Chybí-li v církvi proroctví, chybí Boží život a převládá klerikalismus – prohlásil papež František v homilii při mši v kapli Domu sv. Marty (16.12.2013).
Prorok – komentoval papež dnešní liturgická čtení (Mt 21,23-27) – je ten, kdo naslouchá Božímu slovu, umí nahlédnout okamžik a promítnout se do budoucnosti. „Má v sobě tyto tři doby: minulost, přítomnost a budoucnost“:
„Minulost. Prorok je si vědom přislíbení a ve svém srdci nosí Boží příslib, žije jej, pamatuje na něj, opakuje jej. Potom hledí do přítomnosti, hledí na svůj lid, pocítí moc Ducha a podává lidu slovo, které jej osvobozuje a pozvedá, aby pokračoval v cestě vstříc budoucnosti. Prorok je člověkem tří dob: příslibu z minulosti, kontemplace přítomnosti a odvahy ukázat cestu k budoucnosti. Pán vždycky svůj lid opatroval skrze proroky v obtížných momentech, v nichž byl lid zarmoucen či zdrcen, když nebyl chrám, když byl Jeruzalém v moci nepřátel, když se lid ptal: Pane slíbil jsi nám to! Co teď bude?“
A to se dělo „v srdci Matky Boží – pokračoval papež František – když stála pod křížem“. V těchto chvílích „je nezbytný zásah proroka. A ne vždycky je prorok přijat, často je odmítnut. Sám Ježíš říká farizeům, že jejich otcové zabíjeli proroky, protože říkali věci, které se jim nelíbily. Říkali pravdu, připomínali příslib. A když v lidu Božím není proroctví – poznamenal dále papež – něco chybí, chybí Pánův život! Když není proroctví, chápe se moci zákon, převažuje legalismus. Takto tedy »přistoupili k Ježíšovi velekněží a starší«, a chtěli po něm, aby doložil svoji legálnost: »Kdo ti dal pravomoc? My jsme páni chrámu!« - Nerozuměli proroctvím. Zapomněli na příslib. Neuměli číst znamení doby, neměli pronikavý zrak, ani neslyšeli Boží slovo: měli pouze pravomoc:
„Když v Božím lidu není proroctví, pak prázdné místo, které po něm zbude, obsazuje klerikalismus. A právě tento klerikalismus klade Ježíšovi otázku: »Jakou mocí děláš tyto věci? Kdo ti k tomu dal plnou moc?« (Mt 21,23). Paměť příslibu i naděje jít vpřed jsou redukovány na pouhou přítomnost. Není minulost, ani nadějná budoucnost. Přítomnost je legální, a pokud je legální, jdi dál.“
Jakmile však vládne legalismus, není Boží Slovo a věřící lid Boží se v srdci rmoutí, protože nenachází Pána: chybí mu proroctví. Pláče, jako plakala Anna, matka Samuela, která prosila o plodnost lidu, plodnost, která přichází od Boha, který nás upamatovává na Svůj příslib a pobízí nás nadějí, abychom šli vstříc budoucnosti. Toto je prorok, tedy člověk, který má pronikavý zrak a slyší Boží slova.
„Modleme se v těchto dnech, ve kterých se připravujeme na Narození Páně, takto: »Pane, ať nechybějí tvému lidu proroci«. My všichni, pokřtění jsme proroci. »Pane, ať nezapomeneme na tvůj příslib, abychom neochabli, pokračovali dál a neuzavřeli se do legality, která zavírá dveře. Pane vysvoboď svůj lid od ducha klerikalismu a pomoz mu duchem proroctví«.“
Končil papež František svou homilii.
