Orientujeme na jednu ovečku v ovčinci
a těch zbylých devadesát devět se někam ztratilo...
Jako církev jsme pořád zvyklí se orientovat jen na věřící a zapomínáme, že jsme posláni i k nevěřícím – to jsou ty ztracené ovce z krásného podobenství o pastýři, který opustí své stádo a jde hledat zatoulanou ovečku. Naše skutečnost je spíš opačná: ze sta ovcí máme v ovčinci jen jednu ovečku, kterou opečováváme, a těch devadesát devět se někam zatoulalo. A přitom právě jim máme věnovat pozornost! My si jich ale moc nevšímáme...
Obdivuji elán a stovky nejrůznějších aktivit, ale...
Nechci však přehlížet dobro, které se v naší církvi koná, bylo by to nespravedlivé. Obdivuji elán a životnost, s nimiž se zdecimovaná církev v Česku po roce 1989 opět probouzí k životu, a nesdílím nespokojenost se vším, kterou se média snaží v lidech neustále probouzet. Česká církev není církví fňukající nebo církví v likvidaci, prožívá nové jaro. Existují stovky nejrůznějších aktivit, o nichž bychom mohli hovořit (jen v mediální oblasti má církev vedle tisku a knižní produkce i vlastní rozhlasovou a televizní stanici). Problém leží jinde: jak oslovit dnešního člověka, pro něhož jsme stále uzavřenou skupinou pěstující si svůj svět.
Církev má být laskavá a přívětivá
Základním požadavkem je proto otevření církve – a tedy i kostelů – lidem, aby mohli dovnitř aspoň nahlédnout. I při samotných bohoslužbách, které přirozeně zůstávají dál ohniskem veškerého apoštolátu, nesmíme počítat jen s účastí tzv. praktikujících katolíků, musíme se obracet ke všem lidem dobré vůle. Církev má být laskavá a přívětivá.
Kněz, který vynadal "málo" věřícím
Nedávno si mi stěžovala bývalá spolužačka, že její vnuk si našel věřící děvče, které ho vzalo na Štědrý den na půlnoční. Celebrujícího kněze nenapadlo nic lepšího, než přítomným vynadat, že nechodí do kostela i během roku.
Co tam prý dělají teď? Místo aby se radoval, že vůbec přišli, ještě je odháněl: Když nechodíte na mé bohoslužby pravidelně, tak sem nepatříte! To je jeden z mnoha příkladů nelaskavé tváře církve, která dnešního člověka nejen neosloví, ale navíc i odpudí.
V českých kostelech se tedy buď setkáváte s tím, že kněz při nedělní mši vyčte věřícím malou účast (to je ovšem pláč na cizím hrobě), anebo v nich naopak vytváří dojem, že jsou jediní spravedliví a okolní svět je zkažený (což v nich jen posiluje postoj uzavřenosti).
Deformace překážející v úsilí
o novou evangelizaci českého národa
Takové dosud přežívající deformace jsou vážnou překážkou v úsilí o novou evangelizaci českého národa. Po čtyřiceti letech komunismu si pořád ještě musíme zvykat na to, že civilní život není nepřátelský a máme v něm hledat vše dobré, nač můžeme navázat a v čem se můžeme shodnout. Proto musíme opustit zdi našich kostelů a far. Pán Ježíš se také neomezoval jen na synagogu – kázal na jezeře, na kopci, na cestách, při každé vhodné příležitosti. Tomu se musíme naučit i my.
Karel Fořt v rozhovoru s Janem Paulasem,
kterou roku 2007 vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde
Mons. Karel Fořt
Karel Fořt - známý spíše jako "Otec Karel" z Radia Svobodná Evropa - se narodil 8.11.1921 v rodině četnického důstojníka v Rožmitále pod Třemšínem.
Byl skautským vůdcem, za což byl roku 1940 zatčen gestapem a vězněn. Poté se rozhodl pro kněžskou dráhu. Vysvěcen byl několik měsíců po komunistickém puči roku 1948. Jako kněz působil ve Vimperku, odkud spravoval řadu šumavských farností. Pastoračně se staral i o dosud neodsunuté sudetské Němce. Když kolem něj začal komunistický režim stahovat smyčku, utekl roku 1950 na poslední chvíli za hranice a zamířil na misie do Alžírska, kde zažil i nelítostný teroristický "národně osvobozenecký" boj. Následně odešel do Německa, kde postupně vybudoval celou síť českých center. Sám vedl českou farnost v Mnichově a působil v rádiu Svobodná Evropa, odkud je mezi posluchači známý pod pseudonymem "Otec Karel". 27.10. 2008 obdržel na českobudějovické radnici vyznamenání Za zásluhy a Za statečnost. 28.10.2012 propůjčil Mons. Karlu Jaroslavu Fořtovi prezident Václav Klaus Řáde Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.
Karel Fořt prožil zajímavý, napínavý a plodný život ve službě Bohu a vlasti. Zemřel 21.1.2014.
