Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem jeho existence a nejhlubším motivem celé jeho apoštolské práce. Ježíš Kristus může utvářet i náš vlastní život. (Benedikt XVI.)
Svátek Obrácení svatého Pavla:
svátek převlékání kabátů?
Pavel (Šavel) byl horlivým zastáncem své židovské víry, tak horlivým, že pronásledoval ty, které považoval za odpadlíky – první křesťany. Pak se ale v jeho životě odehrála prudká změna. Na cestě do Damašku ho něco srazilo z koně. Obklopilo ho pronikavé světlo a slyšel jakýsi hlas. Tato událost odstartovala dění, ve kterém se ze Saula stal Pavel – snad nejvýraznější apoštol křesťanských počátků. Neztratil nic ze svého nadšení, ale nikdy se už neuchýlil k násilí.
Býváme velmi ostražití, když někdo podstatně změní své životní preference a směřování. Nemáme rádi ty, kteří tak zvaně převlékají kabáty. Je nám to proti mysli, zvlášť když je tato změna motivována osobním prospěchem. U Pavla taková prospěchářská motivace jistě nepůsobila. Po létech mohl pravdivě napsat: „ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře … byl jsem pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři…“ Ne, Pavel nebyl tím, kdo se umí vozit na vlně konjunktury. Na své nové cestě tento muž lidsky dozrál. Dospěl k tomu, co má v životě člověka opravdovou cenu: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.“
Svátek obrácení svatého Pavla je svátkem obrácení…
Život apoštola Pavla je důkazem toho, že člověk může pravdivě prožít zásadní změnu – obrácení. I když bychom ponechali stranou otázku náboženské víry, může zde pro sebe najít inspiraci každý. Dostat se z vyjetých kolejí, ve kterých mě drží falešné ohledy, nemístný stud, nejrůznější předsudky, ješitná neochota ke smíření nebo blazeovaná myšlenka, že „já mám ve všem jasno“. To vše může být nádherným životním ziskem. Nebojme se proto obrácení! (Jiří Heblt; redakčně upraveno, titulky redakční)
Pavel byl původně nepřítelem církve,
ve které viděl ohrožení věrnosti tradici Božího lidu
Pavel byl v mládí zapřisáhlým nepřítelem nového hnutí založeného jako Kristova církev. Byl jejím nepřítelem, protože v ní viděl ohrožení věrnosti (židovské) tradici Božího lidu, vedeného vírou v jediného Boha. Izraelité platili tuto věrnost krví mučeníků v čase Makabejských, když helénistický režím přikazoval všem národům, aby se přizpůsobili jediné helénistické kultuře. Mnozí Izraelité až do krve hájili povolání Izraele. Mučedníci zaplatili životem identitu svého lidu, která se vyjadřovala v těchto věcech.
Po setkání se Zmrtvýchvstalým Kristem ale Pavel pochopil, že křesťané nejsou zrádci. Naopak. V nové situaci Bůh Izraele skrze Krista rozšířil své povolání na všechny národy a stal se Bohem všech lidí. Věrnost jedinému Bohu se uskutečňovala právě tak, že nebylo už více zapotřebí rozlišovacích znamení v podobě norem a zachovávání zvláštních pravidel, protože všichni byli povoláni, aby ve své různosti byli součástí jediného Božího lidu, „Boží Církve“ v Kristu. (Benedikt XVI. 15.října 2008)
Pavel před svým obrácením
nebyl vzdálen Bohu
Před svým obrácením nebyl Pavel v žádném případě vzdálen Bohu a jeho Zákonu. Naopak, byl pravověrným Židem, až fanaticky věrným předpisům Zákona. Ve světle setkání s Kristem však pochopil, že se tím snažil prosazovat jen sám sebe a svou vlastní spravedlnost a že s celou svou spravedlností žil jenom sám pro sebe. Pochopil, že je zcela nevyhnutelné změnit zaměření svého života. A toto nové zaměření vyjádřil ve slovech: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval“ (Gal 2,20). (Benedikt XVI; z knihy: O počátcích církve, vydalo Karmelitánské nakladatelství)
Na obrácení svatého Pavla
měly podíl i Štěpánovy modlitby a odpuštění
Na smrt kamenovaný Štěpán „klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těch slovech skonal“ (Sk 7,60). Kamenování přihlížel i Šavel - Pavel, který hlídal pláště vraždících Židů. To, co Štěpána a vlastně i Šavla – Pavla učinilo svatým, je právě odpuštění. Odpuštění je mocná zbraň v rukou křesťanů. Odpuštění je bohatství a služba světu. (Petr Šabaka)
„Štěpán se spolehl na sílu lásky a přemohl Šavla i přes jeho kruté řádění, takže ten, který ho na zemi pronásledoval, v nebi se stal jeho přítelem a společníkem. A byla to právě svatá a neúnavná láska, která Štěpána přiměla, aby usiloval získat modlitbou ty, které nebyl sto obrátit domluvou. (…) Tam, kam Štěpán Pavla předešel, protože ho zabily Pavlovy kameny, dostal se i Pavel, protože mu pomohly Štěpánovy modlitby“ (Z kázání sv. Fulgencia, biskupa v Ruspe).
Důležitým momentem v příběhu obrácení svatého Pavla sehrál i damašský křesťan Ananiáš, který přijmul "nesmyslnou" výzvu Pána a šel k Pavlovi, aby se za něj modlil (Sk 9,10-17).
Svátek obrácení svatého Pavla
může být výzvou i pro každého z nás
Pavlův příběh obrácení nám stále znova připomíná, že Bůh i dnes jedná ve své moci a přivádí k obrácení hříšníky i protivníky církve. A já mám být připraven v pozici učedníka Ananiáše (Sk 9,10-17): naslouchat svému Pánu a nechat si otevírat – rozšiřovat – své srdce pro ty, ke kterým mne posílá.
Svátek obrácení svatého Pavla může být pro každého z nás i výzvou na naší vlastní cestě obrácení… Na cestě od vlastního aktivismu ke spojení s tím, "který dává sílu" a který může utvářet i náš vlastní život...
Bože, ty sis vyvolil svatého Pavla,
aby se stal učitelem národů;
připomínáme si dnes jeho obrácení a prosíme tě:
dej, ať jsme i my připraveni plnit tvou vůli
a vydávat světu svědectví o tvé pravdě.
Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána. Amen
Obrácení svatého Pavla v Bibli
- Vlastní příběh obrácení je popsán se Skutcích apoštolských: Sk 9,1-22
- Sám Pavel popisuje své obrácení zde: Sk 22,3-16; 26,9-18
- Já jsem poslední z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou. (1 Kor 15,9-10)
- Prohlašuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské: já jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista. Slyšeli jste přece, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. V horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích.
(Bůh) si mě však už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s lidmi ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak se znova vrátil do Damašku. Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u něho patnáct dní. Z ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně. Dovolávám se Boha za svědka, že nelžu, co vám tady píšu.
Pak jsem šel do krajin syrských a kilikijských. Křesťanským obcím v Judsku jsem však zůstal osobně neznám. Pouze slýchali: „Ten, který nás kdysi pronásledoval, teď sám hlásá tu víru, kterou dříve ničil.“ A chválili kvůli mně Boha. (Gal 1, 11-24)
- Děkuji Kristu, že mě určil ke své službě (1 Tim 1,12-16).
Listy svatého Pavla jsou základním zdrojem informací o životě prvotní církve a přes staletí měly silný vliv na církevní myšlení. Pavlovy listy jsou v mnohém aplikací evangelia na běžný život. Církev i dnes, tak jako tenkrát, potřebuje apoštoly ochotné obětovat se, svědky a mučedníky, jako byl svatý Pavel. (Aleš Opatrný, z knihy: Apoštol Pavel s Alešem Opatrným, vydalo Karmelitánské nakladatelství)
Další texty k tématu Obrácení svatého Pavla / svatý Pavel - apoštol národů:
- Apoštol Pavel pochopil, že křesťané nejsou zrádci Pavel byl v mládí zapřisáhlým nepřítelem nového hnutí založeného jako Kristova církev. Byl jejím nepřítelem, protože v ní viděl ohrožení věrnosti (židovské) tradici Božího lidu, vedeného vírou v jediného Boha. Izraelité platili tuto věrnost krví...
- Obrácení svatého Pavla (Benedikt XVI.) Na cestě do Damašku nastal u Pavla zlom, či dokonce převrácení perspektivy. Tehdy náhle začal považovat za „škodu“ a „brak“, “, co pro něj dosud bylo nejvyšším ideálem… Co z toho vyplývá pro nás?
- Listy apoštola Pavla jsou aplikací evangelia na běžný život … „Za evangelium se nestydím Jím se přece projevuje Boží moc a přináší záchranu každému, kdo věří …" (apoštol Pavel, Řím 1,16)
- Svatý Pavel - texty, podklady, praktické pomůcky Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem jeho existence a nejhlubším motivem celé jeho apoštolské práce. Je tedy důležité uvědomit si, nakolik může Ježíš Kristus utvářet život člověka a tedy i náš vlastní život. (Benedikt XVI.) Tato rubrika byla zřízena při příležitosti Roku svatého Pavla (29.6.2008 - 29.6.2009)
- Církev a svatý Pavel / Benedikt XVI. Důležité je povšimnout si, že slovo „Církev“ se téměř vždy u Pavla objevuje s přívlastkem „Boží“. Není to lidské sdružení, které by povstalo ze společných idejí nebo zájmů, nýbrž vzniká jako společenství svolané Bohem.
- Ježíš Kristus a Pavel / Benedikt XVI. S poukazem na Pavla bychom zásadní otázku mohli formulovat takto: Jak vlastně dochází k setkání člověka s Kristem? A v čem spočívá vztah, který z něho vyrůstá? V Pavlově odpovědi si můžeme povšimnout dvou různých momentů.
- Kdo byl apoštol Pavel? / Benedikt XVI./ Pro nás Pavel není postavou minulosti, na níž s úctou vzpomínáme. Je i naším učitelem. Je apoštolem a hlasatelem Ježíše Krista i pro nás.
