Obyčejná svatost
Toto je pro mne obyčejná svatost: žena vychovávající děti, muž vydělávající na chléb, nemocní, staří kněží, kteří nesou mnohé bolesti, ale také úsměv, protože sloužili Pánu, tvrdě pracující řeholnice, které žijí ve skryté svatosti. To je pro mne obyčejná svatost.
Trpělivost a vytrvalost v každodenním putování k cíli
Často spojuji svatost s trpělivostí. Nejenom trpělivost jako snášení břemen životních událostí a okolností, ale také jako vytrvalost v každodenním putování k cíli. To je svatost bojující církve. To byla také svatost mých rodičů: mého otce, mé matky, babičky Rosy, kteří mi toho tolik dali.
Kapka balzámu na nejhlubší a nejpalčivější bolesti
V breviáři nosím závěť své babičky Rosy a často si ji čtu. Je pro mne jakousi modlitbou. Ona je světicí, která hodně vytrpěla, také morálně, a vždy šla odvážně dál. V závěti babička napsala: „Ať mí vnuci, kterým jsem odevzdala to nejlepší ze sebe, mají dlouhý a šťastný život. A kdyby je jednoho dne měla naplnit zármutkem bolest, nemoc nebo ztráta blízkého člověka, ať stále pamatují, že před svatostánkem, kde je skryt ten největší a nejvznešenější mučedník, a v pohledu na Marii u paty kříže, mohou získat kapku balzámu na nejhlubší a nejpalčivější bolesti.“
