Ve změti omamnosti a marnosti  lidských slov potřebujeme Boží slovo,  - archív citátů

papež František | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus A)
3. neděle postní - A / Angelus - papež František (Ježíš tiše žádá, abychom se postarali o žíznící)

Tuto neděli nám evangelium představuje jedno z nejkrásnějších a nejúchvatnějších Ježíšových setkání, setkání se samařskou ženou (srov. Jan 4,5-42). Ježíš a učedníci se zastavují u studny v Samařsku. Přichází žena a Ježíš jí říká: „Dej mi napít“ (v. 8). Rád bych se zastavil právě u tohoto výrazu: Dej mi napít.

Scéna nám ukazuje žíznivého a unaveného Ježíše, kterého Samaritánka nachází u studny v nejteplejší denní hodině, v poledne, a který jako žebrák prosí o občerstvení. Je to obraz Božího ponížení, Bůh se v Ježíši Kristu ponižuje, aby nás vykoupil, přichází k nám. Je to umenšení Boha v Ježíši, v němž se Bůh stal jedním z nás, ponížil se; žízní jako my, trpí stejnou vyprahlostí jako my. Při kontemplaci této scény může každý z nás říci: Pán, Mistr, mě prosí o nápoj. Má tedy žízeň jako já? Žízní stejně jako já? Ty jsi mi vskutku blízký, Pane! Jsi spjat s mou ubohostí... ale nemohu tomu uvěřit... vzal jsi mě zdola, z nejnižšího místa, kam nikdo nemůže dosáhnout, a přišel jsi ke mně, do této hloubi, a vzal jsi mě odtud, protože jsi po mně žíznil a nadále žízníš“ (P. MAZZOLARI, La Samaritana, Bologna 2022, 55-56). Ježíšova žízeň totiž není jen fyzická, vyjadřuje nejhlubší vyprahlost našeho života: je to především žízeň po naší lásce. Ježíš je víc než žebrák, žízní po naší lásce. A to se objeví ve vrcholném okamžiku umučení, na kříži; tam, před smrtí, když Ježíš řekne: „Žízním“ (Jan 19,28). Je to tatáž žízeň po lásce, která ho vedla k tomu, aby sestoupil, aby se ponížil a stal se jedním z nás.

Avšak Pán, který žádá o nápoj, je tím, kdo dává napít: při setkání se Samaritánkou vypráví o živé vodě Ducha svatého a na kříži se řine krev a voda z jeho probodeného boku (srov. Jan 19,34). Ježíš, žíznící po lásce, hasí naši žízeň láskou. A činí s námi to, co učinil se Samaritánkou: přichází k nám v našem každodenním životě, sdílí s námi naši žízeň, slibuje nám živou vodu, díky níž v nás tryská věčný život (srov. Jan 4,14).

Dej mi napít. Je tu ještě druhý aspekt. Tato slova nejsou jen Ježíšovou prosbou k Samaritánce, ale výzvou, byť někdy tichou, kterou k nám denně vysílá a žádá nás, abychom se postarali o žíznící. Utište žízeň druhých. Dej mi napít, říká tolik lidí v rodině, na pracovišti, na jiných místech, kde se často pohybujeme. Žízní po blízkosti, pozornosti, naslouchání. To vypovídá o tom, kolik lidí žízní po Božím slově a potřebuje v církvi najít oázu, kde se může napít. Dej mi napít je voláním naší společnosti, kde spěch, honba za konzumem a především lhostejnost, tato kultura lhostejnosti, vytváří vyprahlost a vnitřní prázdnotu. A nezapomínejme, že tato prosba: Dej mi napít, je také voláním mnoha bratrů a sester, kterým chybí voda k životu, zatímco my dál znečišťujeme a hyzdíme náš společný domov, který sám, vyčerpaný a vyprahlý, „žízní“.

Tváří v tvář těmto výzvám nabízí dnešní evangelium každému z nás živou vodu, která z nás může učinit zdroj osvěžení pro druhé. A tak, podobně jako Samaritánka, která nechala džbán u studny a šla svolat lidi z vesnice (srov. v. 2), ani my už nemysleme jen na uhašení své vlastní žízně, včetně své intelektuální či kulturní žízně, ale díky radosti ze setkání s Pánem tišme žízeň druhých a dávejme jejich životu smysl, nikoli jako páni, ale jako služebníci tohoto Božího Slova, které uhasilo naši žízeň a nadále tak činí. Tak budeme schopni pochopit jejich žízeň a sdílet lásku, kterou nám Bůh dal. Kladu sobě i vám tuto otázku: Jsme schopni porozumět žízni druhých? Žízni lidí, žízni mnoha členů mé rodiny, tolika lidí v mém okolí? Můžeme se tedy dnes sami sebe zeptat: Žízním po Bohu a chci si uvědomit, že potřebuji jeho lásku jako vodu k životu? A pak, poté, co jsem uhasil tuto žízeň: záleží mi na žízni druhých? Duchovní žízni, materiální žízni?

Kéž se za nás Panna Maria přimlouvá a podporuje nás na naší cestě.

Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.

Témata: voda | žízeň

Čtení z dnešního dne: Pátek 31. 1. 2025, Památka sv. Jana Boska, kněze

Žid 10,32-39;

Komentář k Žid 10,32-39: Povzbuzení trpících je i mým úkolem. Mohu dnes myslet na ty, kdo jsou pro svou víru „veřejně tupeni a utiskováni“. A sám chci děkovat za dar svobody a správněji ji využívat…

Zdroj: Nedělní liturgie

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)
(30. 1. 2025) Svátek Uvedení Páně do chrámu (2.2.) se lidově nazývá Hromnice. Tento den se slaví i Světový den zasvěcených osob.

Byl odsouzen k smrti zastřelením, byl deportován na Sibiř... Fjodor Michajlovič Dostojevskij

(27. 1. 2025) Říká-li se, že člověk v životě neumírá jen jednou, pak to obzvlášť platí pro život ruského spisovatele Dostojevského,…

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2025) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…

Přímluvy dle aktuálního dění pro 3. neděli v mezidobí cyklu C (26. 1. 2025)

(24. 1. 2025) Ježíš v Nazaretě ohlašuje, že se naplnila radostná zvěst. S důvěrou v Boží slovo se společně modleme:

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí
(24. 1. 2025) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

Obrácení svatého Pavla (svátek 25.1.)

(24. 1. 2025) Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem…

František Saleský (svátek 24.1)

(22. 1. 2025) Učitel duchovního života pro všední život, Učitel církve, patron novinářů a spisovatelů.