Stačí si přečíst Ježíšova slova, která zapsala sestra Faustyna,
abychom pochopili, že Bůh se stále sklání k lidem
a prosí o jediné: „Miluj mě, jaký jsi.“


Znám tvou bídu, tvé zápasy,
trápení tvé duše, slabosti tvého těla.
Vím i o tvé zbabělosti, o tvých poklescích,
ale navzdory tomu ti říkám:
„Dej mi své srdce, miluj mě, jaký jsi!“
Jestli čekáš, že se musíš stát andělem,
abys získal moji lásku,
nikdy mě nebudeš milovat.
Miluj mě takový, jaký jsi!

V každém okamžiku, v každé situaci,
ve které se nacházíš, v zeleni, nebo na poušti,
v důvěře i nedůvěře, miluj mě, jaký jsi!


Chci lásku tvého srdce,
protože jestli budeš čekat,
až budeš dokonalý, nikdy mě nebudeš milovat.
Dítě moje, dovol mi milovat tě: chci tvé srdce.
Chci tě milovat takového, jaký jsi,
a přeji si, abys i ty miloval mě takový, jaký jsi.
Chci vidět z hloubky tvé bídy
vystupovat tvou lásku!
,
Chci jedinou píseň tvého srdce,
nepotřebuji tvé vědomosti a tvůj talent.
Jen jedno je pro mě důležité,
vidět tě pracovat s láskou!

Dnes stojím na prahu tvého srdce
jako prosebník – já, Král králů.
Klepu a čekám.
Pospěš mi otevřít!
Neodvolávej se na svou bídu!
Netrap se tím,
že nemáš žádné ctnosti – já ti dám své.
Když se budeš trápit, dám ti svou sílu.
Když mi daruješ svou lásku,
dám ti tak mnoho,
mnohem více, než si dovedeš představit.

Mysli pořád na to,
abys mě miloval,
jaký jsi.
 
Zpracováno podle knížky
Margarety Binderové: Neboj se usnout, Silvie,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství