Konto, které platí i na věčnosti
Máš hodně bohatství, které tě zajišťuje na mnoho let. Můžeš si žít v nadbytku ty i ostatní…
Uzavři toto bohatství do pokladnice srdce těch, kdo jsou chudí, protože tam je žádný mol neničí a nic tam nepodléhá zmaru. Jako banka ti má sloužit klín chudáka, dům vdovy, ústa sirotků… Tahle konta platí i na věčnosti. Tahle sila jsou vhodná k uložení bohatých žní, protože v budoucnu je nikdo nezapálí ani nezničí…
Když se rozdělíš, sám z toho budeš mít víc
Ty se domníváš, že to, co Bůh tvým prostřednictvím nechal vyrůst ku prospěchu mnohých, můžeš uchovat jenom pro sebe. Přiznej si, že tvá lakota ti brání, aby sis ty sám dopřál z toho, co ti bylo svěřeno. Kdyby ses o to rozdělil s druhými, nakonec i ty sám bys z toho měl daleko víc. Vždyť plod rozdávání dober se nakonec obrací ve prospěch toho, kdo takto jedná. Požehnání štědrosti pomazává toho, kdo rozdává. …
Peníze tu zanecháš, ale dobrotivost tě bude provázet
Co je lepší: být štědrým dárcem nebo úzkostlivým strážným? Co je pro tebe lepší: když tě budou s uznáním nazývat otcem mnoha sirotků, nebo když budeš vlastníkem mnoha potvrzení opatřených pečetěmi dokládajícími tvou movitost? Peníze tu musíme nakonec zanechat druhým, ale dobrotivost a štědrost nás bude provázet, až budeme předstupovat před toho, jenž spravedlivě soudí zásluhy každého člověka.
(Ambrož z Milána, Nábotova historie, v: M. G. Mara ed.,
Bohatství a chudoba v prvotním křesťanství,
Řím 1998, s. 208-2010 a dále).
