Co skrývá zázračný rybolov
Chtěl bych krátce poukázat onen zvláštní příběh o sto třiapadesáti rybách. Zatímco Lukáš nám vypráví o rybolovu na začátku Ježíšova veřejného života, při kterém se sítě trhaly, Jan nám říká: přestože ryb bylo tolik, síť se neprotrhla (srov. 21,11). Síť se nesmí protrhnout. Církev je jedna a musí být prostorem všech ryb Ježíše Krista: rozpjaté tělo Ukřižovaného, které nebylo rozlámáno, je prostorem naší jednoty.
Z Petrova člunu se stává Kristova loď
Kristus sám sebe a jednotu své církve svázal s tím, kterého nazval Petr, Skála. Skutečně také celá zpráva ústí do pověření svatého Petra, kterému je svěřeno pást stádce Ježíše Krista, které je jedno a které on bude pást jako celek. Petr a Kristus patří k sobě: z Petrova člunu se stala loď Kristova. Petr ručí za Krista. Chci-li jej přijmout, musím přijmout konkrétní společenství jedné církve, jejímž pastýřem je Petr. Právě tak se stále znovu uskutečňuje velikonoční cesta. Neboť jen když Kristu říkáme ano až do této konkrétnosti, jen tehdy se jím necháváme spoutat a vést ne podle své, ale podle jeho vůle.
Nechat se vést i proti své vůli
Zdánlivě zcela juristická konkrétnost a ta největší hlubina, střed zjevení, spolu neoddělitelně souvisí. Neboť Bůh je konkrétní a právě v konkrétním se ukazuje jako Bůh. Prosme Pána, aby nám dopřál být mezi těmi sto třiapadesáti rybami jeho neroztržené sítě. Prosme jej, aby nám dopřál nechat se jím spoutat a vést i proti naší vůli. Prosme jej, aby se naše oči otevřely a abychom jej dokázali jako Petr poznat a plni radosti říci: „Pán je to!“
