02. Milostiplná - Mariino vyvolení

z knihy Májové úvahy - Výběr z encykliky Redemptoris Mater (Jan Pavel II.)

Když chceme přemýšlet s Marií o těchto slovech a především o výrazu "milostiplná", můžeme nalézt obzvlášť bohatý, rovnocenný pojem právě v listě Efezanům (viz Ef 1,3). Když je nazaretská Panna nazývána po zvěstování nebeského posla dokonce "požehnanou mezi ženami" (srov. Lk 1,42), vysvětlí se to oním požehnáním, kterým nás požehnal "Bůh Otec pro naše spojení s Kristem v nebi". Je to požehnání duchovní, vztahuje se na všechny lidi a má v sobě obsáhnout plnost všeho požehnání, jak vyplývá z lásky, jež spojuje soupodstatného Syna v Duchu svatém s Otcem. Zároveň je to požehnání, které je vylévání skrze Ježíše Krista na lidské dějiny až do jejich skončení: na všechny lidi. Ale Maria je tímto požehnáním naplněna ve zcela zvláštní a ojedinělé míře. Alžběta ji zdraví jako "požehnanou mezi ženami". (RM 8)

Anděl říká Marii: "buď zdráva milostiplná, Pán s tebou" (Lk 1,28). Kam toto slovo Marii staví? Mimo nás nebo mezi nás? Maria je "požehnanou mezi ženami" - doslova (i když ne hezkou češtinou) "nejpožehnanější z žen". A co my? Bůh nás všechny "v Kristu obdařil vším požehnáním nebeských darů" (Ef 1,3), jak čteme v listě Efezanům. Nás i Marii; naše i Mariino spojení s Kristem je základem všeho. Pro toto spojení s Kristem se dostává požehnání nám i jí. A svatý Otec několikrát ve své encyklice zdůrazňuje, že Mariino vpojení do Krista, do jeho tajemství, není způsobeno především tím, že je tělesnou matkou Ježíšovou, ale především tím, že spáse uvěřila, že řekla Bohu ano a v tomto "ano" od zvěstování do své smrti vytrvala.

Bůh toto své požehnání vylévá na celé lidské dějiny. Ale Maria je tímto požehnáním naplněna ve zvláštní a ojedinělé míře. Proč? Proč ta "protekce"? Odpověď je dvojí: ta prvá - protože si ji Bůh k tomu svobodně vybral. A druhá - protože ona na své vyvolení reagovala s největší možnou vstřícností, dala svůj život beze zbytku k dispozici a tak její "ano" Bohu bylo bez jakýchkoliv stop a stínů výhrad.

Je velmi důležité, abychom s Janem Pavlem II. pochopili Mariino naplnění milostí v souvislosti se vším požehnáním duchovním pro všechny křesťany, kterým nás Bůh skrze Krista zahrnul. Maria stojí ve stejném "dešti", pod stejným velkým "vodopádem", který Ježíš způsobil, jako my, ale nabírá z tohoto daru shůry nejvíc. Stojí tu tedy mezi námi jako příklad, vzor a hlavně naděje - nestojí někde na výšině mimo nás. Ten proud, déšť, vodopád stále teče. A tedy i já vím, že jsem vyvolen, že jsem Kristův a mohu tedy nastavovat sebe sama jako nádobu, mohu se snažit o své nové a nové "ano" Bohu ve všem, k čemu mne v životě volá. Mohu usilovat o to, abych měl svých "ano, ale..." svých výhrad i svých "ne" méně a méně.

Je pravda, že život je těžký. Mariin život byl těžký také. Ale právě v tomto obtížném životě mne zastihuje záplava Božího životodárného požehnání. Mohu přijít, ale i odejít, mohu nastavit dlaň, ale i sebe celého. Mohu být milostí zahrnován víc a víc. Maria, nazaretská dívka, "obyčejný člověk" - naděje a vzor pro můj "obyčejný život".

Modleme se:
Bože děkujeme ti a chválíme tě za proud milostí, obdarování a požehnání, kterým nás v Kristu zahrnuješ. A děkujeme ti za to, že nám bezmeznou víru své lásky ukazuješ na Marii - milostiplné - požehnané mezi všemi ženami - na naší velké sestře, která byla před tebou zcela malá. Amen.

2.1 Vyvolení milostiplné za Matku Božího Syna

Pozdrav a oslovení "milostiplná" ... vztahuje se v souvislosti s andělovým zvěstováním především na Mariino vyvolení za Matku Božího Syna. Zároveň ukazuje plnost milosti na celou přirozenou štědrost, jakou je Maria zahrnuta ve spojitosti se svým vyvolením a určením za Kristovu Matku. Je-li toto vyvolení základní skutečností pro naplnění Božího spasitelného plánu s lidstvem, vztahuje-li se vyvolení v Kristu od věčnosti a povolání k důstojnosti Božího dětství na všechny lidi, pak přece je vyvolení Mariino zcela výjimečné a ojedinělé. Z toho pak také vyplývá jedinečnost jejího postavení v Kristově tajemství. (RM 9)

Svět zná hrdiny, idoly, populární osobnosti, lidi velkých schopností a výkonů, muže i ženy. Není na tom jistě nic špatného, když se někdo stane známým a třeba i odměňovaným za velké dílo, které svou námahou vykonal. Ale u Panny Marie je to jiné. Tam opravdu všechno stojí na vyvolení a obdarování, na tom, že Bůh vyvolil Marii za matku vykupitele a že ji pro tento úkol zahrnul plností milosti, kterou přijala. Mariino povolání a vyvolení je v lidských dějinách jedinečné, a proto je jedinečné i její postavení. Ale tím naše úvahy nemohou končit. Zcela osobně: i ty jsi Bohem milován, vyvolen, naplněn milostí k tomu, abys mohl své vyvolení uskutečnit. Víš o tom? Maria zde září jako bod naděje.

Modleme se:
Panno Maria, máme radost z toho, co ti Bůh daroval. Chceme s tebou děkovat tomu, který je mocný, jehož jméno je svaté. Amen.

2.2 Maria uchráněna dědičného hříchu

Kde mluví list Efezanům o "nesmírné milosti", kterou Bůh Otec ve svém milovaném Synu "vůči nám tak štědře projevil", dodává ještě: "V něm máme vykoupení skrze jeho krev" (Ef 1,7). Podle učení, které církev formulovala ve slavnostních dokumentech, ukázala se tato "nesmírná milost" na Bohorodičce tím, že "byla vykoupena vznešenějším způsobem". Z bohaté milosti milovaného Syna a pro vykupitelské zásluhy toho, který se měl stát jejím synem, zůstala Maria uchráněna dědičného hříchu. Tímto způsobem náleží od prvního okamžiku svého početí, neboli své pozemské existence, Kristu, má účast na uzdravující a posvěcující milosti a na lásce, která vychází z "milovaného", ze Syna věčného Otce, který se vtělením stal jejím vlastním Synem. (RM 10)

V dějinách církve se kdysi objevil blud (pelagianismus), který chtěl tvrdit, že hřích, tedy zlo působené člověkem, je něčím, čemu se můžeme vyhnout pouze vlastní snahou a vlastním rozhodnutím. A s prvotním hříchem (dědičným), s hříchem přítomným v lidstvu od pádu prvních lidí, vůbec nepočítal. Jako všechny bludy bloudí i tento blud dějinami lidstva v církvi i mimo ni dále.

Víra však říká, že plné překonání hříchu je možné jen a jen skrze Krista. A ukazuje to také na Marii. Ta ne svým výkonem, svou snahou, příkladným životem atd.., ale pro Boží lásku a vyvolení byla od věčnosti v Boží mysli a od svého početí v dějinách světa připojena ke Kristu - vykupiteli, byla tedy "izolována" od prvotního hříchu. A tak na tajemství uchránění Panny Marie od dědičné viny září jas Boží lásky, projevené nám lidem v Kristu Ježíši. Jen naše těsné přilnutí ke Kristu nás izoluje od hříchu - nic jiného nemá tuto moc. Čím dále jsme od Krista, tím jsme naopak vůči hříchu bezmocnější.

Modleme se:
Panno Maria, vidíme tě na obrazech s Ježíšem v náručí. Dej, ať dohlédneme dál, ať vidíme, jak ho máš v srdci. A ať pochopíme, že je to i pro nás cesta k překonání zla, které se chce zmocňovat našich srdcí. Amen.

2.3 Maria v nepřátelství se zlem

V plánu spásy Nejsvětější Trojice představuje tajemství vtělení překypující naplnění zaslíbení, které dal Bůh lidem po prvotním hříchu: po onom prvním hříchu, jehož následky doléhají na celé dějiny člověka na zemi (srov. Gen 3,15). Přichází na svět syn, potomek ženy, který zasáhne zlo hříchu přímo v jeho kořeni: "zasáhne hlavu hada". Jak vyplývá ze slov prvoevangelia, zvítězí syn ženy teprve po tvrdém boji, který se má táhnout celými lidskými dějinami. ... Maria, matka vtěleného Slova, je postavena do samého středu onoho nepřátelství, onoho zápasu, který doprovází dějiny spásy. (RM 11)

Bylo by trapné a hlavně nebezpečné domnívat se, že máme v životě co dělat jen s lidskou hloupostí, nedokonalostí nebo nešikovností. Máme co dělat se zlem, které je osobou, mocí, někým i něčím, co je často nezřetelné, ale vždy účinné. Moc tohoto zla se zkoncentrovala na Ježíši: On tuto moc zlomil svou smrtí, která měla zlomit jeho dílo. Ukřižovaný Ježíš: to je vrchol díla zla a současně začátek plného vítězství nad ním. Ďábel tímto vrcholem prohrál na věky. Zápas ale pokračuje jako zápas o každého člověka. Ďábel ho chce Bohu "ukrást" a to na věky. Maria je zcela s Ježíšem, plná milostí, se zlem a Zlým nemá nic společného. A proto musíme být s ní v její blízkosti, chceme-li se se zlem utkat vítězně. S ní se přimknout k jejímu Synu. Kdo chce zlo porazit vlastní silou, ten podlehne. Kdo se s Marií stane tím slabým, jehož silou je Kristus, ten je na straně vítězství. Je to boj na život a na smrt - na věčný život a věčnou smrt.

Modleme se:
Maria, ženo oděná sluncem, nenech nás propadnout strachu ze tmy ani tmě samotné. Ujmi se nás a doveď nás k Synu - vítězi, když se plahočíme v samotě a opuštěnosti. Amen.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Jan Pavel II.

Témata: Maria

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

10. 11. 2024, 17. 11. 2024

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

1 Král 17,10-16; Žalm Žl 146,6c-7.8-9a.9bc-10; Žid 9,24-28
Mk 12,38-44

„Jde jim zase o peníze,“ můžeme slyšet při vyslechnutí dnešního evangelia. Ale pozorný čtenář dobře postřehl, že právě o ně vůbec nešlo. Proč Pán sleduje přispěvatele, když šlo o ryze osobní věc? Leží mu na srdci učedníci. Brzy s ním ztratí bezprostřední kontakt. Budou vědět, jak mají sami ve svém soukromém životě žít poselství evangelia? Příkladem je vdova, žena bez zajištění, které tehdy poskytoval manžel. Nyní je bez příjmů. A ona dala všechno, co měla! Vzdala se všech jistot. Pán poznal, že motivací bylo naprosté odevzdání se Bohu, naprostá důvěra a víra v Hospodinovu moc. Tento obraz bude apoštoly doprovázet, až Ježíš nebude s nimi. Takto mají žít i oni.