Vzkříšení znamená, že Bůh je mocnější než zlo a smrt. - archív citátů

papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
22. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František

Evangelium dnešní liturgie ukazuje některé zákoníky a farizeje ohromené Ježíšovým postojem. Jsou pohoršeni, protože jeho učedníci si berou jídlo, aniž by předtím provedli tradiční rituální očistu. Říkají si: "Tento způsob jednání je v rozporu s náboženskou praxí" (srov. Mk 7,2-5).

Také my bychom se mohli ptát: ale proč Ježíš a jeho učedníci tyto tradice zanedbávají? Koneckonců to nejsou špatné věci, jsou to dobré rituální návyky, prosté mytí před přijetím jídla. Proč jim Ježíš nepřikládá důležitost? Protože je pro něj důležité vrátit víru do jejího středu. V evangeliu se s tím setkáváme opakovaně: s tímto navracením víry do středu pozornosti. A vyhnout se nebezpečí, které se týká jak oněch zákoníků, tak i nás: dodržovat vnější formality a srdce víry odsunout do pozadí. Příliš často si i my líčíme duši... Vnější formálnost, a ne srdce víry: to je nebezpečí. Je to nebezpečí religiozity zdání: navenek se tvářit dobře, ale zanedbávat očistu srdce. Vždy existuje pokušení "usměrňovat Boha" nějakou vnější pobožností, ale Ježíš se s takovým uctíváním nespokojuje. Ježíš nechce vnějškovost, chce víru, která zasahuje až do srdce.

Vlastně hned poté svolává zástup zpět, aby vyslovil velkou pravdu: "Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí.“" (v. 15). Místo toho se zlé věci rodí "z nitra, ze srdce" (v. 21). Tato slova jsou převratná, protože v tehdejší mentalitě se mělo za to, že určité potraviny nebo vnější kontakty činí člověka nečistým. Ježíš otáčí úhel pohledu: špatné není to, co přichází zvenčí, ale to, co se rodí zevnitř.

Drazí bratři a sestry, to samé se týká i nás. Často si myslíme, že zlo přichází hlavně zvenčí: z chování druhých, od těch, kteří o nás smýšlejí špatně, od společnosti. Jak často obviňujeme druhé, společnost, svět ze všeho, co se nám děje! Vždycky za to mohou "jiní": je to vina lidí, těch, kteří vládnou, smůly atd. Zdá se, že problémy vždy přicházejí zvenčí. A my trávíme čas tím, že přidělujeme viny; ale trávit čas obviňováním druhých znamená ztrácet čas. Člověk se rozzlobí, zatrpkne a Boha si drží daleko od srdce. Jako ti lidé v evangeliu, kteří si stěžují, pohoršují se, vyvolávají spory a nepřijímají Ježíše. Nelze být skutečně zbožným při takovémto stěžování si: stěžování otravuje, vede k hněvu, zášti a smutku, smutku srdce, které zavírají dveře k Bohu.

Požádejme dnes Pána, aby nás osvobodil od obviňování druhých. Tak jak to dělají děti: "Ne, to jsem nebyl já! Byl to ten druhý, byl to ten druhý...". Prosme v modlitbě o milost, abychom neztráceli čas znečišťováním světa stížnostmi, protože to není křesťanské. Ježíš nás spíše vyzývá, abychom se na život a svět dívali počínaje svým srdcem. Když se podíváme dovnitř, najdeme téměř všechno to, co venku nenávidíme. A pokud upřímně požádáme Boha, aby očistil naše srdce, pak skutečně začneme činit svět čistším. Existuje totiž neomylný způsob, jak zvítězit nad zlem: začít tím, že ho porazíme sami v sobě. První církevní otcové, mniši, na otázku: "Ale jaká je cesta ke svatosti? Jak mám začít?" odpovídali, že první krok je obvinit sám sebe: obviň sám sebe. Obvinění nás samotných. Kolik z nás je schopno se někdy během dne nebo týdne vnitřně obvinit? "Ano, tenhle mi udělal tohle, tamten zase tohle... tohle je zvěrstvo..." Ale já... dělám to samé, nebo to dělám takhle... To je moudrost: naučit se obviňovat sám sebe. Zkuste to: prospěje vám to. Mně to prospívá, když to dokážu, ale prospívá: prospěje to i všem.

Kéž nám Panna Maria, která změnila běh dějin čistotou svého srdce, pomůže očistit to naše a překonat především zlozvyk obviňování druhých a stěžování si na všechno.

Po modlitbě Anděl Páně se František zaměřil na situaci v Afghánistánu, zejména na ty, kteří hledají pomoc a ochranu, obzvláště na ženy a děti. Papež poděkoval těm, kteří pomáhají obyvatelům Afghánistánu. "Nemůžeme zůstat lhostejní", řekl papež a důrazně vyzval k modlitbě a postu.

Papež poté věnoval slova Venezuele postižené povodněmi. Vyjádřil své díky také Hnutí Laudato Si s ohledem na Den modliteb za péči o stvoření, který se uskuteční 1. září.

Se svolením převzato
webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno

Související texty k tématu:

Víra, život z víry, víra jako vztah

Čtení z dnešního dne: Sobota 19. 4. 2025, Slavnost Zmrtvýchvstání Páně - Velikonoční vigilie

Řím 6,3-11;

Komentář k Řím 6,3-11: Ponoření do vody, která umývá, je příslibem nového života. Mohu začít žít nově již od této chvíle! Ve sjednocení s Jeho osudem…

Zdroj: Nedělní liturgie

Velikonoce

Velikonoce
(20. 4. 2025) Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota; velikonoční noc (vigilie), příběh Velikonoc.

P. Emil Kapaun (* 20. 4. 1916)

P. Emil Kapaun (* 20. 4. 1916)
(19. 4. 2025) Emil Kapaun byl Americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce…

Bílá sobota

(18. 4. 2025) Bílá sobota je druhým dnem, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den zmatku a ticha. Ježíšovi učedníci byli v tento den…

Velký pátek

(17. 4. 2025) Velký pátek je připomínkou utrpení a smrti Ježíše Krista na kříži.

Vychovával mládež ke svobodě jako křesťany a skauty - a stal se obětí fašistů

Vychovával mládež ke svobodě jako křesťany a skauty - a stal se obětí fašistů
(15. 4. 2025) Kněz Giovanni Minzoni rozuměl toxickému náboji ideologií

Zelený čtvrtek

(15. 4. 2025) Význam a obsah Zeleného čtvrtku. 

Velikonoční triduum

Velikonoční triduum
(14. 4. 2025) Kristův kříž jako maják a znamení naděje, která neklame.