papež František | Sekce: Kázání
Velikonoční doba (cyklus B)
4. neděle velikonoční - B / Regina Coeli-papež František
V tuto čtvrtou velikonoční neděli zvanou “Neděle dobrého pastýře” představuje evangelium (Jan 10,11–18) Ježíše jako pravého pastýře, který brání, zná a miluje své ovce.
On, dobrý pastýř, je protikladem „nájemce“, který se o ovce nestará, protože nejsou jeho. Tuto práci vykonává pouze kvůli odměně a neobtěžuje se je bránit: když přijde vlk, uteče a opustí je (srov. v. 12-13). Místo toho nás Ježíš, pravý pastýř, vždy brání a zachraňuje v mnoha obtížných a nebezpečných situacích, a to prostřednictvím světla jeho slova a síly jeho přítomnosti, kterou denně zakoušíme, pokud jí chceme naslouchat.
Druhým aspektem je skutečnost, že Ježíš, dobrý pastýř, zná své ovce a ovce znají jeho (v. 14). Jak krásné a útěšné je vědět, že Ježíš zná každého jednotlivě, že pro něj nejsme anonymní, že je mu známo naše jméno! Pro něj nejsme „masou“, „zástupem“, ne. Jsme jedineční lidé, každý se svou vlastní historií, každý se svou vlastní hodnotou, ať jako stvoření, ať jako vykoupení Kristem. Každý z nás může říci: Ježíš mě zná! Je to pravda, je to tak: Zná nás jako nikdo jiný. Pouze On ví, co je v našem srdci, úmysly, nejskrytější pocity. Ježíš zná naše silné stránky a naše vady a je vždy připraven se o nás postarat, hojit rány našich chyb hojností svého milosrdenství. V něm se plně realizuje obraz pastýře Božího lidu, naznačený proroky: Ježíš se stará o své ovce, shromažďuje je, obvazuje zraněné, uzdravuje nemocné. Čteme to v Knize proroka Ezechiela (srov. Ez 34,11-16) .
Ježíš dobrý pastýř proto své ovce brání, zná a především miluje. Proto za ně dává svůj život (srov. Jan 10,15). Láska k jeho ovcím, tedy ke každému z nás, ho vede k tomu, aby zemřel na kříži. Protože to je vůle Otce, aby nikdo nebyl ztracen. Kristova láska není selektivní, zahrnuje každého. Sám nám to připomíná v dnešním evangeliu, když říká: «Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.“ (Jan 10,16). O jeho univerzální starosti svědčí tato slova: On je pastýřem všech. Ježíš chce, aby každý mohl přijímat Otcovu lásku a setkal se s Bohem.
Církev je povolána vykonávat toto poslání Krista. Kromě těch, kteří často navštěvují naše komunity, existuje mnoho lidí, vlastně většina, kteří to dělají jen ve zvláštních případech nebo nikdy. To však neznamená, že to nejsou Boží děti, které Otec svěřil Kristu, dobrému pastýři, který dal svůj život za všechny.
Bratři a sestry, Ježíš brání, zná a miluje každého z nás. Kéž nám Panna Maria pomůže, abychom jako první přivítali a následovali dobrého pastýře a spolupracovali s radostí na jeho poslání.
Se svolením převzato
z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno
Autor: papež František
Související texty k tématu:
Církev
- Snáším neomalené chování druhých (Řehoř Veliký) Ve stavbě nese jeden kámen druhý. Každý kámen spočívá na nějakém jiném. Právě tomu tak je i v církvi.
- Bída církve Moje představa o církvi byla moc pěkná, ale příliš naivní.
- Chybující Petr – základ církve Katolická církev – přes všechny vnitřní i vnější problémy a různé skandály – vytrvala ve věrnosti Ježíšovým příkazům už dva tisíce let.
- Co se nám vybaví, když se řekne církev? Často asi především její hierarchická podoba. Ale je to ten jediný a pro dnešní svět skutečně nejvýstižnější obraz církve?
- Církev byla dřív lepší „V minulosti byla církev lepší“, slyšíme občas. Zidealizovaný pohled na minulost církve ale vede k zoufalé touze po něčem, co nikdy nebylo.
- Církev je - v určitém smyslu - ovdovělou matkou Církev má odvahu ženy, která pečuje o svoje děti, aby je dovedla na setkání se svým Ženichem.
- Církev se obejde bez biskupů – eklesiologie Oty Mádra Církev potřebuje opravdové duchovní lidi, má-li obstát v situaci ohrožení.
- Církev zůstává vzdor vlnobití světa stále pevná Nikoli náhodou zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná.
- Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! „Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! Jak jsi mě nechala trpět, avšak tolik ti dlužím!
- Mnohé mocnosti se snažily a snaží církev zničit, ale budou zničeny Kolik jen mocností se v průběhu dějin snažilo – a snaží – zničit církev jak zvnějšku, tak zvnitřku...
- První křesťané neutíkali ze světa kvůli jeho ´zkaženosti´ Podivné a úzkostné stahování se do obranných postojů vůči světu.
- Prvotní církev v první řadě neanalyzovala situaci, ale modlila se... (Benedikt XVI.) Uprostřed těžkostí a v ohrožení se první křesťanské společenství nepokouší o nějakou analýzu...
- Reforma církve dle ďáblovy strategie Když nepřítel – ďábel – útočí na církev, snaží se jí především zabránit v ...