Je třeba probouzet nové mírumilovné smýšlení 

Lidé by si měli dát pozor, aby se nespoléhali jen na úsilí několika jedinců, a přitom se vůbec nestarali o to, jak sami smýšlejí. Vždyť státníci, kteří ručí za obecné blaho vlastního lidu a zároveň mají přispívat k dobru na celém světě, jsou do značné míry závislí na názorech a smýšlení širokých vrstev. Nic jim nepomůže usilovně pracovat na budování míru, pokud lidi rozděluje a staví proti sobě nepřátelství, pohrdání, nedůvěra, rasová nenávist nebo ideologická neústupnost. Proto je nejvýš naléhavě nutné znovu vychovávat k zdravému rozumu a naplňovat veřejné mínění novým duchem. Ti, kdo se věnují výchově, zejména mládeže, nebo ti, kdo utvářejí veřejné mínění, musejí považovat za krajně závažnou povinnost usilovně vštěpovat do vědomí všech lidí nový smysl pro mír. Je třeba, abychom také my všichni proměnili své srdce a měli na zřeteli celý svět a ty úkoly, které můžeme všichni společně plnit k povznesení našeho pokolení. 

Neklamme se falešnou nadějí! Nepřestane-li nepřátelství a nenávist a neuzavřou-li se trvalé a čestné smlouvy zajišťující do budoucna všeobecný mír, je možné, že lidstvo, které už se přes podivuhodné úspěchy vědy octlo v kritickém nebezpečí, bude přivedeno k té neblahé hodině, v níž nepozná jiný mír, než hrozný mír smrti. I když však Kristova církev pronáší toto varování, nepřestává ani uprostřed úzkostí této doby skálopevně doufat. Opět a opět, vhod i nevhod chce našemu věku předkládat apoštolské poselství: Hle, teď je doba příhodná k proměně srdcí, hle, teď je den spásy. 

K budování míru je především zapotřebí, aby se vykořenily příčiny nesvárů mezi lidmi, které jsou živnou půdou válek, především příčiny nespravedlnosti. Nemálo jich pochází z velké hospodářské nerovnosti, a také z toho, že se odkládala nezbytná opatření. Jiné vznikají z ducha despotismu a z neúcty k důstojnosti člověka, a zkoumáme-li hlubší příčiny, z lidské závisti, nedůvěry, pýchy a jiných sobeckých vášní. Jelikož člověk nemůže snést tolik zlořádů, je svět v důsledku toho, i když právě nezuří válka, neustále otravován rozbroji mezi lidmi a násilnostmi. A jelikož se stejné zlo vyskytuje také ve vztazích mezi národy, je naprosto nezbytné usilovat o jeho překonání nebo prevenci i o potlačení bezuzdných násilností pomocí lepší a těsnější spolupráce a koordinace mezinárodních institucí i neúnavnou podporou vytváření nových orgánů pracujících pro mír. 

Z pastorační konstituce II. vatikánského sněmu o církvi v dnešním světě (rok 1965)
(Gaudium et spes, n. 82-83)