Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
12. neděle v mezidobí C / Chci jít kamkoli s tebou, ale...

1. čtení Zach 12,10-11

Toto praví Hospodin: 10„Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování. Budou hledět na toho, kterého probodli, budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. 11V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na magiddské pláni.“



Tyto verše patří do části 12,9-13, kde se popisuje duchovní obroda národa. V 12,9 se říká, co Bůh učiní nepřátelským národům, kdežto v 12,10 to, co učiní ve prospěch vyvoleného lidu. Díky vylitému duchu (to je jasně mesiánské téma – Ez 11,19; 39,29; Joel 3,1-2) pohlédnou obyvatelé Jeruzaléma s lítostí k tomu, kterého probodli. Čas spásy tedy závisí na záhadné smrti, která se podobá smrti Služebníka (Iz 52,13-53,12).





Mezizpěv Žl 62
Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!
Bože, ty jsi můj Bůh, - snažně tě hledám, - má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo - jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země. *
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, - abych viděl tvou moc a slávu. - Vždyť tvá milost je lepší než život, - mé rty tě budou chválit. *
Tak tě budu velebit ve svém životě, - v tvém jménu povznesu k modlitbě své dlaně. - Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, - plesajícími rty zajásají ústa. *
Neboť stal ses mým pomocníkem - a ve stínu tvých křídel jásám. - Má duše lne k tobě, - tvá pravice mě podpírá. *





2. čtení Gal 3,26-29

Bratři! 26Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, 27vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: 28už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. 29A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.



Jaké vztahy mezi námi a Bohem nastolí naše spojení s Kristem? A jaké mezi námi a ostatními pokřtěnými? Připodobnění Kristu z nás vytváří Boží děti, bratry a sestry – tak je odstraněna jakákoli diskriminace, jakékoli vědomí nadřazenosti.





Zpěv před evangeliem
Aleluja. Moje ovce slyší můj hlas, praví Pán, já je znám a ony jdou za mnou. Aleluja.



Evangelium Lk 9,18-24

18Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“ 19Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků.“ 20Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „Za Božího Mesiáše!“ 21On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, 22a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. 23Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě. 24Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.“



Kontrast mezi míněním lidí a vyznáním učedníků (ústy Petra) má zvýraznit pravou identitu Ježíše. Na toto vyznání pak navazuje Petrovo poslání. Petr má být skalou, základem nového společenství (nezapomeňme však, že prapůvodní skalou je Kristus!). Petrovy klíče jsou znamením moci. Vyznání Krista otevírá učedníky pro pochopení pravé tváře tohoto Mesiáše: je to trpící Služebník. Jaké jsou důsledky pro život učedníka? Nekráčet před Kristem (určovat mu „přijatelný osud“), ale za ním.





K hlubšímu porozumění textu

18-19 Ježíšova modlitba (o samotě) je častým tématem Lukášova evangelia. A po takové modlitbě se Ježíš učedníků ptá, co si lidé o něm myslí. Tato otázka není ze zvědavosti – je spíš zaměřená k tomu, aby se kontrastem zvýraznilo mínění učedníků. Prvním třem výpovědím („Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků“) bylo společné to, že Ježíš byl považován jen za předchůdce očekávaného Mesiáše. Jedni pokládali Krista za zmrtvýchvstalého Jana Křtitele, jak mínil i Herodes (14,2), jiní za Eliáše (byl ve velké úctě, jeho návrat měl předznamenat mesiánskou dobu, viz Mal 4,5n.) anebo za jednoho z proroků, např. za Jeremiáše (kolem jeho postavy a života vznikla spousta legend).

20 Kristus však neskončil se svými otázkami: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „Za Božího Mesiáše.“ Není to nic nového, že apoštol Petr vystupuje jako mluvčí všech apoštolů. Otázku klade Ježíš všem učedníkům, ale odpovídá jen jeden - Petr. Vyznává, že Ježíš je Mesiáš, a to je to podstatné a rozhodující.
Petrovo vyznání je prvním krokem k poznání Ježíše. Nyní následuje druhý krok – Ježíš je Mesiáš, ale Mesiáš trpící.

21 Opět se setkáváme s tajemstvím Mesiáše. Apoštolové nemají šířit zvěst o tom, že Ježíš je Zachránce, protože tehdejší očekávání Mesiáše byla příliš „pozemská“ (Mesiáš jako osvoboditel od Římanů a dárce pozemského blahobytu). Ježíš-Mesiáš je však jiný, je „trpící“ – a proto bude možné ho pochopit a přijmout „ve skutečné podobě“ až po kříži.

22 V této první předpovědi o utrpení se nejprve uvádí, že Ježíš musí jít do Jeruzaléma. Sloveso „muset“ je v evangeliu často synonymem pro Boží vůli – Ježíš musí, protože tak Otec ustanovil. A k naplnění tohoto plánu Bůh používá konkrétní lidi, všechny patřící k duchovní elitě, k duchovním vůdcům Izraele: starší (lidi úctyhodného věku, zkušenosti a zbožnosti), velekněze (patrně se míní velekněz úřadující a předcházející) a učitele zákona (profesionální vykladači Mojžíšova Zákona). Ježíš podstoupí utrpení a smrt, ale třetího dne vstane z mrtvých. Třetí den je v Bibli den rozhodující – viz Oz 6,2 a především „Jonášovo znamení“ (tři dny a tři noci v břiše velryby – Jonáš je v tom předobrazem Mesiáše).

23 Ježíšova cesta „kříže“ má být cestou i pro učedníky – proto nyní následují slova o učednících. Jsou to slova týkající se všech učedníků (nejen apoštolů) – proto neurčité zájmeno „kdo, kdokoliv“ („kdo chce jít …“ - v. 24). Cesta do Jeruzaléma není snadná ani pro Ježíše, ani pro jeho následovníky. Proto se hned na začátku vybízí „zapři sám sebe“, které se může chápat jako zapření „svého já“ („já“, které si chce „zachránit život“, vyhnout se nepříjemnostem kvůli víře).
Výzva „zapři sám sebe“ je velmi podobná výzvě druhé „vezmi svůj kříž“. Kříž není obrazem všech možných životních trampot a problémů (nemocí): tento význam je běžný v době dnešní, ale ne v té novozákonní. Tam je „kříž“ obrazem potupné smrti, vyloučení ze společenství, hanby. Už samotné slovo „kříž“ vyvolávalo takový úděs, že řečník Cicero řekl, že má být daleko od rtů římských občanů. Díky Novému zákonu slovo „kříž“ nabývá ještě další význam: přijmout kříž znamená především darovat svůj život a přijmout samotný Kristův úděl. Můžeme tedy shrnout, že „vzít kříž“ znamená snášet „své umírání“ v podobě nepřijetí, pohrdání ze strany okolí, pronásledování, dokonce mučednictví. To vše kvůli Kristu a jeho slovu.
V zásadě tedy vidíme, že slova „vzít na sebe kříž“ a „následovat“ Krista jsou významově prakticky totožná. A protože se jedná o náročnou cestu, je třeba „zapřít sám sebe“, jak se říká na začátku verše.

24 Zachránit život (tj. odmítnout kříž – potupu, pronásledování kvůli evangeliu) znamená vposledku ztratit jej. A ztratit svůj život (tj. následovat Krista i za cenu osobních nevýhod) znamená získat život v plnosti.
Tak jako Ježíš „překvapil“ učedníky jiným pojetím údělu Mesiáše, zrovna tak musel překvapit novým obrazem učednictví. Oni očekávali slávu a triumf, avšak Ježíš zve na cestu kříže. Očekávaná sláva se skutečně dostaví, avšak skrze kříž. A závdavek této slávy se ukazuje na hoře proměnění (bezprostředně následující perikopa – Lk 9,28n.). Proměnění má také posílit učedníky, aby nezemdleli na cestě kříže do Jeruzaléma, na cestě následování Krista až do krajnosti.





Společné rysy prvního čtení a evangelia

Zachariášovo proroctví se už v prvotní církvi chápalo jako mesiánské – a trpící Mesiáš je také předmětem evangelia.





K úvaze

Vyznávám, že chci jít za tebou, ale jen za tu cenu, že mě to nebude nic stát.
Dávám ti všechno, ale jen do té doby, dokud nebudeš ode mě nic chtít.
Dávám ti všechno – ale zároveň nechci nic ztratit.
Chci jít kamkoli s tebou, ale jen do té doby, dokud se „mi to bude líbit“ – a dokud budeme kráčet „po stezkách mých“.
Chci, Pane, konat všechno, co chceš ty – ale jen pokud tvoje vůle bude „podle představ mých“.
Chci jít za tebou – ale jen pokud ty budeš kráčet za mnou.
Chci druhým vyznávat, že ty jsi ten jediný Zachránce – ale jen pokud nesklidím výsměch a úšklebky.

Stejně jako Petr bych moc rád, abys v mém životě byl ten „úspěšný divotvůrce“, s kterým se mi bude všechno dařit – v práci, doma, v osobním životě. Ten, který mě ochrání od nemocí, temnoty a tápání. Ten, který požehná mé rodině, který vleje harmonii do mého vztahu k partnerovi. A přesto vidím, že stále znovu „musím odevzdávat své představy“ o svém životě – a kráčet za tebou.





K reflexi

1. Pro tvoje viny byl proboden… postav si před oči kříž a pohlédni na toho, který byl proboden pro tebe.

2. To je úžasně osvobozující! Nemusíš tedy „škatulkovat“ sebe či druhé: to nejdůležitější je… že ty a tvoji spolubratři a spolusestry jsou Boží děti – dívej se teď na ně „pomocí těchto brýlí“, a hlavně se takto dívej na ty, které nedokážeš přijmout a mít rád.

3. Kdo je pro tebe Ježíš? (Neodpovídej „automaticky“, ale zamysli se…)