Modloslužba a pokrytectví se nevyhýbají ani křesťanskému životu. Papež František dnes ráno (15.10.2013) varoval před oběma těmito neřestmi v homilii během mše v kapli Domu sv. Marty. Aby člověk nepodlehl svodu těchto hříchů, řekl, je nezbytné praktikovat přikázání lásky k Bohu a lásky k bližnímu.

Stát se apoštolem vlastních idejí či ctitelem vlastního blahobytu spíše než Boha; pomlouvat někoho, protože se nepřizpůsobuje určitému formalismu, a zapomínat, že novým přikázáním křesťanství je láska k bližnímu bez nějakého „pokud“ a bez nějakého „ale“. Papež na dnešní liturgii opět uvažoval o léčkách, které provázejí život víry. Ze slov svatého Pavla (Řím 1,16-25) si vzal podnět k tomu, aby poukázal na hřích idolatrie či modloslužby těch lidí, kteří – slovy apoštola – „ačkoli Boha poznali, přece ho jako Boha nectili a neprojevovali mu vděčnost“ a raději uctívali „tvora místo Stvořitele“. Existuje idolatrie, poznamenal papež, která „dusí pravdy víry, ve které se zjevuje Boží spravedlnost“:

„Poněvadž však máme všichni potřebu se klanět, neboť v sobě nosíme Boží stopu, neklaníme-li se Bohu, klaníme se tvorům. A to je přechod od víry k idolatrii. Modloslužebníci nemají nic na svou omluvu: přestože poznali Boha, nectili Jej, ani Mu neprojevili vděčnost. A jaká je cesta modloslužebníků? Pavel to říká jasně: »jejich uvažování nevedlo k ničemu a jejich nemoudrá mysl se zatemnila«. Egoismus vlastního myšlení, všemohoucnost myšlení: co si myslím já, je pravda; já pravdu myslím, já pravdu svým myšlením vytvářím...“

Kritika svatého Pavla, pokračoval papež, se před dvěma tisíci roky týkala modloslužebníků, kteří se klaněli vyobrazením plazů, ptáků a čtvernožců. Tady se hned namítá, řekl papež, že dnes už tento problém neexistuje, protože nikdo se nechodí klanět sochám. Tak tomu ale není, namítnul, protože idolatrie si našla jiné formy a způsoby.

„I dnes existuje spousta idolů a také dnes je mnoho modloslužebníků, kteří se považují za mudrce. I mezi námi křesťany! Nemluvím o těch, kteří nejsou křesťany a které respektuji. Ale o těch, kteří se mezi námi považují za mudrce a vědí všechno... Stali se blázny a zaměňují nepomíjivou slávu Boží za pouhý obraz, za svoje já, svoje ideje, svoje pohodlí. Není to jenom historická záležitost, také dnes je u cesty spousta idolů... Všichni máme v nitru nějaký skrytý idol. Můžeme se před Bohem zeptat: co je mojí skrytou modlou? Co zaujímá Pánovo místo?“

Svatý Pavel nazývá modláře blázny a v dnešním evangeliu (Lk 11,37-41) činí Ježíš totéž s pokrytci, zosobněné farizeji pohoršujícími se nad tím, že se Mistr před jídlem neumyl. „Vy farizeové vnějšek číše a talíře očišťujete, ale vaše nitro je plné loupeže a špatnosti. Pošetilci.“ A dodává: „Raději dejte to, co je v mísách, jako almužnu, a pak vám bude všechno čisté.“

„Ježíš radí nedržet se zdání, ale jít přímo k pravdě. Talíř je talířem, ale důležitější je to, co je na talíři: jídlo. Jsi-li však marnivý, jsi-li kariérista, jsi-li ambiciózní, jsi-li člověk, který se stále chlubí sebou samým nebo který se s oblibou holedbá, protože se pokládá za dokonalého, dej nějakou almužnu a tvoje pokrytectví bude zahojeno. To je cesta Páně: ctít a milovat Boha nade vše a milovat bližního. Je to tak prosté, ale tak obtížné! Lze tak činit jedině s milostí. Prosme o tuto milost.“

Končil papež František dnešní ranní homilii.