Petrovo jméno Skála se zdá nepřiměřené, ba přehnané. Petr je vrtkavý, jednou nadšený a pak zase bázlivý. Evangelia vyprávějí o jeho chybách bez přikrašlování, a přesto je povolán stát se hlavou apoštolů a toto pověření není nikdy vzato zpět. Bůh píše často i na křivých řádcích. Nakonec se tento rybář z Galileje stane opravdu „Skálou“, základem, na němž se zdvihá stavba univerzální církve.
Quo vadis? – „Kam kráčíš?“ Tato otázka stojí v názvu románu polského spisovatele Henryka Sienkiewicze, který byl vydán roku 1896 a v roce 1905 oceněn Nobelovou cenou za literaturu. Na základě raně křesťanské legendy Sienkiewicz v této knize proti sobě postavil sílu evangelia a dekadentní pohanství. Quo vadis, Domine? – tak se apoštol Petr zeptal Krista, když se s ním ve vidění setkal před branou města Říma na Via Appia, na cestě, která vede z Říma na jih. Petr opustil město, aby se vyhnul mučednické smrti, protože věřil, že pro mladou římskou církev bude v této situaci lepší, když její biskup zůstane naživu. Legenda dále vypráví, že Ježíš prvnímu papeži na tuto otázku odpověděl: „Jdu do Říma, abych se nechal znovu ukřižovat.“ V tu chvíli se apoštol obrátil. Jeho cesta zpět do města je cestou na smrt, k mučednictví.
Nejstarší svědectví o této legendě nalezneme ve Skutcích Petrových. Jedná se o tzv. apokryfní spis z druhého století, který nebyl ranou církví přijat do seznamu knih Nového zákona. Mnozí křesťané však tenkrát usilovali o to, aby apokryfy měly stejnou autoritu jako texty Písma svatého. Skutky Petrovy nevyprávějí pouze legendu „Quo vadis“, ale také to, že Petr byl nakonec v Římě ukřižován – na vlastní žádost jinak než Kristus, totiž hlavou dolů.
Podání, že Petr zemřel v Římě, se obecně považuje za pravdivé. Za stejně zaručené platí, že se stal obětí prvního pronásledování křesťanů v Římě. Dne 18. června 64 vypukl v hlavním městě římského impéria ničivý požár, který trval šest dní. Není jisté, zda požár skutečně nechal založit sám císař Nero, nebo jestli z toho byl jen obviněn, a proto nechal svalit podezření na křesťany. Ti byli, jak píše římský historik Tacitus, usmrcováni nejkrutějším způsobem. Mnozí byli ukřižováni a na kříži v noci zapáleni. Jako živé pochodně tak přispěli k příšerné podívané pro lid. Tyto vraždy se konaly především v Neronově cirku blízko dnešního Vatikánu. Lze se domnívat, že tam byl ukřižován i Petr. Tím se naplnila Ježíšova předpověď prvnímu z apoštolů, která se dochovala v závěrečné kapitole Janova evangelia. Zmrtvýchvstalý Kristus říká jednou časně ráno Petrovi u velkého Galilejského jezera, kde ho před lety povolal od rybářské sítě za učedníka: „Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš.“ Evangelista připojuje vysvětlení, že Ježíš chtěl těmito slovy naznačit, jakou smrtí Petr oslaví Boha. Řeč o vztažení rukou je považována za odkaz na Petrovo ukřižování. Před touto předpovědí mučednické smrti se Kristus apoštola třikrát ptá, jestli ho miluje. Tím mu připomíná jeho malomyslnost během Pánových pašíjí. Petr tehdy třikrát popřel, že ke Kristu patří, aby se sám do jeho utrpení nezapletl. Co se odehraje to ráno po vzkříšení, se rovná zpovědi: Petr lituje, Kristus ho osvobozuje od staré viny a uvádí ho do příštího pastýřského úřadu slovy: „Pas mé beránky, pas moje ovce.“ Tak se splnilo zaslíbení, kterého se Petrovi dostalo před lety blízko Césareje Filipovy. Na Petrovo vyznání: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“, Ježíš odpověděl: „Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi.“
Díváme-li se na Petra v kontextu celého Nového zákona, zdá se nám jeho jméno – Skála – nepřiměřené, ba přehnané. Petr je vrtkavý, jednou nadšený a pak zase bázlivý. Evangelia vyprávějí o jeho chybách bez přikrašlování, a přesto je povolán stát se hlavou apoštolů a toto pověření není nikdy vzato zpět. Bůh píše často i na křivých řádcích. Nakonec tento rybář z Galileje, který se stal rybářem lidí, nastoupí cestu bezvýhradného následování Krista, která povede až k jeho smrti. Stane se tak opravdu „Skálou“, základem, na němž se zdvihá stavba univerzální církve.
Nejstarší svědectví o této legendě nalezneme ve Skutcích Petrových. Jedná se o tzv. apokryfní spis z druhého století, který nebyl ranou církví přijat do seznamu knih Nového zákona. Mnozí křesťané však tenkrát usilovali o to, aby apokryfy měly stejnou autoritu jako texty Písma svatého. Skutky Petrovy nevyprávějí pouze legendu „Quo vadis“, ale také to, že Petr byl nakonec v Římě ukřižován – na vlastní žádost jinak než Kristus, totiž hlavou dolů.
Podání, že Petr zemřel v Římě, se obecně považuje za pravdivé. Za stejně zaručené platí, že se stal obětí prvního pronásledování křesťanů v Římě. Dne 18. června 64 vypukl v hlavním městě římského impéria ničivý požár, který trval šest dní. Není jisté, zda požár skutečně nechal založit sám císař Nero, nebo jestli z toho byl jen obviněn, a proto nechal svalit podezření na křesťany. Ti byli, jak píše římský historik Tacitus, usmrcováni nejkrutějším způsobem. Mnozí byli ukřižováni a na kříži v noci zapáleni. Jako živé pochodně tak přispěli k příšerné podívané pro lid. Tyto vraždy se konaly především v Neronově cirku blízko dnešního Vatikánu. Lze se domnívat, že tam byl ukřižován i Petr. Tím se naplnila Ježíšova předpověď prvnímu z apoštolů, která se dochovala v závěrečné kapitole Janova evangelia. Zmrtvýchvstalý Kristus říká jednou časně ráno Petrovi u velkého Galilejského jezera, kde ho před lety povolal od rybářské sítě za učedníka: „Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš.“ Evangelista připojuje vysvětlení, že Ježíš chtěl těmito slovy naznačit, jakou smrtí Petr oslaví Boha. Řeč o vztažení rukou je považována za odkaz na Petrovo ukřižování. Před touto předpovědí mučednické smrti se Kristus apoštola třikrát ptá, jestli ho miluje. Tím mu připomíná jeho malomyslnost během Pánových pašíjí. Petr tehdy třikrát popřel, že ke Kristu patří, aby se sám do jeho utrpení nezapletl. Co se odehraje to ráno po vzkříšení, se rovná zpovědi: Petr lituje, Kristus ho osvobozuje od staré viny a uvádí ho do příštího pastýřského úřadu slovy: „Pas mé beránky, pas moje ovce.“ Tak se splnilo zaslíbení, kterého se Petrovi dostalo před lety blízko Césareje Filipovy. Na Petrovo vyznání: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“, Ježíš odpověděl: „Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi.“
Díváme-li se na Petra v kontextu celého Nového zákona, zdá se nám jeho jméno – Skála – nepřiměřené, ba přehnané. Petr je vrtkavý, jednou nadšený a pak zase bázlivý. Evangelia vyprávějí o jeho chybách bez přikrašlování, a přesto je povolán stát se hlavou apoštolů a toto pověření není nikdy vzato zpět. Bůh píše často i na křivých řádcích. Nakonec tento rybář z Galileje, který se stal rybářem lidí, nastoupí cestu bezvýhradného následování Krista, která povede až k jeho smrti. Stane se tak opravdu „Skálou“, základem, na němž se zdvihá stavba univerzální církve.
Se svolením zpracováno podle knihy:
Egon Kapellari, Známé osobnosti tváří v tvář smrti,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Egon Kapellari, Známé osobnosti tváří v tvář smrti,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
