V evangeliích hovoří Ježíš o víře, která dokáže přenášet hory: Amen, pravím vám: Kdo řekne této hoře: "Zdvihni se a vrhni do moře!", a nebude ve svém srdci pochybovat, ale věřit, že se stane, co říká, bude to mít (Mk 11,23). V Lukášově evangeliu používá Kristus jiného obrazu. Když ho apoštolové prosí: Dej nám více víry!, odpoví jim: Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: "Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!", poslechla by vás (Lk 17,6).
Jak,si obě uvedené věty vyložit? Chce nás snad Ježíš povzbudit k předvádění nějakých kouzelnických kousků? Ovšemže ne. Často se ale ocitáme před celou horou problémů a ty nám zastírají výhled do budoucnosti. Nedokážeme se pohnout z místa, protože nám ta hora stojí v cestě. Jakmile se na ni ale přestaneme fixovat a upevníme se ve víře, rozpadne se na prach a problémy se náhle zmenší- přestanou se před námi kupit. Víra nás pozvedá na vyšší úroveň, z níž jsme schopni mít dobrý rozhled na horu svých těžkostí, a ta nás přestane ohrožovat a vrhne se do moře. To ve snech vždycky symbolizuje nevědomí, z něhož v našem nitru často vystupují různé obavy a stavějí se před nás jako hory. Víra je ale bortí.
U Lukáše najdeme jiný obraz. Moruše se zakusuje svými kořeny hluboko do země. Předpokládá se, že se tento strom dožívá okolo šesti set let. Pro mě je obrazem člověka lpícího na sobě samém a zapouštějícího kořeny do viditelných pozemských skutečností, na souši. Přesto dokáže víra tento strom vykořenit a přesadit do moře. Tam čerpá náš strom života vláhu a může přinášet plody. Bez ní nás ochromí křečovitost. Začneme lpět na všem: na majetku, na úspěchu, na zdraví nebo na moci. V ní naopak dokážeme toto všechno opustit a ponořit se do moře. Způsobí tu tedy nejen zázrak, ale poskytne nám nové místo k životu osvobozenému od křečovitého lpění na různých věcech, přesadí nás na úrodné místo v moři nevědomí.
U Lukáše najdeme jiný obraz. Moruše se zakusuje svými kořeny hluboko do země. Předpokládá se, že se tento strom dožívá okolo šesti set let. Pro mě je obrazem člověka lpícího na sobě samém a zapouštějícího kořeny do viditelných pozemských skutečností, na souši. Přesto dokáže víra tento strom vykořenit a přesadit do moře. Tam čerpá náš strom života vláhu a může přinášet plody. Bez ní nás ochromí křečovitost. Začneme lpět na všem: na majetku, na úspěchu, na zdraví nebo na moci. V ní naopak dokážeme toto všechno opustit a ponořit se do moře. Způsobí tu tedy nejen zázrak, ale poskytne nám nové místo k životu osvobozenému od křečovitého lpění na různých věcech, přesadí nás na úrodné místo v moři nevědomí.
Víra nás přivede ke zdroji Ducha svatého, jenž zúrodňuje a vyživuje náš život.
