Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
13. neděle v mezidobí B / Petr Šabaka

Kristův obraz

„I rozhlížel se, aby našel tu, která to učinila. Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla celou pravdu. A on jí řekl: ‚Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!‘“ (Mk 5, 32-34) Ježíš se i dnes rozhlíží, kdo se k němu přibližuje, kdo se plaše dotýká lemu jeho roucha. Kdo k němu přichází s touhou po uzdravení. Každý z nás smí prožít podobný okamžik, když se bude dívat na obraz Kristovy tváře. Život za život – krev za krev. 

Terapie

Promluva 13. neděle mezidobí B

„A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení. Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu“ (Mk 5,25-26).

Na někom se nemoci opravdu notně vyřádí. Mám kamarádku, která už více jak rok bojuje s boreliózou. Je slabá jako moucha. „A víš kolik lidí je v takovém stavu třeba deset let,“ říkala mi do telefonu.

Jestliže se dlouhodobé nemoci týkají lidí okolo nás, není možné se divit, pokud my sami jsme nějakou také postihnuti. Naše víra nás před bacily, viry a dalšími imunitu oslabujícími vlivy neochrání.

Nemoci bychom mohli rozdělit do dvou kategorií: a) ty k uzdravení b) ty, na kterých se chce oslavit Bůh. U druhé skupiny vůbec nemusí platit, že se vyléčíme, protože zde jde o vnitřní postoj, o vztah k Bohu, který díky naší bezmocnosti může posílit, prohloubit se, stát se plodným. Neprohlašuji, že léky, vyšetření, operativní zákroky či léčebné kúry jsou zbytečné, jen je chci doplnit o duchovní rovinu.

Žena z dnešního evangelia mnoho trpěla, vynaložila na svou léčbu všechno. Nic jí nepomohlo, pouze Ježíš. Zdá se, jako kdyby nemocní naší doby procházeli opačným postupem: Ježíš jim rychle a hned nepomůže, tak se začnou obracet jinam… Často hledají alternativní cesty, až se zapletou do otroctví Zlého.

Pomáhá i v dnešní době Ježíš nemocným? Jsou zázraky uzdravení opravdu tak vzácné? Pokud ne, proč uzdravení Ježíšem nejsou více slyšet? Proč nepomáhají jiným? A vlastně co je potřeba, aby Ježíš uzdravil?

Je asi bláhové kázat nemocnému, trpícímu, unavenému o trpělivosti. Ale vy, kdo jste zde, překypujete zdravým. Vám o této ctnosti kázat mohu. Trpělivost je základním postojem nemocného člověka. Běh na čtyři sta metrů vyžaduje jiné rozložení síly než běh na čtyřicet kilometrů. Také jsem si kdysi jako kluk myslel, že když přijmu roztok z kapačky rychleji, budu rychleji zdráv. Otáčel jsem kolečkem, tekutina mne studila v ruce, která otekla. Nepochopil jsem, že je to jen fyziologický roztok a že to důležité jsou antibiotika, které jsem dostával dvakrát denně a že stejně nic neuspěchám. Dostal jsem tenkrát akorát vyhubováno.

Za rozhodnutím být v nemoci trpělivý následuje postoj naslouchající modlitby: „Bože, k čemu mne voláš? Co mám pochopit? Co ve svém životě případně změnit? Svěřuji se ti do rukou. Chraň mě.“ Na otázky, které zůstanou položeny před Boží tváří, jednou dostaneme odpověď. Jen je nesmíme zodpovědět dřív, jen je nesmíme zalepit nějakým pofiderním flastrem.

Bůh je Pánem. Bůh je navýsost svobodný. Měli bychom jeho svobodu a jeho plán s námi respektovat, přijímat. Neměli bychom podmiňovat svůj vztah k němu vyslyšením proseb: „Když se neuzdravím, tak přestanu věřit v Boha, chodit do kostela, modlit se…“ To by znamenalo, že je naše víra plytká, odosobněná a vyprázdněná. To by nebylo vůči tomu, který miluje život, fér.

Přál bych každému, kdo onemocní, aby v trpělivosti a naslouchající modlitbě prohloubil svůj vztah víry či důvěry k Bohu. Tuším, že tato terapie je skutečně dlouhodobě nejúčinnější.

Životem naplňuješ

Promluva 13. neděle mezidobí B

„Vždyť Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal ho jak obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci“ (Mdr 2,23-24). 

Je důležité opakovat často, že jsme stvořeni k nesmrtelnosti, ke sdílení života s Bohem. Musíme si vzájemně také připomínat, že jsme stvořeni a doprovázeni Bohem, jehož podstata a všechny motivy jsou Láska. On miluje, a proto stvořil každého z nás. Tvoří s láskou každý náš další okamžik, každý nádech, výdech a tlukot srdce. Tvoří naše ušlechtilé touhy a tvoří naši svobodu.

Jsme pozváni, abychom tento láskyplný vztah přijali a s Bohem sdíleli. Je tu však jedno „ale“. Je v nás ale přítomno tajemství zla. Jsme infikováni a neustále sváděni, abychom pokřivili obraz svého Tvůrce. „Naše cesty pak přestávají být cestami Božími.“ Místo věčnosti zakoušíme umírání. Postavme se této zvrhlé nadvládě. Zvolme si život namísto umírání a živoření!

Tato volba je vyjádřena v poslední strofě responsoriálního žalmu: „Slyš, Hospodine a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine! Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky“ (Žl 30,12a.13b).

Utíkat se k Hospodinu, který „vivificat – životem naplňuje“ (I. eucharistická modlitba), má i svoje plody. Vzájemnost, solidarita, jednota je vyjádřena ve druhém čtení, které jakoby doplňuje náš vztah k Bohu o horizontálu: „Za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim prospěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy“ (2 Kor 8,14).

Korunou biblických textů této liturgické slavnosti je samozřejmě evangelium. To svědčí o Ježíši, který je Pánem života. Jeho přikázání je strohé a jasné: „Neboj se, jen věř!“ (Mk 5,36).

Zastavme se však u epizody, která je do příběhu vložena. Lidé se tlačí na Ježíše. On však poznává, že se ho někdo dotkl jinak než všichni ostatní. Je to dotek víry: neohrabané, nedokonalé, rozechvělé. Ta žena zvolila způsob, nad jakým by dnes leckterý teologický purista kroutil nesouhlasně hlavou. Možná ona žena považovala Ježíše jako dalšího z řady léčitelů, u kterého chtěla vyléčit svoji nemoc. Možná si ta žena myslela, že učiní nějaký magický rituál. „Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala“ (Mk 5,32). Stanula mu tváří v tvář. Čistá víra křesťanů je vlastně setkáním s Kristem tváří v tvář a rozhovor. Ježíš pročistil svým pohledem víru té ženy tak, že jí daroval svůj pokoj (nejen zdraví). Zachránil ji pro život.

Jaké bude naše dnešní setkání s Ježíšem? Budeme se ho dotýkat, naslouchat mu a chutnat ho jako senzacechtivý dav, nebo jako ona žena?