Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus C)
4. neděle postní - Marnotratný otec a nevděční synové

Společné rysy obou synů: oba mají špatnou představu o otci, oba “utíkají” od otce, oba jsou bez otce, oběma jde o “majetek” - o vlastnictví - nejde jim o otce, ani jeden nemá skutečně synovský vztah k otci

1. čtení Joz 5,9a.10-12
Dnešní text připomíná slavení prvních velikonoc v zaslíbené zemi. Tyto velikonoce jsou oslavou dovršeného přechodu z otroctví do svobody, z bídy do blahobytu. Proto Hospodin prohlašuje: “Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu” (v. 9a). Bůh sám “smazal” temnou minulost Izraele se všemi jeho stíny. Izrael může nyní začít novou epochu, “nový věk”. Nastává doba naplnění příslibu daného Abrámovi: dar země. Synové Izraele mohou jíst z výnosu kanaánské země, a proto Bůh už neposkytuje manu, pokrm putování pouští. Mana je předobrazem eucharistie, která je pokrmem lidu na cestě. Také eucharistie jednou “ustane”: až přijmeme zaslíbené dědictví v den Ježíšova slavného příchodu (1 Kor 11, 26).


2. čtení2 Kor 5,17-21
“Slovem smíření” Bůh vytvořil pro člověka novou situaci: zrušil nepřátelství a přitáhl člověka k sobě, do své blízkosti. Tato Boží blízkost proměňuje “hříšníka” v nového člověka. Tímto jednorázovým znovuzrozením však dílo “nového stvoření” neskončilo, nýbrž stále probíhá až do dne jeho plného dovršení. Nové stvoření přechází tedy v nové tvoření. Toto dílo se uskutečňuje skrze “slovo smíření”, jež je slovem obdařeným tvůrčí mocí podobně jako Boží slovo vyslovené při stvoření světa. “Slovo smíření” stále zní z úst Kristových vyslanců, kteří vždy nově hlásají Boží skutky, jež otevírají lidem nové možnosti, nové perspektivy.


Evangelium Lk 15,1-3.11-32
Otázka vzniklá v souvislosti s hostinou u celníka Matouše (Lk 5,29n; viz sobota po Popeleční středě) se vrací s novou závažností. Farizeové nově vytýkají Ježíšovi, že přijímá hříšníky a jí s nimi (Lk 15, 2). Ježíš odpovídá třemi podobenstvími “o ztracených” (ovečka, svatební peníz, dva synové, Lk 15). Dvojpodobenství o ztracených synech se často nazývá podobenstvím “o milosrdném Otci”. Hlavní postavou je zde totiž Bůh Otec, který vrací synovi čest, chystá hostinu a jemně domlouvá závidějícímu (a proto snad ještě více ztracenému) bratrovi. Otcova odpověď na odmítnutí a tvrdost srdce není odsouzení, ale milosrdenství. A živým obrazem Otce je Ježíš.



Název: Marnotratný otec a nevděční synové – zdůrazněna marnotratnost otce (zabijte tučné tele – v. 23.27.30, hudba a veselí – v. 25-26)
Gourges´Apollymi – ztratit se i hynout






SCHEMA:

Úvod: Otec a jeho dva synové

Řekl také: "Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: 'Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.' On jim rozdělil své jmění.


A. Mladší syn
A´. Starší syn

1. Stav
A. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.
A´. Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec.Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat.

2. Uvědomění si
A. Tu šel do sebe a řekl: 'Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.'
A´. On mu odpověděl: 'Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.'

3. Reakce
A. I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
A´. I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř.



B. Otec a mladší syn
B´. Otec a starší syn

1. Iniciativa otce
B. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
B´. Otec vyšel a domlouval mu.

2. Postoj syna
B. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.'
B´. Ale on odpověděl: 'Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.'

3. Reakce otce
B. Ale otec rozkázal svým služebníkům: 'Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí,protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.' A začali se veselit.
B´. On mu řekl: 'Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.'"



Centrální je část B – k tomu směřuje A.
Společné body všech tří podobenství v Lk 15: RADOST z nalezení “ztraceného (umírajícího) ” (drachmy, ovce, syna)
Podobenství o “marnotratném otci” je obhajobou Ježíšova chování vůči hříšníkům – a Ježíš odráží chování samotného Boha, který se raduje z nalezení “ztraceného” (první dvě podobenství). Ježíš (jeho starostlivost, přijetí hříšníků) tedy zviditelňuje samotného Boha.
 
Tři běžné bludy:
-         není to podobenství o Bohu Otci, ale o Ježíši Kristu!!!! (Protože toto podobenství vysvětluje a obhajuje Kristovo jednání vůči hříšníkům, Kristus je ten “marnotratný a milosrdný Otec”) Samozřejmě sekundárně Ježíš ztělsňuje samotné chování Boha Otce,  tomto smyslu je to i podobenství o Bohu Otci (ale až na druhé místě)
-         mladší syn není “vzorným kajícníkem” a modelem pro naše obrácení!!!! Nemá “nejvznešenější” pohnutky, jde mu spíš o vlastní kůži, o jídlo, proto se chce vrátit k Otci. Syn kalkuluje. Proto jeho vyznání zůstává “obojetné”… Na tomto pozadí vyniká “nezištné” jednání otce, který nekalkuluje!!! Otec není ani závislý na slovech syna, běží napřed, nedbá o své výsadní postavení!!
-         Podobenství nemá jeden vrchol (návrat mladšího syna), ale dva – tím druhým je rozhovor se starším, který má otevřený konec: neříká se, zda starší přijal pozvání. Proč zůstal otevřený konec? Protože podobenství bylo určeno farizeům, a tím se jím jakoby říká: Přijmete pozvání na hostinu nebo ne? Přestanete reptat?




Poznámky k některým veršům podobenství:

.13 – žil “rozmařile” – řecky asótós znamená “bláznivým, pošetilým způsobem, nespořádaně, chaoticky, “ve svobodě”, rozmařile”

.14-16 etapy degradace
Tři etapy (práce, pást vepře – nečistá a odporná zvířata u židů, jeho zaměstnavatel se zajímá spíš o vepře než o něj)

.20b-24
Je nápadný počet gest “otce” – běží (proti všem konvencím – on je přece otec, a proto má určité postavení ve společnosti!), objímá, líbá – a to ještě před tím, než syn se omluví!!! Jako by se ani nezajímál o “vyznání” – syn je důležítější!!! Syn je tady, přišel!!! “…a dřív, než to dopovíš (vyznání hříchů a lítosti), On se tě ujme” (sv. Jan Zlatoústý). Jakoby otec se usmiřoval se synem, a ne naopak!!!
Otec je také “dobrý Samaritán” (Lk 10,33n) – oba dva se ujímají “potřebného”, oba dva se o něj postarají (pokračují v péči a starostlivosti) skrze služebníky. A další podoba: v obou případech je jmenováno 7 gest (7 sloves Lk 15,22-23) – 7 je číslo plnosti, tedy otec udělá pro syna VŠE!!!
Nadbytek Božího obdarování – nejen šaty, ale NEJKRÁSNĚJŠÍ šaty. Nejen znovudobyté postavení, ale “prsten” – symbol moci (přenesení otcovy moci na syna – Gn 41,42; 1Kr 20,8; Est 3,10; 8,8.10). Nestačí sandály, dokonce obuv (řecky hypodémata – luxusní obuv, které nosí význačné osoby při mimořádných událostech). Nestačí kůzle, dokonce nejtučnější tele, který se chová a krmí s výhledem na nějakou slavnostní událost. A nestačí dobré jídlo, je třeba hostiny, kterou si mohou dovolit jen bohatí. A jako by to nestačilo, otec zařídí i hudbu (řecky symfonia – zde znamená koncert, orchestr s tancem)
Otec neodpovídá na vyznání syna (nejsem hoden být tvým synem), nepřímo však říká, že NIKDY nepřestal být pro něj synem (tento můj syn byl mrtev…)
 
.25-28 – na poli, tj. byl to všední pracovní den, o to víc vyniká mimořádnost té oslavy
Vrátil se tvůj bratr… že ho zase má doma živého a zdravého.' – není to přesné!! Otec se raduje ze znovunalezeného vztahu – byl ztracen, byl nalezen
 
28b-32: Starší neříká “otče” (narozdíl od mladšího), neříká “můj bratr” (tento tvůj syn). Připomíná chování farizeje v chrámu (Lk 18,11 – tento celník…). Navíc “nikdy jsem nic nepřestoupil”, podobně jako onen farizeus (jmenuje své dobré skutky a zásluhy- Lk 18,11n). Postoj mladšího připomíná postoj celníka (smiluj se nade mnou – 18,13, pozor však, u mladšího syna jsou obojetné pohnutky!!!). Viz také Mt 20,10-12 (Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři: 'Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!'): v obou případech reptalství, duch “smlouvy” (služba kvůli mzdě)
Otec však ho považuje za svého syna (i když on ne), dokonce ho oslovuje “mé dítě” (a ne “můj synu” – Lk 15,31, to je slabý a nepřesný překlad řeckého teknon!!!), oslovení něžnější a citově silnější než “synu”. Navíc mu připomíná, že “ten druhý” je stále jeho bratrem.
 
.20 – hnut lítostí – dosl. Pohnulo se jeho nitro. Formlace typická pro Lk, Bůh má “nitro milosrdenství” (Lk 1,78)
 
 


Společné rysy obou synů
1)     oba mají špatnou představu o otci: oba nemají představu “dobrého” otce (první utíká pryč od něj, druhý mu vytýká, že nebyl na něj “štědrý”, ale není to pravda – vše mé je tvé!!!)
2)     oba “utíkají” od otce, nechtějí mít nic společného s ním (první jde pryč, druhý neoslovuje “otče”)
3)     oba jsou bez otce (daleko od něj) v krizi (hlad, pokoření – u vepřů), druhý je vniřtně nešťastný, proto reptá, je rozhněvaný.
4)     Oběma jde o “majetek”, o vlastnictví, nejde jim o otce (první si vzal svůj podíl, druhý vyčitá, že dostal málo)
5)     Ani jeden nemá skutečně synovský vztah k otci – první otce opouští, druhý je spíš služebník (či pracovník za mzdu), kterému jde o odplatu