Měl jsem mnoho povinností a spoustu práce
V mém životě nastalo období, kdy jsem neměl čas na osobní modlitbu. Byl jsem farářem a měl jsem mnoho povinností a spoustu práce. Vypravil jsem se tedy za svým duchovním průvodcem a otevřel jsem mu srdce. Řekl jsem mu: “Potřebuji osobní modlitbu, ale nenalézám na ni čas. Nevím, co mám dělat.” Ještě dnes si pamatuji na jeho úsměv, když se mě zeptal: “Proč?” “Protože mám mnoho práce”, odpověděl jsem. “Co vlastně děláš, jakým činnostem se věnuješ?” Začal jsem jmenovat všechny aktivity, které jsem měl, ale během vyjmenovávání mě zastavil a řekl: “Vidím, můj bratře, že máš spoustu práce, a proto ti nestačí modlit se třicet minut, ale potřebuješ šedesát minut.” V duchu jsem doufal, že mě povinnosti modlitby zprostí, ale místo úlevy mi doporučil, abych se modlil dvakrát tolik!
Potom pokračoval: “Pro koho pracuješ?” A já jsem velmi jasně řekl: “Pro Ježíše.” A on mi odpověděl: “Ježíš nepotřebuje tvoji práci, on potřebuje tebe.”
To byl další moment v mém životě, kdy se mě Bůh dotkl. Byla to chvíle, kdy jsem si uvědomil, že Ježíš netouží po mé práci, ale po mně. A hluboce jsem pochopil potřebu modlitby ve svém životě. Byl jsem přesvědčený, že Ježíšovi mnoho dávám, ale Ježíš nepotřeboval to, co jsem pro něho dělal. On je Bůh, který nám řekl: “Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‘Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat’” (Lk 17,10).
Zahleďte se na Ježíše a nic neříkejte
Často si myslíme, že dokonalost naší modlitby závisí na množství pěkných slov. Jako by pěkná slova byla zárukou pěkné modlitby. Bůh není básník, který potřebuje naše básně, aby nám porozuměl. Bůh je určitě i básník, ale především je Otec. Důležitost naší modlitby tedy nespočívá ve stylu, který při modlitbě používáme, netkví v pěkných slovech, která vybíráme, ale v tom, co prožíváme v srdci.
Nejkrásnější je modlitba tehdy, když přicházíme před Pána, setrváváme před ním v tichu a díváme se na něho. Čím méně v modlitbě mluvíme, tím lépe se modlíme. Představte si malou holčičku, která přichází za svou maminkou, nic neříká, jen se jí dívá do očí. To je nejkrásnější setkání dítěte a matky. I vy se tedy zahleďte na Ježíše, zůstaňte v jeho přítomnosti a nic neříkejte – to bude modlitba kontemplace.
Ďáblu nevadí, že pracujete pro Ježíše...
Ďáblu nevadí, že pracujete pro Ježíše.
Záleží mu na tom, zda s Ježíšem hovoříte.
Když dosáhne toho, že s Ježíšem nebudete mluvit,
může vám dokonce pomoci pro něho hodně pracovat.
Ale potom si už s Ježíšem neřeknete nic...
Zpracováno podle knihy: Elias Vella: Ježíš – lékař těla i duše,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.
Když zapadlo slunce, přinášeli k němu nemocné a posedlé.
Celé město se shromáždilo u dveří.
I uzdravil mnoho nemocných a vyhnal mnoho zlých duchů.
Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven,
zašel si na opuštěné místo a tam se modlil.
Šimon se svými druhy se pustili za ním.
Našli ho a řekli mu: "Všichni tě hledají!"
(Srov.Mk 1,29-39)
