Navigace: Tematické texty P Postní dobaCírkevní dokumenty POSELSTVÍ PAPEŽE FRANTIŠKA K POSTNÍ DOBĚ 2014
POSELSTVÍ PAPEŽE FRANTIŠKA K POSTNÍ DOBĚ 2014
POSELSTVÍ PAPEŽE FRANTIŠKA K POSTNÍ DOBĚ 2014
Stal se chudým, abychom zbohatli z jeho chudoby (srov. 2 Kor 8,9)
Drazí bratři a sestry,
u příležitosti postní doby vám předkládám některé úvahy, jež mohou
posloužit k osobní i společné cestě obrácení. Vycházím z výroku svatého
Pavla: „Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal
se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby“ (2 Kor 8,9). Apoštol se
obrací na křesťany v Korintu, aby je povzbudil k velkorysé pomoci věřícím
v Jeruzalémě, kteří se nacházeli v nouzi. Co tato slova svatého Pavla říkají
nám, dnešním křesťanům? Co nám dnes říká výzva k chudobě a k chudému
životu v evangelním duchu?
Kristova milost
Především nám říkají, jaký je Boží styl. Bůh se neprojevuje
prostřednictvím světské moci a bohatství, ale slabostí a chudobou: „Ačkoli
bohatý, stal se pro vás chudým…“ Kristus, věčný Boží Syn, v moci a slávě
rovný Otci, se stal chudým; sestoupil mezi nás a ke každému z nás se
přiblížil; sám sebe se zřekl a „vyprázdnil se“, aby se nám ve všem připodobnil
(srov. Flp 2,7; Žid 4,15). To je velké tajemství Božího vtělení! Avšak důvodem
toho všeho je Boží láska; láska, která je milostí, velkodušností a touhou po
blízkosti; láska, jež neváhá, aby se darovala a obětovala se za milované tvory.
Milosrdná láska znamená sdílet ve všem osud milovaného. Láska činí
podobnými, vytváří rovnost, bourá zdi a vzdálenosti. Tak se Bůh zachoval
vůči nám. Ježíš totiž „lidskýma rukama pracoval, lidskou myslí přemýšlel,
lidskou vůlí jednal, lidským srdcem miloval. Narozen z Panny Marie, stal se
opravdu jedním z vás, ve všem nám podobný kromě hříchu“ Druhý
vatikánský koncil, pastorační konstituce Gaudium et spes, 22).
Důvodem toho, proč se Ježíš stal chudým, není chudoba pro ni
samotnou, ale – jak říká svatý Pavel – „abyste vy zbohatli z jeho chudoby“.
Nejedná se zde o žádnou slovní hříčku nebo o výraz na efekt! Je to souhrn
Boží logiky, logiky lásky, logiky vtělení a kříže. Bůh nedopustil, aby spása na
nás spadla z výšky jako almužna toho, kdo s lidumilným postojem dává část
ze svého přebytku. Kristova láska není taková! Když Ježíš sestupuje do vod
Jordánu a nechává se od Jana Křtitele pokřtít, nedělá to proto, že by
potřeboval pokání a obrácení, ale proto, aby se zařadil mezi lidi, kteří
potřebují odpuštění, mezi nás hříšníky, aby na sebe vzal tíhu našich hříchů.
To je způsob, který si zvolil, aby nás utěšil, zachránil a osvobodil od naší
ubohosti. Oslovuje nás to, co říká Apoštol: že jsme byli osvobozeni nikoli
Kristovým bohatstvím, ale jeho chudobou. A Pavel přece dobře zná
„nevystižitelné Kristovo bohatství“ (Ef 3,8); Kristus je „dědic všeho“ (Žid 1,2).
Co tedy je tato chudoba, kterou nás Ježíš osvobozuje a činí bohatými?
Je to právě jeho způsob, jakým nás miluje a jakým se nám přibližuje, jako milosrdný Samaritán, který přistupuje k polomrtvému člověku,
zanechanému na okraji cesty (srov. Lk 10,25 a násl.). Co nám dává pravou
svobodu, pravou spásu a pravé štěstí, je jeho milosrdná, něžná a sdílející
láska. Kristova chudoba, která nás obohacuje, je jeho vtělení: to, že vzal na
sebe naše slabosti a naše hříchy, a tím nám odevzdal nekonečné Boží
milosrdenství. Kristova chudoba je tím největším bohatstvím: Ježíš je bohatý
svou nekonečnou důvěrou v Boha Otce, svou odevzdaností Otci v každém
okamžiku a stálým hledáním jen jeho vůle a jeho slávy. Je bohatý jako dítě,
které se cítí milované a miluje své rodiče a ani na okamžik nezapochybuje o
jejich lásce a něžnosti. Ježíšovo bohatství spočívá v tom, že je Synem, a jeho
jedinečný vztah s Otcem je svrchovanou výsadou chudého Mesiáše. Když nás
Ježíš vyzývá, abychom na sebe vzali jeho „lehké jho“, vyzývá nás tím,
abychom se obohatili jeho „bohatou chudobou“ a „chudým bohatstvím“,
sdíleli s ním jeho synovského a bratrského Ducha a stávali se syny v Synu a
bratry v prvorozeném Bratru (srov. Řím 8,29).
Bylo řečeno, že jediný smutek je z toho, že nejsme svatí
(L. Bloy). Můžeme rovněž říci, že existuje jediná skutečná bída: když nežijeme
jako Boží děti a jako Kristovi bratři.
Naše svědectví
Mohli bychom se domnívat, že takováto „cesta“ chudoby platila pro
Ježíše, zatímco my, kdo přicházíme po něm, můžeme zachránit svět
vhodnými lidskými prostředky. Ale není tomu tak. V každé době a na
každém místě Bůh i nadále zachraňuje lidi a svět prostřednictvím chudoby
Krista, jenž se stává chudým ve svátostech, ve Slově a ve své církvi, která je
lidem chudých. Boží bohatství nemůže být zprostředkováno naším
bohatstvím, ale vždy a stále jen naší osobní i komunitní chudobou, jež je
oživována Kristovým Duchem.
My křesťané jsme při následování našeho Pána povoláni k tomu,
abychom viděli bídu svých bratří, dotýkali se jí, brali si ji k srdci a konkrétně
konali pro její zmírňování. Bída není totéž co chudoba. Bída je chudoba bez
důvěry, bez solidarity a bez naděje. Můžeme rozlišit trojí druh bídy:
hmotnou, mravní a duchovní. Hmotná bída se obvykle nazývá chudobou a
týká se těch, kdo žijí v podmínkách nedůstojných pro lidskou osobu: bez
základních práv a prostředků prvořadé potřeby jako je jídlo, voda, hygienické
podmínky, práce; bez možnosti rozvoje a kulturního růstu. Proti takovéto
bídě církev staví svou službu, diakonii, kterou vychází v ústrety nouzi a léčí
rány, jež hyzdí tvář lidstva. V chudých a v těch posledních vidíme Kristovu
tvář. Tím, že milujeme chudé a sloužíme jim, milujeme Krista. Naše úsilí se
zaměřuje i na snahu, aby ve světě přestalo znásilňování lidské důstojnosti,
diskriminace a svévole, které v mnoha případech zapříčiňují bídu. Když se
moc, přepych a peníze stanou modlami, staví se nad požadavek rovného
rozdělování bohatství. Místo toho je třeba, aby se svědomí obrátilo směrem
ke spravedlnosti, rovnosti, střídmosti a sdílení.
Neméně znepokojující je mravní bída, která spočívá v tom, že se člověk
stává otrokem neřesti a hříchu. Kolik rodin žije v úzkosti z toho, že některý
z jejích členů – zejména mladých – je obětí alkoholu, drog, hazardu nebo
pornografie! Kolik lidí ztratilo smysl života, je zbaveno perspektivy pro budoucnost a pozbylo naděje! Kolik lidí je k takovéto bídě odsouzeno kvůli
nespravedlivým sociálním podmínkám, nedostatku práce, která je zbavuje
důstojnosti umožňující přinášet domů chléb, kvůli nerovnosti práv na
vzdělání a zdravotní péči. V těchto případech se mravní bída může nazývat
počínající sebevraždou. Tento druh bídy, která je příčinou hospodářského
úpadku, se vždy spojuje s duchovní bídou, jež nás zasahuje, když se
vzdalujeme od Boha a odmítáme jeho lásku. Pokud se domníváme, že
nemáme zapotřebí Boha, který nám v Kristu podává svou ruku, a myslíme
si, že si vystačíme sami, vydáváme se na cestu směřující ke krachu. Bůh je
ten jediný, kdo skutečně zachraňuje a osvobozuje.
Evangelium je pravou protilátkou na duchovní bídu. Křesťan je
povolán k tomu, aby do každého prostředí přinášel osvobozující zvěst, že
existuje odpuštění spáchaného zla, že Bůh je větší než náš hřích, že nás vždy
nezištně miluje a že jsme stvořeni pro společenství a pro věčný život. Pán nás
zve, abychom byli radostnými hlasateli poselství o milosrdenství a naději! Je
krásné zakoušet radost z šíření této radostné zvěsti, sdílet poklad nám
svěřený, abychom potěšovali zničená srdce a dávali naději mnoha bratřím a
sestrám ponořeným do temnoty. Jde o to, abychom následovali a
napodobovali Ježíše, který, plný lásky, vyšel vstříc chudým a hříšníkům jako
pastýř za ztracenou ovcí. Ve spojení s ním můžeme odvážně otevírat nové
cesty pro evangelizaci a pro povznesení člověka.
Drazí bratři a sestry, nechť tato postní doba najde celou církev
disponovanou a ochotnou přinášet těm, kdo žijí ve hmotné, mravní a
duchovní bídě, evangelní svědectví, jehož souhrnem je zvěst o lásce
milosrdného Otce, připraveného obejmout v Kristu každého člověka.
Dokážeme to v té míře, v jaké budeme připodobněni Kristu, který se stal
chudým a svou chudobou nás obohatil. Půst je vhodnou dobou k dávání ze
svého. Udělá nám dobře, když se budeme ptát, čeho se můžeme zbavit,
abychom pomohli druhým a obohatili je svou chudobou. Nezapomínejme na
to, že pravá chudoba bolí; nebylo by nic platné dávání bez kající dimenze.
Nemám důvěru k almužně, která nic nestojí a která nebolí.
Nechť Duch Svatý, díky němuž „«[jsme] prý smutní, a zatím se stále
radujeme, jakoby chudáci, a přece mnohé obohacujeme, jako bychom nic
neměli a zatím máme všechno“ (2 Kor 6,10), podporuje naše předsevzetí a
posiluje v nás pozornost a zodpovědnost vůči lidské bídě, abychom se stávali
milosrdnými a konali milosrdenství. S tímto přáním vás ujišťuji o své
modlitbě za to, aby každý věřící a každé církevní společenství plodně
vykonali postní pouť, a prosím vás, abyste se modlili za mne. Ať vám Pán
žehná a Panna Maria vás ochraňuje.
Ve Vatikánu 26. prosince 2013
slavnost svatého Štěpána, jáhna a prvomučedníka
FRANTIŠEK
Autor: papež František
Související texty k tématu:
Postní doba
- Postní doba - k čemu?
- Popeleční středa
- V čem pro nás může být smysl postní doby?
- Postní doba - jaká je její náplň?
- Křesťané se každoročně připravují na velikonoce
- Doba postní a velikonoční triduum - shrnující pohled
- Postní doba - z různých úhů
- Směrnice a pravidla pro postní dobu
Bohatství, mamon
- Neskládejte svou naději ve věc tak nejistou, jako je bohatství
- Bohatství nepatří ďáblovi, jak se někteří domnívají
- Každý z nás je pokoušen korupcí
- Naše náboženství nás učí nezajištěnosti a spoléhání na Boha
- Do nebe si vezmeme jen to, oč se rozdělíme s druhými
- Drazí, nebuďme lakotní
- To není komunismus, ale evangelium: Nemůžeme sloužit Bohu i mamonu
- Ne abys krášlil chrám, a přitom nedbal chudého a trpícího
- Neztratit podstatné kvůli věcičkám nulové hodnoty...
- Papež František vybídl k finanční reformě na etickém základě