Postní doba (cyklus B)
5. neděle postní B / Petr Šabaka

Zachvěl se

Promluva 5. neděle postní B

„Nyní je má duše rozechvěna“ (Jan 12,27; použil jsem liturgický překlad tohoto verše, neboť ekumenický je zavádějící). „Chceme vidět Ježíše,“ prosí apoštoly poutníci z Řecka, sympatizanti s židovským náboženstvím. Jejich otázka dává do pohybu Ježíšovu mysl pevně upnutou k vyvrcholení své misie mezi lidmi. Z textu evangelia není zřejmé, zda tito poutníci skutečně Ježíše viděli. Můžeme předpokládat, že ano, ale možná ne tak, jak očekávali.

Ježíš chce být vidět: „A já, až budu vyvýšen ze země…“ (Jan 12,32) Kdo ví, zda se zbožným řeckým poutníkům vybaví slova proroka Izaiáše: „Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili“ (Iz 53,2).

Ježíšovo rozechvění není jen trémou před tíživou blízkou přítomností, zasahuje hloub, až na rozhraní „duše a ducha“ (Žid 4,12). Stejné zachvění se jako před hrobem přítele Lazara (Jan 11,33) či při Jidášově zradě (Jan 13,21). Ježíš se otřásá v samém základu svého božství, neboť stojí tváří v tvář „vládci tohoto světa“ (Jan 16,11). Ví, že jen boří a deformuje. Svádí s ním zápas o záchranu člověka a celého stvoření.

Za necelé dva týdny i nám bude odhalován Kristus na kříži. I my ho uvidíme i my budeme předstupovat před něho. Co vyznáme? S jakými myšlenkami se na něho budeme dívat?

Katechismus katolické církve reprodukuje myšlenku svatého Františka z Asissi: „A nebyli to ani zlí duchové, kteří ho ukřižovali; byls to ty s nimi, který jsi ho ukřižoval a ještě ho přibíjíš na kříž, když si libuješ v neřestech a hříších“ (KKC 598). V hříších a neřestech si libujeme tehdy, pokud je s plným vědomím nechceme rozpoznávat, přiznat si je, vyznat je ve svátosti smíření.

Autor: Šabaka Petr

Témata: kázání