Pocházel severně od Brna

P. Engelmar Hubert Unzeitig, CMM se narodil 1. března 1911  v Hradci nad Svitavou (tehdy Greifendorf) uprostřed převážně německé jazykové enklávy severně od Brna. Jeho rodiče byli velmi zbožní rolníci. Otec padl v řadách rakouské armády během 1. světové války, a tak se matka musela sama starat o šest dětí. Ve škole a doma mluvil Hubert německy. Česky se naučil až během služby u českého sedláka ve Vřesicích, kde pracoval jako čeledín. V roce 1927 se rozhodl pro kněžskou a misionářskou službu. V sedmnácti letech tedy odešel do Reimlingenu v Německu, kde vstoupil do Kongregace marianhillských misionářů a přijal řeholní jméno Engelmar. Na kněze byl vysvěcen po studiích ve Würzburgu 6. srpna 1939.

Jako kněz působil na Šumavě v protektorátu Čechy a Morava

Po začátku války byl přidělen do hornorakouského Riedeggu v diecézi Linec. Po několika měsících však začal působit jako farář ve vesnici Zadní Zvonková (Glöckelberg) nedaleko Horní Plané v protektorátu Čechy a Morava. Již 21. dubna 1941 byl zatčen na základě udání místních agentů, kteří ho obvinili ze „záludného vyjadřování“ při kázáních v kostele a z „obrany Židů“. Vystupoval totiž proti nacismu a deportacím Židů. Dne 3. června 1941 byl třicetiletý P. Unzeitig poslán do Dachau u Mnichova. Jako duchovní byl umístěn v „kněžském“ bloku, kde se tísnilo zhruba 2700 duchovních, většinou katolíků. Pater Engelmar se v hrůzách koncentračního tábora choval jako statečný muž a křesťan. Protože se jako budoucí misionář naučil rusky, sloužil především ruským zajatcům.

V Dachau zemřel jako dobrovolník u nemocných tyfem

Na konci roku 1944 se v Dachau rozšířila epidemie skvrnitého tyfu a nemocní po stovkách umírali bez pomoci, protože do nakažených bloků nikdo nechtěl chodit. V této situaci vyzvalo táborové vedení, aby se přihlásili dobrovolníci, kteří by šli především duchovně pečovat o nemocné. Bylo ovšem zřejmé, že ten, kdo se přihlásí, se s největší pravděpodobností již živý nevrátí. Dobrovolně se přihlásilo 20 kněží a mezi nimi i P. Unzeitig. Pouze dva dobrovolníci tuto nejobětavější službu přežili. Engelmar Unzeitig přinesl nejvyšší oběť z lásky k bližním. Zemřel 2. března 1945, den po svých 34. narozeninách a jen několik týdnů před tím, než koncentrační tábor Dachau osvobodila americká armáda.

Engelmara Unzeitiga bývalí spoluvězni z koncentračního tábora v Dachau označovali jako „anděla Dachau“ a „německého Maximiliana Kolbe“.

Se svolením zpracováno podle knihy: Svatí na každý den,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.

24. 9. 2016 byl ve Würzburgu prohlášen za blahoslaveného

"P. Engelmar Unzeitig - kněz z kongregace misionářů z Mariannhill - byl 24.9.2016 byl ve Würzburgu prohlášen za blahoslaveného . Zemřel ve vyhlazovacím koncentračním táboře v Dachau. Proti nenávisti stavěl lásku a na krutost odpovídal mírností. Jeho příklad ať nám pomůže být svědky milosrdné lásky a naděje i uprostřed soužení.“ (Papež František)

Faktická poznámka našeho čtenáře: nebyl to Sudetský Němec

/.../ P. Engelmar Hubert Franz Unzeitig CMM, nebyl Sudetský Němec, ale Němec z německého jazykového a kulturního ostrova Schönhengsgau - česky Hřebečsko (původem z Frank). Tzv. Sudetští Němci bylo jiné etnikum (Sasové, Slezané...) z jiných částí bývalého Československa. 

První němečtí kolonisté (Frankové), které pozval rádce českého krále Přemysla Otakara II. - olomoucký biskup Bruno hrabě z Schauenburgu -  přišli na Svitavsko snad již kolem roku 1270.

Proto považuji za trefná slova našeho někdejšího premiéra a historika PhDr. Petra Pitharta v "Kronice města Svitavy" (2008), o různém původu "našich Němců" a speciálně slova o německém jazykovém a kulturním ostrově - "Schönhengsgau - Hřebečsku". Přiznám se, že sám jsem tato fakta zaregistroval také relativně nedávno. V tomto nám prostě chybí osvěta. Stále totiž v naší veřejnosti přetrvávají různé stereotypy  z dob nedávných… /.../

P.H. 

... a reakce redakce pastorace.cz

Dobrý den vážený pane, děkujeme za Váš vysvětlující kometář. /.../ 

Slovo „Sudeťák“ jsme v nadpisu použili záměrně jako jistý kontrast právě k tomu, jak jsou mnohdy Němci z našeho území všeobecně vnímáni, „házeni do jednoho pytle“ a nedělá se mezi nimi rozdílů (etických, etnických, názorových, politických a dalších).

Přejeme Vám vše dobré!