Křesťan si ve svém srdci musí znovu připomínat, že je milovaným Božím dítětem. Každý z nás totiž vnitřně o lásce pochybuje a samozřejmě i o lásce Boží. Tuto pochybnost zasel do srdce člověka Zlý. Snaží se nám namluvit, že Bůh je nepřítelem naší svobody, že si nepřeje, abychom byli šťastní. Snaží se nám namluvit, že Bůh je zachmuřeným a přísným soudcem a nedokáže mít pochopení s našimi křehkostmi. Abychom pochopili a opravdově prožili, že jsme milovanými Božími dětmi, musíme přijít k Ježíšovu srdci!
Pojďte ke mně s tím, co vás unavuje a obtěžuje!
„Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“ (Ježíš; Mt 11,28-30)
Pojďte ke mně! Ne s vlastními zásluhami, ale s tím, co vás unavuje a obtěžuje. Pojďte ke mně, aniž byste maskovali, jak na tom skutečně jste, co není v pořádku a v čem jste slabí. Pojďte ke mně a otevřete mi své srdce, vyprávějte mi o svém soužení i o svých hříších!
Pojďte ke mně! Ve mně najdete odpočinek, po němž tolik toužíte, a pokoj, po němž prahnete! Není těžké přijmout mou vůli, protože mé jho netlačí a mé břemeno netíží.
Břemeno náboženství
Když upneme svůj pohled na Ježíše „tichého a pokorného srdcem“ a začneme jej skutečně poslouchat, osvobodíme se od břemene náboženství. Náboženství, které je chápáno jen jako výkon obřadů, zásluh, skutků a povinností.
V Ježíši se zjevuje tvář milujícího Boha, který má moc naplnit nejhlubší touhy duše každého člověka. Víra osvobozená od břemene náboženství se mění ve zkušenost přijetí nové, shůry pocházející síly. Její přijetí člověku dovoluje neúnavně běžet – téměř jako na orlích křídlech – vstříc lásce, která nás předchází a učí toužit po tom, co slibuje.
„Pojďte!“ Když nás Ježíš takto zve, dobře ví, že skutečné utrpení se snaží člověka uzavřít do samoty a potopit do bahna zoufalství. Ježíš neočekává, že ti, kteří trpí pod tíhou zla, k němu přijdou ze své vlastní iniciativy. A protože je miluje, sám se k nim obrací se svým pozváním „Pojďte ke mně“ a jde jim vstříc.
Ježíš se obrací k unaveným,
sklíčeným a vysíleným
Ježíš se obrací k unaveným, sklíčeným a vysíleným nešťastníkům, kteří už vůbec nevěří, že existuje nějaká útěcha. A on to velmi dobře ví: Mimo něj totiž žádná útěcha ani pomoc neexistuje. Proto se k nám obrací se svým pozváním: „Pojďte ke mně!“ Kéž bys přijal jeho pozvání!
Není důležité, kolik námahy, času a planých nadějí jsi už vložil do svého úsilí najít nějakou pomoc. Pokud se ti zdá, že už nemůžeš ani o kousek dál a už už se zhroutíš, udělej ještě jeden krok, a najdeš odpočinek: „Pojďte ke mně!“ A pokud by někdo byl tak vysílen, že už nedokáže udělat ani tento jediný krůček, stačí jeden jediný povzdech: Už samotná touha po Ježíši znamená přijít k němu.
