„Teolog, který se nemodlí a neklaní Bohu, se nakonec utopí v nechutném narcismu,“ řekl papež František v promluvě k pětitisícovému shromáždění studentů a profesorů teologie 10.4.2014. 

Papež se mimo jiné zastavil u vztahu mezi studiem a duchovním životem. „Jedním z úkolů naší doby je předávat vědění spolu s klíčem k jeho vitálnímu porozumění a nikoli nahromaděné nesouvisející pojmy. K lepšímu porozumění životu, světu a lidem je třeba opravdové evangelní hermeneutiky, nikoli syntézy, ale duchovního ovzduší hledání a jistoty založené na pravdách rozumu a víry“:

„Filosofie a teologie dovolují získávat přesvědčení, která strukturují a posilují inteligenci a osvěcují vůli, ale toto vše zůstává plodné pouze v případě, že tak činíme s otevřenou myslí a na kolenou. Teolog, který má zalíbení ve svém dokonalém a uzavřeném myšlení, zůstává průměrný. Dobrý filosof a teolog má myšlení vždy otevřené, tedy nedokončené, vždy otevřené Bohu a pravdě, jež jsou větší. Toto myšlení se stále rozvíjí podle zákona, který sv. Vincenc Lerinský (+ roku 445) popisuje takto: „annis consolidetur, dilatetur tempore, sublimetur aetate“ (Commonitorium primum 23), „průběhem let se má upevňovat, průběhem času rozšiřovat a průběhem věků vyrůstat k výšinám“. Takový teolog má otevřenou mysl. Teolog, který se nemodlí a neadoruje Boha, se nakonec utopí v tom nejnechutnějším narcismu. A to je církevní nemoc. Narcismus teologů a myslitelů působí velké škody, je nechutný.“

"Studium na každé papežské univerzitě má církevní povahu. Bádání a studium je třeba integrovat s osobním a komunitním životem, misijním nasazením, bratrskou láskou a sdílením spolu s chudými a péčí o vnitřní život ve vztahu k Pánu.“ 

V závěru promluvy ke studentům Gregoriánské univerzity a přidružených institutů Svatý otec připomněl, že jejich školy nejsou stroje na produkci teologů a filosofů, nýbrž živé komunity, které rostou. Má se v nich tedy pěstovat rodinná atmosféra, rozvíjet lidství a konkrétní moudrost, která činí ze studentů osobnosti schopné předávat pravdu v lidských dimenzích, s vědomím si toho, že chybí-li dobrota a krása příslušnosti k pracující rodině, stává se člověk intelektuálem bez talentu, moralistou bez dobroty a myslitelem, jenž nevyzařuje krásu, nýbrž je pouze nalíčen formalismy.