Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Svátek sv. Štěpána / Petr Šabaka

Jáhen a mučedník Štěpán je nám zrcadlem, výzvou, provokací a vzorem.

ŠTĚPÁNOVO VÍTĚZSTVÍ

Promluva na svátek sv. Štěpána, prvomučedníka - B

Štěpán „klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těch slovech skonal“ (Sk 7,60). To, co Štěpána učinilo svatým, je právě odpuštění. Odpuštění je mocná zbraň v rukou křesťanů. Odpuštění je bohatství a služba světu.

V denní modlitbě církve, ve druhém čtení se dozvídáme následující myšlenku: „Spolehl se na sílu lásky a přemohl Šavla i přes jeho kruté řádění, takže ten, který ho na zemi pronásledoval, v nebi se stal jeho přítelem a společníkem. A byla to právě svatá a neúnavná láska, která Štěpána přiměla, aby usiloval získat modlitbou ty, které nebyl sto obrátit domluvou. (…) Tam, kam Štěpán Pavla předešel, protože ho zabily Pavlovy kameny, dostal se i Pavel, protože mu pomohly Štěpánovy modlitby“ (Z kázání sv. Fulgencia, biskupa v Ruspe).

A my se denně modlíme v modlitbě, kterou nás naučil sám Ježíš: „…a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“ (Mt 6,12). Tak si sami stanovujeme míru, jakou nám má být odpuštěno. V Lukášově verzi Otčenáše je zase vyjádřen důvod, pro který nám má být odpuštěno: „…neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám“ (Lk 11,4).

Katechismus katolické církve mluví o modlitbě za odpuštění: „Odpuštění je vyvrcholením křesťanské modlitby; člověk nemůže přijmout dar modlitby, leč že jeho srdce je v souladu s božským soucitem. Odpuštění také svědčí o tom, že láska je v našem světě mocnější než hřích“ (KKC 2844).

Tím, že se modlíme za ty, kdo nás zranili, že v modlitbě odpouštíme, stáváme se podobnými nejen Štěpánovi, ale samotnému Kristu. Odpuštění se musíme učit a můžeme se mu naučit. Co u člověka se zdá nemožné, u Boha možné je. Mučedníci, a na prvém místě jáhen Štěpán, jsou nám výzvou.

Kdo odpustí, může vykročit na cestu smíření se svým nepřítelem, a tak i s Bohem. Kéž by i o našich nepřátelích někdo mohl říci: „Ten, který ho na zemi pronásledoval, v nebi se stal jeho přítelem a společníkem.“

Je láska v našem životě opravdu silnější než zlo?

AKCE ROKU

Promluva na svátek sv. Štěpána prvomučedníka - B

Možná vás křesťany žijící liturgií církve napadla otázka: Proč je zařazen svátek prvomučedníka Štěpána ihned za oslavu Kristova narození? Proč není zařazen například do doby postní nebo lépe velikonoční?

První nápovědou k odpovědi mi byla věta z liturgického manuálu: „Ať již vánoce, tak Zjevení Páně (Epifanie) tvoří aspekty velikonočního tajemství, byť jen jeho počátek“ (AUGÉ, M., a kol. Anámnesis – L´anno liturgico, Marietti, Genova – Milano, 2002, str. 48).

Jáhnu Štěpánovi se vrodil Ježíš do srdce, on nemůže mlčet, nemůže nepřiznat skutečnosti, které se staly jeho životem. Nemluvit o Kristu Pánu znamená zapřít součást svého života. Odmítnout svědectví jako integrální součást svého vztahu s vtěleným Božím Synem znamená vyrvat si z těla kus srdce.

„Budou vás vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat, budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům“ (Mt 10,17-18). Bylo v naší zemi a v naší církvi období, kdy se slova, která jsem právě citoval, považovala za samozřejmost. Je tu mezi námi ještě mnoho pamětníků, kteří měli co dočinění s STB, s výslechy, s nepříjemným dotíráním do soukromí. Kristovo povzbuzení „nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce“ (Mt 10,20) brali mnozí vážně a zakoušeli jeho účinnost. Ptám se: Nevytratilo se z našich srdcí toto povzbuzení? Kde se nachází ochota přiznat se k víře uprostřed nikoli nepřátelské, ale lhostejné společnosti? Kde se vytratil náš zájem hlásat evangelium, když podmínka svobody vyznání je splněna? Co nám brání manifestovat na svém životě život Kristův? Vždyť v supermarketu nabídek na spokojený a dlouhodobě perspektivní život, s výhledem na věčnost, musí být naše nabídka AKCÍ roku.

Nebo jsme nepřímo usvědčování z neochoty se o svou víru dělit s druhými, riskovat posměch, riskovat svou pohodlnost? Tím ale jdeme do konfrontace s Ježíšovou výzvou: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“ (Mk 16,15). Jáhen a mučedník Štěpán je nám zrcadlem, výzvou, provokací a vzorem.