Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
13. neděle v mezidobí C / Jak dlouho budeš poskakovat na obě strany?

13. neděle v mezidobí C
Jak dlouho budeš poskakovat na obě strany?



1. čtení 1 Král 19,16b.19-21

Hospodin řekl Eliášovi: 16„Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!“ 19Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. 20Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: „Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou.“ Eliáš odpověděl: „Jdi a vrať se; co jsem měl učinit, to jsem udělal.“ 21Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.



Máme tu povolání skrze Eliáše, a to jménem Božím. Toto povolání se děje symbolickým gestem: Eliáš hodí na Elizea svůj plášť, symbol poslání, a tak předává svého prorockého ducha (v. 19). Elizeus chápe, co se teď uskutečnilo, a proto opouští všechno.





Mezizpěv Žl 15

Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem.
Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. - Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán.“ - Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, - mně zachováváš můj úděl. *
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, - k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro. - Hospodina mám neustále na zřeteli, - nezakolísám, když je mi po pravici. *
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, - i mé tělo bydlí v bezpečí, - neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, - nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. *
Ukážeš mi cestu k životu, - u tebe je hojná radost, - po tvé pravici je věčná slast. *





2. čtení Gal 5,1.13-18

Bratři! 1To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu. 13Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli ke starým způsobům. Spíše si navzájem posluhujte láskou. 14Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: 'Miluj svého bližního jako sebe.' 15Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili! 16Chci říci toto: Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. 17Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. 18Jestliže se však necháte vést duchem, nejste už pod Zákonem.



Svoboda od zákonictví, od „skutkaření“ – k této svobodě povolal Kristus. Tento zákon svobody je vepsán do srdce a, paradoxně, dává schopnost naplnit „zákon“ evangelia, službu druhým. Je to svoboda, která dává sílu žít podle Ducha. Abychom zjistili, zda jsme opravdu lidmi svobodnými, musíme zkoumat svoje vztahy s druhými.





Zpěv před evangeliem

Aleluja. Mluv, Pane, tvůj služebník poslouchá; ty máš slova věčného života. Aleluja.


Evangelium Lk 9,51-62

51Když se přibližovala doba Ježíšovy smrti, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. 52Poslal před sebou posly a ti cestou přišli do jedné samařské vesnice, aby mu tam připravili nocleh. 53Ale Samaritáni ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma. 54Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?“ 55On se však obrátil a přísně je pokáral. 56Pak šli do jiné vesnice. 57A jak šli, cestou mu někdo řekl: „Půjdu za tebou všude, kam půjdeš.“ 58Ježíš mu však odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“ 59Jiného zase vybídl: „Pojď za mnou!“ On však řekl: „Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce.“ 60Odpověděl mu: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!“ 61A ještě jiný řekl: „Půjdu za tebou, Pane; jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou.“ 62Ježíš mu však odpověděl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh, a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.“



Liturgický text se skládá ze tří částí: 1) Ježíš, přesvědčený o své blízké smrti, se rezolutně vydává do Jeruzaléma (jeho rozhodnost je v přímém kontrastu s odmítavým postojem učedníků); 2) odmítnutí Samaritánů je podnětem k vyučování o trpělivosti; 3) kdo chce Krista následovat, musí být ochotný měnit svůj životní styl, někdy i za cenu bolestných rozloučení.





K hlubšímu porozumění textu

Začíná nový důležitý úsek v Lukášově evangeliu: Ježíšova cesta do Jeruzaléma. Jedná se o důležitou část, protože Ježíš „ovlivňuje“ své učedníky tím, že s nimi rozmlouvá cestou do Jeruzaléma. A vyprávění o cestě je významným prostředkem „tréninku“ učedníků.
Zde se zdůrazňuje Ježíšova rezolutnost kráčet do Jeruzaléma, přes všechny překážky. Tak jako služba v Galileji začíná textem o odmítnutí, zrovna tak i vyprávění o cestě je uvedeno takovým odmítnutím.

51 Nejprve je tu dějinný kontext: „když se už začal naplňovat Boží plán o Ježíšově nanebevstoupení“ (podle Lukášova evangelia není cílem Ježíšova života smrt, ale nanebevstoupení – liturgický překlad opět nepřesně).

52 Tito učedníci připravují cestu podobně jako sedmdesát učedníků v 10,1 (Ježíš je poslal tam, kam chtěl sám jít). Tato událost předznamenává budoucí misii mezi Samaritány (Sk 8,4-25).

53 Častokrát docházelo k incidentům mezi galilejskými poutníky (putujícími do Jeruzaléma) a Samaritány, proto se volila jiná cesta, přes sousedící kraj Perey. Ježíše potkává to, co samotné učedníky při misijní cestě (viz následující 10,10).

55 Ježíš není „ohnivý reformátor“ jako Eliáš, jeho úkolem není zničit odpůrce.

57 Radikálnost samotné Ježíšovy cesty se zrcadlí v náročných požadavcích k následování.

59-60 Tato výzva („nech duchovně mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé“) se dá chápat jen v kontextu naléhavých požadavků Božího království (v židovské tradici povinnost pohřbít zemřelého příbuzného byla prvořadá). Povolání zvěstovat Boží království předjímá vyslání učedníků v následující kapitole (10,1-12).
Následování Krista tak znamená přijmout určité nároky: obětovat jistotu (první případ), synovskou povinnost (druhý případ) a city k rodinným příslušníkům.





K úvaze

Když jsem byl mladší, můj bratr mi říkával: „Ty nemáš vůli. Máš slabou vůli“. A to byla pravda. Jenže… kdo z nás může prohlásit, že má dostatečně silnou vůli? Ježíš to o sobě mohl říci – „pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma“. A to ne na obyčejný výlet či zbožnou pouť, ale především na veřejnou potupu, odmítnutí, ztrapnění před lidmi (i před těmi, kteří Ježíše přijímali a „oslavovali“) a totální krach – smrt. A Ježíš jasně říká tomuto údělu „ano, Otče“. Jakoby v tuto chvíli naplňoval odvážná slova vyslovená snoubenci při manželském slibu: „chci s tebou snášet všechno zlé až do konce“. Ježíš se pevně rozhodl vykročit na tuto cestu bezmezné věrnosti vůči Otci.

Bezpodmínečná věrnost (a doprovázení milovaného také v temných údolích) má své kouzlo (a tím milovaným může být partner, nebo samotný Kristus), právě protože to vyžaduje hrdinství, vydání sebe sama… až do krajnosti. O takové věrnosti platí slova Antoine de Saint-Exupéryho: „Kdo doopravdy jde, rozdírá si kolena o trní a klouzající suť… ani jediného kroku není ušetřen“. A je přitažlivé kráčet i za takovou cenu se svým milovaným. Pokud nám „tento milovaný“ za to stojí… A tady je právě jádro celého problému následování Krista.

Takové následování je „vážná věc“. Vyžaduje člověka celého – ne polovičního (tím méně polovičatého). A dnešní Ježíšovy rozhodné nároky (a nekompromisní) nás asi odradí, polekají (kdo to může udělat?). Naštěstí je tu pro každého trochu jiná podoba následování (ne každý je povolán na misie do daleké země nebo do kláštera s přísnou klauzurou). Pro každého je však společné jasné ano: „chci s tebou snášet všechno zlé, chci ti dát všechno“. A Ježíš svými nekompromisními nároky (které mají pro každého trochu jinou podobu, vždyť uvedené výroky byly vyřčeny konkrétním lidem, nebyly adresovány všeobecně všem) nám usnadňuje (a ne ztěžuje) cestu. Vždyť je náročné a vysilující poskakovat na obě strany (chvíli „za Kristem“ a chvíli „za svým sobectvím“) – je jednodušší jít přímou cestou. Rozhodnout se pro takovou „přímou“ cestu je těžké na začátku, avšak po rozhodnutí se zakouší úžasná svoboda… a lehkost (skoro vznášení se na orlích křídlech). Jak poznamenal Cantalamessa: „Ježíšova cesta je úzká pro začátečníka, ale široká pro pokročilého“.

Jak dlouho tedy budeš poskakovat na obě strany?





K reflexi

1. „Následuj mě“ – nech na sebe „dopadnout“ tuto výzvu, nech se uchvátit touto nádhernou nabídkou…
2. Chci svobodu! Chceš ji doopravdy? A od čeho se osvobodit? (Nech si poradit od Pavla)
3. Ve kterých oblastech svého života máš „rázně skončit“ s některými polovičatými postoji?