Bůh nezapomíná
na nikoho z nás
Prorok Izaiáš vykresluje Boha obrazem plným něhy a mateřské lásky, když říká: „Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!“ (Iz 49,15) Jak je to krásné! Bůh na nás nezapomíná, na nikoho z nás. Každého z nás má rád a chová jej ve své paměti podle jména.
V evangeliu pak Ježíš říká: „Podívejte se na ptáky. Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí… Pozorujte polní lilie, jak rostou: nelopotí se, nepředou – a ani Šalomoun nebyl tak oblečen jako jedna z nich!“ (srov. Mt 6,26.28-29). Krásné pomyšlení! Je to pobídka k důvěře v Boha.
Jsou Ježíšova slova abstraktní
a iluzorní?
Když ale myslíme na množství lidí, kteří žijí v nuzných podmínkách či přímo v bídě, která uráží jejich důstojnost, mohla by se Ježíšova slova jevit abstraktně, ne-li iluzorně. Ve skutečnosti jsou však aktuální víc než kdy jindy! Připomínají nám, že nelze sloužit dvěma pánům: Bohu a majetku. Dokud se každý bude snažit hromadit pro sebe, nebude nikdy spravedlnost. Slyšme pozorně: Dokud se každý bude snažit hromadit pro sebe, nebude nikdy spravedlnost. Pokud však budeme v důvěře v Boží prozřetelnost společně hledat Jeho království, pak nebude nikomu chybět to, co je třeba k důstojnému životu.
V srdci posedlém majetkem
není místa pro Boha
Srdce zaujaté touhou po majetku, srdce, které je plné této žádosti, postrádá Boha. Ježíš proto mnohokrát varoval boháče, neboť jsou ve velkém nebezpečí, že budou svoji jistotu vkládat do věcí tohoto světa. A jistota, definitivní jistota je jen v Bohu. V srdci, jež je posedlé majetkem, již není mnoho místa pro víru.
Pokud však Bohu ponecháme první místo, které mu náleží, potom Jeho láska vede k dělení se o majetek a k jeho sdílení ve službách solidarity a pokroku, jak dokazují četné, i nedávné příklady z dějin církve. Boží prozřetelnost tak prochází naší službou druhým, naším sdílením s druhými.
Je lepší se rozdělit
Nehromadí-li každý z nás majetek pouze pro sebe, ale dává-li jej do služby druhým, stává se Boží prozřetelnost viditelnou jakožto skutek solidarity. Hromadí-li jej však někdo jenom pro sebe, co se stane, až bude povolán Bohem? Nebude moci svůj majetek odvézt s sebou, protože – jak víte – rubáš nemá kapsy! Lépe je se rozdělit, protože do nebe si vezmeme jenom to, oč jsme se rozdělili s druhými.
Moc peněz je tak velká,
že tě odvede od víry
Nelze sloužit Bohu i penězům. Moc peněz je tak velká, že tě odvede od víry. Peníze totiž oslabují myšlení, a oslabují také víru, kterou vychylují jiným směrem. Nikdo se nemůže spasit penězi! Nemůžeš sloužit idolu peněz i živému Bohu. Buď jednomu, nebo druhému…
Zpracováno podle promluv papeže Františka.
