Mnozí lidé vykonali velké skutky,
učinili nemálo divů
a přivedli řadu lidí k Bohu,
protože jejich skutky vyvolávaly úžas.
Posléze ale právě ti,
kteří zachránili tolik ostatních,
sami padli.
Zatímco totiž ostatním dávali život,
sami pro sebe si obstarávali smrt,
protože se projevoval velký rozpor mezi tím,
co hlásali, a tím, jak žili.
Problém spočívá v tom,
že zatímco byli nemocní,
nevěnovali dostatečnou pozornost
svému vlastnímu uzdravení
a ihned se vrhli do vlnobití světa,
aby pečovali o duše ostatních lidí,
když sami byli ještě nemocní. …
Izák z Ninive (7. stol), Asketické promluvy I, Řím 1984, s. 87
