Naděje je jako otvor, kterým proudí do hlubin naší duše světlo  - archív citátů

papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
2. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež František (O neslýchané novosti Boha, který obětuje vlastního Syna)

Tato druhá neděle v mezidobí navazuje na Zjevení a Křest Páně. Evangelium (Jan 1,29-34) totiž ještě jednou mluví o tom, jak se Ježíš ukázal. Poté, co byl pokřtěn v řece Jordánu, byl posvěcen Duchem svatým, který na něj sestoupil, a Otcův hlas jej prohlásil Božím synem (Mt 3,16-17 a par.) Evangelista Jan na rozdíl od třech dalších nepopisuje tuto událost, nýbrž předkládá svědectví Jana Křtitele, který byl Kristovým prvním svědkem. Bůh jej k tomu povolal a připravil jej na to.

Křtitel nemůže zadržet nutkavou touhu po tom, aby vydal svědectví o Ježíši, a prohlašuje: „Já jsem to viděl a dosvědčuji“ (v. 34). Jan spatřil cosi ohromujícího – tedy milovaného Božího Syna, solidárního s hříšníky – a Duch svatý mu dal poznat tuto neslýchanou a skutečně převratnou novinu. Zatímco totiž ve všech náboženstvích člověk obětuje Bohu, v Ježíšově příchodu obětuje Bůh vlastního Syna, aby zachránil lidstvo. Jan projevuje svůj údiv a zároveň souhlas s touto novostí, kterou Ježíš přinesl, výstižným výrokem, který opakujeme při každé mši: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ (v. 29).

Svědectví Jana Křtitele nás vybízí k ustavičně novým začátkům na naší pouti víry. Vyjděme z Ježíše Krista, Beránka plného milosrdenství, jehož za nás Otec vydal. Dejme se nově překvapit volbou Boha, který se postavil na naši stranu, rozhodl se pro soudržnost s námi, hříšníky, a pro spásu světa od veškerého zla tím, že je vezme na sebe.

Naučme se jako Jan Křtitel nepředpokládat, že bychom snad už Ježíše znali a všechno o něm věděli (srov. v. 31). Není tomu tak. Useberme se nad evangeliem a třeba při tom kontemplujme Kristovu ikonu, jeho Svatou tvář. Nazírejme ji očima a ještě více srdcem a dejme se poučit Duchem, který v našem nitru říká: To je On! Je to Boží Syn, učiněný beránkem, obětovaný z lásky. On, jedině On nesl hříchy, trpěl za ně, odčinil je. Hříchy každého z nás, hříchy světa a také mé hříchy. Všechny. Vzal je na sebe a nám je odňal, abychom konečně byli svobodní a neotročili zlu. Ano, jsme dosud nebohými hříšníky, avšak nikoli otroky. Nikoli otroky, nýbrž dětmi, Božími dětmi!

Kéž nám Panna Maria vyprosí sílu, abychom vydávali svědectví o jejím Synu, Ježíši, a hlásali jej radostně životem, vysvobozeným ze zla, a slovem plným žasnoucí a uznalé víry.

Se svolením převzato
webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

Čtení z dnešního dne: Pondělí Pondělí 22. 7. 2024, Svátek sv. Marie Magdalény

Pís 3,1-4a;

Komentář k Jan 20,1.11-18: Radost, kterou tohoto jitra prožila Marie Magdalena v zahradě, ať mě provází celý den. A ve chvílích, kdy je nám do pláče, nebojme se mu svěřit. Snažme se jej pak poznat po hlase…

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2024) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. 

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2024) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby…

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2024) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2024) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2024) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(4. 7. 2024) svátek 5.7.

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

(3. 7. 2024) (*Chotouň asi 970 + Sázava 25.3.1053)