Francie je zemí, která je ke křesťanství poměrně vlažná. Přesto byl její nejpopulárnější osobností po mnoho desetiletí františkánský kněz. Tento člověk přitom nikdy neváhal jít proti proudu. Staral se o opovrhované bezdomovce, podporoval přistěhovalce ze severní Afriky i z dalších oblastí (a to včetně ilegálních), bojoval za právo sociálně slabých obsazovat prázdné domy či byty. Od narození Henriho Grouèse uplyne v těchto dnech sto let. Celý svět ho zná jako abbého Pierra.
Henri se narodil 5. srpna 1912 v Lyonu jako páté z osmi dětí zámožného obchodníka s látkami. V mládí byl aktivním skautem. V šestnácti letech se rozhodl stát se mnichem, ke kapucínům vstoupil v roce 1931. Z Henriho se za zdmi kláštera stal bratr Philippe. Po sedmi letech ale musel klášter opustit ze zdravotních důvodů kvůli infekci na plicích (Na tuto chorobu mnohem později zemřel.) I ve stáří se nicméně ke svým řeholním letům v mysli trvale vracel. Kněžské svěcení přijal v roce 1938, před válkou působil jako nemocniční kaplan a v dětském domově.
Jméno, pod kterým je znám, pochází z doby odboje. Pierre pomáhal francouzským Židům v útěku přes hranice, založil ilegální noviny, byl aktivní v partyzánských oddílech maquis. Dvakrát byl zatčen. Po válce obdžel vyznamenání za statečnost a byl zvolen poslancem Národního shromáždění. Mohla to být pěkná kariéra…
NENECHTE ZMRZNOUT ŽÁDNÉ DÍTĚ
Po zásahu proti nespokojeným dělníkům, jenž v roce 1950 skončil smrtí jednoho z nich, ale opustil křesťansko-demokratické Lidové republikánské hnutí i politiku jako takovou. Rozhodl se pomáhat přímo. Začal opravovat dům, aby zde mohli složit hlavu ti nejpotřebnější. Vzniklo charitativní hnutí Emauzy.
Pro Emazy získával peníze řadou neortodoxních metod. Jeho pomoc byla snad nej-
účinnější za mrazivé zimy roku 1954. „Nikdo, žádné dítě, nesmí dnes v noci zůstat spát na chodníku na pařížských nábřežích,“ vyzval v emotivním rozhlasovém projevu označeném později jako Povstání laskavosti. Posluchači otevřeli svá srdce. Emauzy vybraly na 500 milionů franků, sám Charles Chaplin dal dva miliony. K sociální pomoci se přidávaly zástupy dobrovolníků, i těch z řad potřebných. I oni, slabí a chudí, mohli díky systému Emauzy pomáhat druhým. A sami sobě.
Abbé Pierre se neomezoval jen na Francii. Varoval před násilím při dekolonizaci francouzských kolonií, setkával se s předními politiky, vyzýval ke zničení atomových zbraní.
Později apeloval na mezinárodní měnový fond ohledně citlivého přístupu k zemím třetího světa, na Spojené státy během války v Zálivu, stál na straně Palestiny v rámci konfliktu s Izraelem. Jeho vyhraněně levicové politické přesvědčení ho vedlo ke sporům s některými představiteli církve (Jana Pavla II. kritizoval např. za jeho nákladné cesty po světě). Odsudek některých postojů abbého Pierra vyslovili i Lékaři bez hranic. Přesto zůstal nesmírně populární osobností.
ODPOVĚDĚT NA LÁSKU LÁSKOU
Abbé Pierre zemřel 22. ledna 2007, bylo mu čtyřiadevadesát let. O potřebné se staral až do konce, jeho projekty žijí i po jeho odchodu. Abbé Pierre se stal držitelem Řádu čestné legie. V anketě o největšího Francouze všech dob skončil třetí za Charlesem de Gaullem a Louisem Pasteurem.
Slovo abbé označuje ve francouzštině opata: Je ale také užíváno jako zdvořilostní oslovení váženého kněze. Právě to je případ muže, který století, v němž žil, ovlivnil víc než mnozí jiní.
V knižním rozhovoru Heleny Amblardové Nic než láska abbé Pierre říká: „Tři věci jsem objevil vírou. Za prvé: objevil jsem, že Boží bytí je bytím lásky. Za druhé: skutečnost, že Slovo se stalo tělem, vydalo se lidem a přijalo všechno, co z toho plyne, je pobídka k lásce. Není pravda, že Otec chtěl Kristovo hrůzné utrpení jako zadostiučinění. To, co chce, co chtěl, je něco jiného. Protože se člověk rodí se schopností milovat, se svobodou, a tedy možností milovat, chtěl být jedním z těchto lidí a spolu s nimi a pro ně tvořit. A za třetí: tohle všechno mi říká, že podstatou mého lidství je svoboda, abych mohl odpovědět na lásku láskou.“
Se svolením převzato z webu Katolického týdeníku
"Povstání laskavosti v podání abbého Pierra"
Katolický týdeník 31/2012
Autor textu: Palán, Aleš
Zřeknutí se něhy – nejtěžší oběť, kterou jsem přinášel celý život (Abbé Pierre)
Nejtěžší oběť, kterou jsem po celý život přinášel, bylo dobrovolné zřeknutí se něhy. Když se člověk stává mnichem, skládá tři sliby. Slib poslušnosti a chudoby pro mne nebyly až tak obtížné. Nejbolestněji jsem ale prožíval slib čistoty, jehož důsledkem je zřeknutí se něhy.
