Co byste doporučil(a) člověku, který se chce začít modlit, a neví jak na to?
Doporučila bych mu, aby prostě nějak začal. Aby svou touhu po modlitbě proměnil v čin; aby dal Pánu šanci. Doporučila bych mu, aby byl autentický, pravdivý před Bohem i před sebou samým. A doporučila bych mu, aby byl vytrvalý a nevzdával se při prvních potížích.
Modlitba a normální život – jak to jde skloubit? Co si počít s biblickou výzvou: „Bez ustání se modlete“ ?
Přijde mi, že mezi modlitbou a normálním životem není rozpor, nebo alespoň nemusí být. Napětí mezi těmito dvěma skutečnostmi je plodné a postupně mizí ve chvíli, kdy se člověk naučí vstupovat do Boží přítomnosti a trvale v ní žít. Modlitba dává "normálnímu životu" duši a konkrétní život je zase prověrkou pravosti modlitby. Možná to jsou dva protikladné póly, ale protiklady se, jak známo, přitahují...
Měla jste někdy s modlitbou problémy? Jaké?
Problémy jsem měla, a často. A pořád je mívám. Mezi ty časté patří nechuť, lenost odtrhnout svůj pohled od sebe a zaměřit ho na Někoho, koho nevidím, nezakouším a nemohu nahmatat. Výmluvy, že něco jiného je určitě důležitější a to "něco" musím udělat zrovna teď (tj. v čase, který jsem se rozhodla Pánu věnovat). Vnitřní brebentění, diskuze a emoční připoutanosti. V modlitbě mi brání například vztahové konflikty, ve kterých jsem ještě doopravdy neodpustila. A brání mi v ní také moje potřeba řídit sama sebe, která nedovoluje Pánu, aby modlitbu řídil On.
