Zavražděné děti z Betléma stojí kolem Děťátka u jesliček
Betlémská hvězda je hvězdou temné noci – tak je tomu i dnes. Hned druhý den odkládá církev bílou liturgickou barvu a obléká se do barvy krve a čtvrtý den do fialové barvy smutku: Štěpán, mučedník krve, který jako první následoval Pána ve smrti, a nevinné děti, kojenci z Betléma a Judy, které byly krutě zavražděny surovou rukou kata – ti stojí jako družina kolem Děťátka u jesliček. Co nám to má říct? Kde je jásot nebeských zástupů, kde je tichá blaženost svaté noci? Kde je pokoj na zemi? „Na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ Avšak ne všichni jsou dobré vůle. Proto musel Syn věčného Otce sestoupit ze slávy nebe, neboť tajemství zla zahalilo zemi do noci.
Temnota pokryla zemi a on přišel jako světlo
Temnota pokryla zemi a on přišel jako světlo, které „svítí v temnotě a temnota ho nepohltila“. Těm, kteří ho přijali, přinesl světlo a pokoj; pokoj s Otcem v nebi, pokoj se všemi, kteří jsou stejně jako oni dětmi světla a dětmi nebeského Otce, a hluboký vnitřní pokoj srdce; ovšem ne pokoj s dětmi temnoty. Jim Kníže pokoje nepřináší pokoj, nýbrž meč. Jim je kamenem úrazu, do něhož narazí a o který se roztříští. To je obtížná a závažná pravda, kterou si nesmíme nechat zakrýt poetickým zázrakem Dítěte v jesličkách. Tajemství vtělení a tajemství zla spolu úzce souvisejí.
„Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi.“
Dítě v jesličkách natahuje ručky a jeho úsměv už jakoby chtěl říct to, co později vysloví ústa muže: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi.“ A těm, kteří jdou za Jeho voláním, chudým pastýřům, jimž nebeská záře nebe a hlas andělů zvěstovaly na betlémských pláních radostnou zvěst a kteří na to upřímně a prostoduše řekli své „pojďme tedy do Betléma“ a vydali se na cestu, a králům, kteří z dalekého Východu s podobně prostou vírou následovali hvězdu, těm se dostává z dětských dlaní rosy milosti a ti se „radují nevýslovnou radostí.“ Tyto ruce dávají a berou zároveň: vy mudrci, odložte svou moudrost a staňte se prostými jako děti; vy králové, sejměte své koruny, odložte své poklady a skloňte se v pokoře před Králem králů; vezměte na sebe bez váhání útrapy, bolesti a těžkosti, které si žádá vaše služba.
Následovat Pána v boji proti mocnostem temnoty
„Pojď za mnou“ – zaslechl také mladík Štěpán. Následoval Pána v boji proti mocnostem temnoty, proti zaslepení tvrdošíjnou nevěrou; vydal mu svědectví svým slovem a svou krví; následoval ho také v jeho Duchu, v Duchu lásky, která překonává hřích, ale hříšníka miluje a ještě i ve smrti se před Bohem zastává svého vraha. Jsou to postavy světla, které klečí kolem jesliček: něžné nevinné děti, prostí pastýři, pokorní králové, Štěpán - horlivý učedník; ti všichni následovali Pánovo volání.
Proti nim stojí noc nepochopitelné zatvrzelosti a zaslepenosti: učitelé zákona, kteří mohou podat zprávu o tom, kdy a kde se má Spasitel světa narodit, ale nevyvodí z toho „pojďme tedy do Betléma!“; král Herodes, který chce Pána života zabít. Před Dítětem v jesličkách se tříbí duchové. On je Král králů a Pán nad životem a smrtí. On říká své „pojď za mnou“. Říká to také nám a staví nás před rozhodnutí mezi světlem a temnotou.
