Šabaka Petr | Sekce: Kázání
Období během roku (cyklus B)
03. neděle v mezidobí B / Petr Šabaka
Přidej cihlu k cihle
Promluva 3. Neděle Mezidobí B
„Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). „Naplnil se čas.“ To je prvním teologickým výrokem: dějiny v Kristu dosahují své plnosti. (…) „Přiblížilo se království Boží.“ To je druhé téma. Bůh má v dějinách svůj plán, který naplňuje, své dílo, které uskutečňuje a tím je „království“ (G. Ravasi). Naše reakce na tyto dvě skutečnosti je taktéž dvojí: „pokání“ a „víra“.
„Naplnil se čas“ – řecky pelhrontai o kairov – znamená, že nastává hodina „H“, nadešel okamžik, kdy se v dějinách světa a člověka cosi mění. Tato změna bude nevratná, bude zřejmá, každý člověk se s ní bude konfrontovat. Evangelista Marek nemluví o konci světa, konci lineárního času (xronov), ale o rozhodující chvíli, rozhodujícím okamžiku.
„Přiblížilo se království Boží.“ Katechismus katolické církve k tomu říká a vhodně shrnuje celou nauku o Božím království: „Existovalo dříve než my; přiblížilo se ve vtěleném Slovu, je hlásáno celým evangeliem, přišlo v Kristově smrti a vzkříšení. Od Poslední večeře přichází Boží království v eucharistii; je mezi námi. Boží království přijde ve slávě, až je Kristus odevzdá svému Otci.“ (KKC 2816)
Boží království je Boží dílo, ke kterému jsme přizváni. Nakolik jsme spoluodpovědní za jeho budování? Kde jsou hranice našeho budovatelského nadšení? Jak až moc můžeme Bohu pomáhat? Z dějin víme, že ten, kdo se o to snažil až příliš, způsobil více škody a utrpění, než užitku. Nástroje k budování Božího království nám nabízí apoštol Pavel v listě Římanům: Boží království spočívá „ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého“ (Řím 14,17). Kdo rozvíjí tyto plody Ducha ať již na jakékoli rovině, přispívá ke stavbě království.
Jak jsem již nabídl v úvodu své promluvy, zbývá mi rozvinout ještě poslední část verše z Markova evangelia: „Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Ačkoli Boží království definitivně a zjevně přijde někdy v budoucnosti, je již mezi námi skrytě přítomno. Kde? Tam, kde je Ježíš. A kde je Ježíš? Tato otázka na první pohled vypadá nevinně, ale přináší odpověď, která se nás může velice citelně dotknout.
Kde jsi, Ježíši? V rozjímání nad odpovědí, můžeme zjistit, že nevíme, kde je. Nebo že je, ale ne s námi, že není tam, kde jsme si mysleli, že by měl být. Anebo tam, kde je, jeho přítomnost už vůbec nevnímáme. To nás přivádí k postoji pokání a novému uvěření jeho evangeliu. Ten, kdo tvrdí: Mám ho! Znám ho! Nepotřebuji víc! Ho nemá, ho nezná a potřebuje ho více než jiní. Takový člověk se přeci nemůže modlit: „Přijď království tvé.“ Ani nemůže s církví toužebně volat: „Maranatha!“ (Kor 16,22) „Amen, přijď, Pane Ježíši!“ (Zj 22,20) Ježíš ještě stále prochází po naší zemi a hledá ty ztracené a nepovolané. Nechme se jím znovu zavolat. Opusťme sítě svých představ, předsudků, subjektivních pocitů, které nás zavádějí na scestí. Na hranici pokání chceme, Pane, spálit veškerý balast a harampádí. Nově očekáváme tvé evangelium, které nás naplní po okraj tím, co buduje tvé království: spravedlnost, pokoj a radost. Amen.
Theatrum mundi
Promluva 3. neděle mezidobí B
„A kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí“ (1 Kor 7,31). K tomuto verši jsem si přečetl v jednom biblickém komentáři zajímavý postřeh: „Nepochybně si Pavel půjčuje z divadelního světa obraz herce, který prochází scénou, aby ji nakonec opustil: takto mluví o světě, který v podobě tak, jak ho nějak známe, je subjektem prchavého okamžiku.“ (LÉMONON, Jean-Pierre, ed kol. Lettere di Paolo I. Cinisello Balsamo: San Paolo 1999. ISBN 88-215-3802-8. s. 265.)
Jsme svědky změny scény. Chvilku možná bude tma. Nebo před se nás pokusí zabavit před forbínou nějaký herec. Až se opona rozevře, budeme ve světě jiném. Hra pokračuje, ale protagonisté jsou oblečeni jinak. Rozehrávají nové dějství.
Naše víra kopíruje život Ježíše Krista. On změnil scénu. On je tím, kdo se nám představil těsně před koncem prvního dějství: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15) „Království Boží“, „Evangelium“ – to jsou skryté opisy samotného Ježíše. On je Božím královstvím, on je Evangeliem.
I my se účastníme druhého dějství příběhu nazývaného „Od stvoření ke spáse“. Toto druhé dějství má podtitul „Povolání“. Jsme povoláváni Ježíšem, abychom následovali jeho příkladu, abychom vstoupili do jeho školy, abychom zcitlivěli na srdci, v mysli i ve smyslech. Motorem tohoto dějství je „touha“. Nápovědu zajišťuje Hlas Boží. Energií pohánějící touhu pak modlitba, eucharistie, Písmo svaté.
„Stali jsme se podívanou světu, andělům i lidem“ (1 Kor 4,9). Herec není ten, kdo si hraje na někoho, kým není. Herec je tím, kdo přijal roli a ztotožnil se s ní. My alterujeme Krista (alter Christus): „Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli“ (Gal 3,27). Jaký sklidíme aplaus na konci stvoření, až se definitivně rozevře opona ležící na tomto světě? Přál bych si, abychom žili dobře.
Autor: Šabaka Petr
Témata: kázání, homilie
