Postní období nevynalezli křesťané
Postní doba je období ticha, očištění, utrpení a pokoje. Postní období nevynalezli křesťané, nacházíme ho ve všech světových kulturách a náboženstvích, protože člověk je uspořádán tak, že na veliké věci se potřebuje připravit. Pokud škola za něco stojí, na výsledku zkoušky se projeví, zda se student připravoval, nebo ne. Pokud se jedná o Boží dar, na ikoně bude znát, zda se její pisec uchýlil předtím do samoty a mlčení. Také krása velikonočních svátků není dána sama sebou, automaticky, ale je přímo úměrná prožití postní doby.
Adam byl vyhnán z ráje do pustiny
My se ovšem nepostíme, protože to dělají ostatní náboženství, protože je to lidsky zdravé, protože to posílí naši vůli, protože, cizími slovy řečeno, se jedná o antropologickou konstantu. My držíme půst, protože následujeme svého Pána, který čtyřicet dní pobýval na poušti, až vyhladověl. Podle výkladů církevních Otců byl Adam vyhnán z ráje do pustiny, neboť není většího protikladu, než zahrada a poušť. Kristus, který se čtyřicet dní postil, schválně odchází do pouště, aby ztraceného Adama hledal, a přivedl zpět. Když se postíme my, uznáváme, že v každém z nás dosud žije starý člověk, že potřebujeme být Kristem nalezeni a přivedeni zpět do ráje.
Nenechme si protéct postní dobu mezi prsty a nebojme se klasických prostředků pro její prožití: jíst málo, vynechat prázdnou zábavu, být štědří, více se modlit. „V obrácení a ztišení bude naše spása, v klidu a důvěře naše vítězství“ (srov. Iz 30,15).
P. Radek Tichý (Farnost Ořech, Stodůlky a Nové Butovice)
Se svolením převzato z farního zpravodaje
„Zprávy od sv. Jakuba a prokopa 3/2016)
Redakčně upraveno
