Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
Slavnost Těla a krve Páně / Stůl slova - Aleš Opatrný

Janova slova ukazují eucharistii jako trvalý zdroj života křesťana

Slavnost Těla a krve Páně

Rozbor textu

1. čtení
Dt 8,2-3.14b-16a
Vysvobození z Egypta a cesta pouští, to byly pro Izrael největší zkušenosti s osvobozujícím a věrným Hospodinem, ke kterým se ve svých dějinách stále vracel a vracet měl. Nezapomeň!!, to je lidu stále ukládáno.

Ochrana na poušti a sycení manou byly od nejstarších dob církve výmluvné obrazy novozákonní péče, které se dostává církvi v eucharistii. Obě péče a všechny dary vycházejí od jednoho Boha, který byl a je stále týž.


2. čtení
1 Kor 10,16-17
Lapidární Pavlova slova navazovala na jeho napomenutí ohledně slavení eucharistie, která adresoval Korintským. Člověk dokáže všechno pokazit, a tak i z hostiny, která byla podílem na jednom daru Božím, bylo možno udělat místo rozdělení. Pavel zde ovšem nemoralizuje, ale ukazuje k jádru věci: to, co zde v eucharistii konáme, je účastí na skutečnosti, která nás zcela přesahuje.

"Kalich požehnání" - to byl zavedený termín při židovské polooficiální hostině. Tento kalich se stává účastí v Kristově krvi, tedy cestou k podílu na spáse, která je tu pro všechny.

"Chléb, který lámeme" - opět obvyklý prvek židovské hostiny - a opět podíl na něčem neskonale větším, na Ježíšově bytí. Nikoliv naše názory, povahy nebo národnosti, ale jeden Pán, pro nás ukřižovaný a vzkříšený, je tím, kdo nás spojuje.


Evangelium
Jan 6,51-58
Ježíš přesahuje všechny možnosti člověka, ale Ježíš se zároveň člověku blíží tím nejpochopitelnějším způsobem - jako člověk a jako pokrm. Kdo však vidí jen člověka nebo jen pokrm jako Ježíšovi odpůrci, ten nevidí vlastně nic.

Klíčovým slovem v Janově evangeliu je slovo "život", případně "život věčný". V obou případech jde o podíl na životě Božím, tedy o to, co je řečeno slovy o "zůstávání ve mně".

V 51 - Podobně, jako Ježíš má podíl na životě Otcově, má mít Ježíšův učedník podíl na životě Ježíšově.

V 53-54 - podíl na Ježíšově Těle a Krvi je skutečně podílem na vzkříšení, na životě Božím. Je tedy skutečností, která je silnější než smrt.

V 57 - jezení Ježíšova Těla a pití jeho Krve souvisí s posláním. Není to něco, co člověka uvádí do nehybného klidu.

V 68 - dar Ježíšův naprosto přesahuje to největší, co Izraelité znali, totiž to, co zažili při vyvedení z Egypta.


K úvaze
Přijímání při slavení eucharistie je velká věc a vždy také nějakým, způsobem citová záležitost. Je zde ovšem nebezpečí, že se člověk soustředí právě jen na pocit při přijímání. A ten nemusí být třeba žádný. Janova slova nás vedou dál - ukazují eucharistii jako trvalý zdroj života křesťana, jako skutečnost, ze které máme být živi ještě dávno potom, co jsme opustili prostor bohoslužby.


Myšlenky k promluvě
Svátost Těla a Krve Páně - Eucharistie - je skutečností tak velikou, že ji můžeme chápat z mnoha stran a stejně ji plně nevystihneme. Dnes se tedy věnujeme jednomu pohledu na eucharistii, který jistě není jediný a úplný.

Nejprve pohled nedokonalý či nesprávný: mnohým se zdá, že ve svátosti si Ježíše Krista přivlastní - je náš. Přijal jsem ho - a je můj. Omyl. My ho nevlastníme. On chce mít nás. Jestliže přijímáme Tělo Páně, to Ježíš přijímá nás a chce se tak s námi sjednotit. My musíme být přijati Ježíšem, abychom byli pozdviženi k Otci. "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne" - četli jsme v evangeliu. To "zůstávání v Ježíši" není ovšem slaďounká citová útěcha. Kdo je Ježíš, v němž zůstáváme? Je to Ježíš ukřižovaný a vzkříšený. A tak setkávání s Ježíšem Kristem v eucharistii, přijímání jeho těla a krve, znamená setkávání s Ježíšem ukřižovaným a vzkříšeným, s tajemstvím jeho smrti a vzkříšení. A ne setkávání nezávazné, míjející. Je to setkání, v němž jsme vtahováni do skutečností - do jeho smrti a vzkříšení. "Ten, kdo jí mne, bude živ ze mne - říká evangelium. Žít ze smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Co to znamená?

Člověk je křtem připojen ke Kristu, a tak se v něm děje tentýž pohyb, tentýž přechod, kterým je u Krista pohyb ze smrti do vzkříšení. Jsme převáděni z hříchu k odpuštění - to je totéž, co ze smrti do života. Setkání s eucharistií pro nás znamená tento přechod, toto pozvednutí. Jsme hříšní, a Ježíš mi dává svůj, Boží život, život Vzkříšeného, život, který je přemožením hříchu.
Žijeme v situacích, které jsou někdy beznadějné. Ježíš nám nedává naději lacinou "bude to zas dobré", "všechno přejde". On zemřel, dopadlo to všechno z hlediska tohoto světa špatně. Naděje nebyla. Ale za tou smrtí bylo a je vzkříšení. Tedy i v naší beznadějné situaci neznamená setkání s Ježíšem Kristem v eucharistii - "bude to zas dobré", ale znamená to naději konečnou: i když prohraješ, budeš poškozen, či dokonce umřeš - nekončí všechny možnosti, Bůh má pro tebe odpuštění a život - vzkříšení. A on ti dává tento život už teď, když se ve víře setkáváš s Kristem v eucharistii.

A konečně je tu smrt, smrt, na kterou člověk moc nemyslí, ale která je jako možnost - reálná možnost - stále v našem životě přítomná. Setkání s Ježíšem Kristem v eucharistii mi umožňuje i tuto nepříjemnou a neradostnou skutečnost přijmout. Udělat ze svého utrpení a ze své smrti část utrpení smrti Kristovy. Spojovat se v eucharistii vědomě s jeho životem. Tak, jako s ním srosteme v jeho smrti, budeme s ním i v jeho vzkříšení - říká svatý Pavel. Přijímám-li tělo a krev Páně, potom tedy mohu přijmout i fakt lidské smrti, tedy i mé smrti. Přijmout ji jako šanci, s nadějí - protože jsem v tu chvíli pozvedán Ježíšem k životu, který leží za hranicí smrti, za hranicí hříchu a za hranicí zla. Přitom jsem včleňován do společenství ostatních křesťanů, kteří mají mít stejně jako já účast na životě vzkříšeného Krista, s nimiž mám žít plnost života v Božím království. Už zde tedy "ochutnávám" začátek tohoto úžasného nasycení Bohem. Tak rozumějme jednomu chlebu a jednomu kalichu, na němž budeme mít účast.

Můžeme tedy shrnout: Setkání s Ježíšem Kristem v eucharistii znamená pro člověka trojí pozvednutí:
z hříchu k životu v milosti
z beznaděje k pravé a plné naději
ze smrti do života vzkříšeného Krista.