papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
16. nvlm / Angelus - papež František

V dnešním evangeliu (srov. Mt 13,24-43) se opět setkáváme s Ježíšem, který v podobenstvích promlouvá k zástupům o nebeském království. Zastavím se u toho prvního, které je o koukolu, a Ježíš nám v něm dává poznat Boží trpělivost a otevírá tak naše srdce naději.

Ježíš vypráví, jak na poli, které bylo oseto dobrým semenem, vyklíčil také koukol - výraz, který zahrnuje všechen plevel, zamořující půdu. Mezi sebou si můžeme říci, že i dnes je půda devastována herbicidy a pesticidy, které nakonec škodí zeleni, zemi i zdraví, ale to jen tak mimochodem. Služebníci jdou tedy k hospodáři, aby se zeptali, odkud se vzal koukol, a on jim odpoví: »To udělal nepřítel.« (v.28). My jsme zaseli dobré semeno, ale nepřítel, který dělá nekalou soutěž, přišel a zasel plevel. Služebníci by chtěli rostoucí plevel hned vytrhat, avšak hospodář jim říká, aby to nedělali. Hrozí totiž, že při sbírání plevele vytrhají spolu s ním také pšenici. Je třeba počkat až do žní. Teprve tehdy od sebe budou odděleny a plevel bude spálen. Příběh má rozumný smysl.

V tomto podobenství je však možné vidět chápání dějin. Kromě Boha, představovaného  hospodářem, který rozsévá vždycky a pouze dobré semeno, existuje nepřítel, který zasévá koukol, aby bránil jeho růstu. Hospodář jedná otevřeně za denního světla a jeho cílem je dobrá žeň. Ten druhý však využívá noční temnoty a jedná ze závisti a zášti, aby všechno zničil. Nepřítel, o kterém mluví Ježíš, má jméno: ďábel, zvaný odpůrce Boha. Jeho záměrem je mařit dílo spásy a působit, aby Božímu království překáželi ničemníci rozsévající pohoršení. Dobré semeno a plevel nepředstavují abstraktně pojaté dobro a zlo, nýbrž nás lidi, kteří můžeme následovat Boha nebo ďábla. Nejednou slýcháme, jak v pokojné rodině začnou rozepře, závist... v pokojné čtvrti začnou sváry... A my obvykle řekneme: „Někdo svými řečmi zasel koukol“. Stále se rozsévá zlo, které ničí. Vždycky to dělá ďábel nebo naše pokušení, když mu podlehneme a osočováním škodíme druhým.

Služebníci zamýšlejí ihned odstranit zlo, tedy ničemné lidi, avšak hospodář je moudřejší a vidí dál. Je třeba umět čekat, protože snášet pronásledování a protivenství je součást křesťanského povolání. Zlo je zajisté třeba odstranit, ale zlým lidem je třeba prokazovat trpělivost. Není to pokrytecká trpělivost, jež skrývá obojakost, nýbrž spravedlnost mírněná milosrdenstvím. Ježíš přišel hledat spíše hříšníky než spravedlivé, léčit spíše nemocné než zdravé (srov. Mt 9,12-13), a také jednání nás, Jeho učedníků musí být zaměřeno nikoli na potření ničemníků, nýbrž na jejich spásu. A v tom je trpělivost.

Dnešní evangelium představuje dva způsoby jednání a přebývání v dějinách. Na jedné straně je pohled hospodáře, který vidí daleko, a na druhé pohled služebníků, kteří vidí problém. Služebníkům leží na srdci pole bez plevele, avšak hospodáři dobrá setba. Pán nás vybízí, abychom si osvojili Jeho pohled, zaměřený na dobrou setbu, kterou umí chránit i mezi plevelem. S Bohem nespolupracuje dobře ten, kdo se vydává lovit meze a defekty druhých, ale spíše ten, kdo dovede rozpoznat dobro, které roste tiše na poli církve a dějin, pěstuje ho, až uzraje. A potom Bůh - pouze On - bude tím, kdo odmění dobré a potrestá zlé.

Panna Maria ať nám pomáhá chápat a následovat trpělivost Boha, který chce, aby se neztratil nikdo z Jeho dětí, které miluje Otcovou láskou.

Se svolením převzato
z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno