Nábožensky založené století
V knize rozhovorů El jesuita na otázku, jak si představuje budoucnost katolické církve, (tehdy ještě kardinál) Bergoglio odpověděl: „Církev musí napomáhat rozvoji lidstva, neboť člověk je v posledku adresátem Božího zjevení a je Božím obrazem. Jakožto křesťané nemůžeme toto pojetí popřít ani zaprodat. Koneckonců věřím, že 21. století bude nábožensky založené. Záleží však na tom jak. Religiozita se často pojí s jistým druhem vágního teismu, který splétá psychologii s parapsychologií a není vždy zaměřen na opravdové a hluboké osobní setkání s Bohem, jak jsme o něm přesvědčeni my křesťané.“ Pak uvedl tři klíčová kritéria, která definují osobní identitu člověka a jsou předpokladem setkání s druhými: transcendence, odlišnost a zaměřenost k cíli. „Vyjádříme-li tyto tři dimenze negativně, dospějeme k výslovnému odmítnutí ateismu jakožto absence transcendence, k odmítnutí nadvlády mocných, kteří se snaží o ideovou hegemonii, jež popírá různorodost, i k odmítnutí ahistorického úsilí o pokrok za každou cenu.“
To nejhorší, co by církev mohlo potkat
Jak Mons. Bergoglio upřesnil v rozhovoru pro měsíčník 30Giorni v listopadu 2007, zároveň je nutné vyvarovat se toho nejhoršího, co by mohlo církev potkat, a sice „toho, co De Lubac nazývá »duchovní světáckostí«. To je nevětší nebezpečí pro církev, pro nás, kteří jsme v církvi. »Je to horší,« říká De Lubac, »katastrofálnější než hanebná lepra, která hyzdila tvář milované Nevěsty v dobách libertinských papežů.« Duchovní světáckost tkví v tom, že do centra stavíme sebe samé. To je to, co Ježíš shledává u farizeů: »Vy oslavujete sebe navzájem.«“
Ústředním bodem sdělení papeže Františka v jeho prvních veřejných projevech je osobní setkání s Bohem. A dialog s druhými je možný jedině na základě jasné identity všech zúčastněných, jak to papež zdůraznil v homilii při mši Pro ecclesia 14. března 2013: „Můžeme budovat mnohé věci, ale nevyznáváme-li Ježíše, nefunguje to. Staneme se veřejně prospěšnou neziskovou organizací, ale ne církví, Pánovou nevěstou.“
