Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
17. neděle v mezidobí B / Jen pět chlebů

Které "chleby" mohu nabídnout Kristu já?

1. čtení 2 Král 4,42-44

42Nějaký člověk přišel z Bál Šališa a přinesl v chlebníku Božímu muži (Elizeovi) chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a jídlo z rozdrcených čerstvých zrn. Elizeus řekl (svému služebníku): "Dej to lidem, ať se najedí!" 43Služebník mu odpověděl: "Jak mám tohle dát stovce lidí?" Elizeus řekl: "Dej to lidem, ať se najedí, neboť tak praví Hospodin: Budou jíst, a ještě zbude." 44Dal jim to tedy, najedli se, a ještě zbylo podle Hospodinova slova.


Zvláštností tohoto textu je to, že jedinec z Bál Šališa přináší Elizeovi (Elíšovi) chléb z prvotin, které patřily Bohu! Tento dar, plod lidské práce a Božího požehnání, se rozmnoží a stane se pokrmem pro všechny: do sytosti! Tato hojnost bude typickým rysem hostiny mesiánské doby (Iz 55,1-3; 56,13).





Mezizpěv Žl 144

Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla - a tvoji zbožní ať tě velebí! - Ať vypravují o slávě tvého království, - ať mluví o tvé síle. *

Oči všech doufají v tebe - a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. - Otvíráš svou ruku - a sytíš vše živé s laskavostí. *

Spravedlivý je Hospodin na všech svých cestách - a svatý ve všech svých činech. - Blízký je Hospodin všem, kdo ho vzývají, - všem, kdo ho vzývají upřímně. *





2. čtení Ef 4,1-6

Bratři! 1Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: 2Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali. Buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce 3a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. 4Jen jedno je (ono tajemné) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. 5Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. 6Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.


V kap. 2-3 se mluvilo o darech plynoucích z vykoupení. Mezi těmito dary stála v popředí jednota mezi židy a pohany. Dar však zavazuje, proto od 4. kapitoly nacházíme konkrétní pokyny: jednota je darem, ale také úkolem. Uskutečňuje se skrze lásku projevenou různými způsoby: mírností (krocením hněvu a tvrdosti), trpělivostí, snášenlivostí.





Zpěv před evangeliem

Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.



Evangelium Jan 6,1-15

1Ježíš odešel na druhou stranu moře Galilejského neboli Tiberiadského. 2Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. 3Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. 4Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. 5Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?" 6To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat. 7Filip mu odpověděl: "Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo." 8Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: 9"Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co je to pro tolik lidí?" 10Ježíš řekl: "Postarejte se, ať se lidé posadí!" Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. 11Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. 12Když se najedli, řekl učedníkům: "Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!" 13Sebrali je tedy, a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. 14Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: "To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!" 15Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.


Šestá kapitola obsahuje úryvek o znamení rozmnožení chlebů (1-15) a obsáhlou řeč o významu tohoto znamení. Ježíš je zde protagonistou, má iniciativu: zajímá se o chleby pro velký dav, dává pokyny, rozdává chleby. Tyto chleby jsou znamením jiného pokrmu, který dá opět sám Ježíš - a rovněž o Velikonocích.





K hlubšímu porozumění textu

1 Bez dalšího přesnějšího časového určení ("poté") evangelista vypráví o Ježíšově přechodu ze západního na východní pobřeží Galilejského moře.

2 O tom, že tak velké množství lidí následuje Krista, se nikde jinde u Jana nepíše. Tito lidé však jdou za Kristem ani ne tak z hluboké víry, jako spíš ze senzacechtivosti, kvůli vnějším znamením. Uvedením této pohnutky evangelista připravuje čtenáře na reakci lidu po rozmnožení chlebů (v. 15), na jejich nedostatečné porozumění znamení (v. 26) a nevíru (v. 30.36).

3 Proč se mluví o tom, že Ježíš vystupuje na horu? Snad se tu chce vědomě navázat na tradici o Mojžíšovi, který vystupuje na horu Sinaj - Ježíš je tedy tím novým Mojžíšem. Proto vede lid, jedná jménem Božím jako "ten poslaný" (v. 14.29). Mojžíše však překonává "suverénním" jednáním při nasycení lidu (Ježíš totiž nemusí prosit o zázrak).

4 Zmínka o blížících se Velikonocích nasměrovává na pravý význam rozmnožení chlebů: téma many bylo ve čteních při židovském slavení Velikonoc.

5 Přicházející lid je pro Ježíše "výzvou" nabídnout se jako chléb. Otázka položená učedníkům má vyvolat odpověď, že na tom místě není možné najít jídlo pro tolik lidí. Tím se má podtrhnout "nutnost" zázraku - a to, že není možné nasytit ten lid "běžným způsobem".

Filipova otázka je podobná otázce položené Mojžíšem Hospodinu (Nm 11,13 - mezi Nm 11 a Jan 6 je i několik dalších styčných bodů).

6 Ježíš chce otázkou vyzkoušet Filipa: vnukne mu víra odpověď, "odkud" očekávat pokrm? Téma víry prolíná celou kapitolu (6,67). Podobným způsobem Kristus zkouší učedníky před vzkříšením Lazara (11,11-15). V každém případě je Ježíšova otázka jen "pedagogická".

7 V Ježíšově otázce Filip nezaslechne jemu adresovanou výzvu k víře (podobně selže i v 14,8). Filipova odpověď podtrhuje jen velikost nadcházejícího zázraku: zatímco za 200 denárů (jeden denár byla denní mzda) by se každý najedl jen trochu, Ježíš udělá takový zázrak, že zbude 12 plných košů!

8-9 Ondřejova otázka "co to je pro tolik lidí" ještě výrazněji podtrhuje nejen to, že Ježíš zázračným způsobem nasytí lid, ale také to, že učedníci netuší nic o tom, co se má právě stát. Upřesnění, že se jedná o ječné chleby, spojuje ještě silněji evangelní text s 2 Kr 4,42-44 (první čtení): Eliáš nasytil 100 lidí 20 ječnými chleby (a ještě zbylo), ale Ježíš nasytil ještě větší množství lidí (a k tomu "hojný" zbytek chlebů)!

10 Rozdělení na skupiny po 50 a 100 připomíná rozčlenění Izraele na poušti (a tím více se navazuje na tradici o Mojžíšovi - Ježíš je "novým Mojžíšem"). Přesto je třeba jasně říct, že místo konání zázraku je teď jiné než v Mojžíšově tradici: tady je jím "místo, kde je mnoho zelené trávy" (a ne poušť). Právě tráva je jedním z ukazatelů blížících se Velikonoc - touto nepatrnou zmínkou se tedy zvýrazňuje slavnostní ráz události. Ježíš, pastýř, vede svůj lid na zelené louky a zabezpečuje mu bohatou stravu, chléb života (rozmnožení chlebů je znamením mnohem vydatnější stravy, viz verše 16n.), dar Velikonoc.

11 Po těch nutných přípravách Ježíš vykonává zázrak. Jednotlivé úkony byly běžnou součástí rituálu před společným stolováním: brát chléb, vzdát díky a rozdávat ostatním. Je proto sporné, zda použité sloveso "vzdal díky" je narážkou na díkůvzdání při ustanovení eucharistie (exegeté v tom nejsou zajedno).

Ježíš sám (bez pomoci apoštolů) rozdává pokrm - On je totiž tím dárcem. I v následující řeči Ježíš mluví o tom, že právě On dává chléb či pokrm (v. 27.51).

12 Výzva sesbírat zbylé kousky je výrazem toho, nakolik si židé vážili pokrmu (dosvědčeno v židovských spisech).

13 Teprve nyní, po naplnění dvanácti košů, vychází najevo, že se udál zázrak.

14 Mesiánský titul "prorok" zapadá do janovské teologie (srov. 1,21.25; 7,40.52). Avšak tento titul je chápan "pozemsky" ("národní osvoboditel"). Ježíš rozpoznává tyto špatným směrem namířené postoje, podobné těm ve v. 26 (touha se nasytit) a v. 30 (žádost o znamení). Pro Jana toto není nic jiného než nevíra (v. 36). "Prorok" zde znamená "ten, který má přijít" po Mojžíšovi (Dt 18,15.18). Opět se tak ukazuje paralela mezi Mojžíšem a Ježíšem (kromě prvků hory, v. 3.15, velikonočního období, v. 4, dávání pokrmu).

15 Snaha nastolit pozemsko-politické království je znamením toho, že Galilejci nepoznali pravé Ježíšovo království (viz i proces před Pilátem: 18,33-37; 19,12-15). Paradoxně právě titul "král židovský", samotným Ježíšem odmítnutý, bude příčinou odsouzení. Navzdory úsilí lidu Kristus uniká, aby se uchýlil na horu, úplně sám (znovu "mojžíšovský rys" - i Mojžíš vystoupil sám na horu, Ex 24,15). Toto "být úplně sám" však znamená "být s Otcem" (8,29 - "ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu").

Ve středu perikopy tedy stojí samotný Ježíš se svým jednáním cílevědomým (v. 5n.), aktivním (v. 11), vnitřně pevným a nerozviklaným (v. 15).


Společné rysy prvního čtení a evangelia

Zázračné rozmnožení chlebů. Především je tu stejné téma zázračného rozmnožení chlebů. Kromě toho nacházíme i další detaily v obou textech: ječné chleby (běžnější byly pšeničné chleby, ječné byly pro chudé - označení "ječné" se vyskytuje jen 4-krát v řeckém překladu SZ), "služebník" (pomocník), který klade bezradnou otázku ("co je to pro tolik lidí"), "divotvůrce" (Elizeus, resp. Ježíš) používá chleby od "náhodného člověka", aby nechal nasytit celý zástup, zázrak je "v hojné míře", s nadbytkem.





K úvaze

Ještě že Ježíš nežije dnes mezi námi! Lépe řečeno - on žije, ale… my neslyšíme jeho hlas tak zřetelně jako apoštolové: on sice mluví (a žije) i dnes, ale my se můžeme před ním schovat snadněji než apoštolové, snadněji si můžeme zacpat uši a neslyšet jeho hlas: "Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?" To je nepohodlná výzva - a snad bychom nebyli tak bláhoví, abychom se domnívali, že by Kristus udělal znovu nějaký zázrak! A pro tolik potřebných lidí, jakých je okolo nás! Je lepší neslyšet takové slovo, "tvrdé" a neuskutečnitelné.

Ten však, kdo se nechává pohnout soucitem (podobně jako Ježíš) při pohledu na velký zástup potřebných naší doby, neuteče, nepřeslechne, nezacpe si uši. Kdo není lhostejný vůči bídě mnohých, pochopí, že si nemůže nechat těch pár chlebů a ryb pro sebe, ale nabídne to Kristu, který to rozmnoží a… (našima rukama!) dá potřebným.

Nemusíme mít mnoho, stačí málo. Kristus včera jako dnes používá to málo, co mu dáváme. I my (podobně jako učedníci) bychom chtěli říct: "Máme jen…, jen málo peněz, času, sil, schopností, teologických znalostí. Co to je pro tolik lidí?" Kristu však stačí málo.

Pokud se přece jen odhodláme dát Kristu to, co by mohlo posloužit i druhým, jak si představit "rozmnožení"? Jednoduše: tak jako tehdy, bez žádné okázalosti (zázrak rozmnožení zůstal tehdy nepovšimnut, vše proběhlo zcela "prostě" - jen na konci si přítomní všimli, že došlo k něčemu mimořádnému, protože "nevysvětlitelně" zbylo tolik chleba). Nepřehlédněme, že Ježíš nerozmnožil chléb a ryby pro všechny najednou (to by si hned všichni všimli, že najednou je tolik chleba a ryb), ale postupně, "za pochodu". Tento postřeh (pohled do Boží kuchyně!) odstraní z naší mysli zbytečné starosti, že by Bůh "v našem případě" musel náhle udělat senzační zázrak. Boží cesty jsou často skryté a nenápadné, zato účinné. "Za pochodu" znamená, že nemusíme nejprve nahromadit všechny prostředky ke službě (a dlouho si je vyprošovat, než je všechny dostaneme a… tak nějak všimneme). "Za pochodu" znamená trpělivě od Krista přijímat a dávat. A někdy si s údivem povšimneme, že dáváme víc, než bychom byli schopni jen z vlastních sil a schopností!

Pokud jsme pozorně naslouchali evangelnímu textu, postřehli jsme, že učedníci dali Kristu to, co měli, aby pak přijímali a dávali dál. Pro toho, kdo se dává Pánu k dispozici, je životně důležité umět od Krista přijímat, čerpat, a nesnažit se rozdávat z toho mála, co každý má, bez Krista! Našich pět chlebů samozřejmě nepostačí pro tolik lidí, nepostačí dlouhodobě. Brzy bychom se vyčerpali, skončili s prázdnou (neměli bychom ani pro sebe, ani pro druhé!) a "vyhořeli".

Před těmi, kdo nechají "zlomit" své srdce při pohledu na zástupy, kdo neutečou, aby neslyšeli Ježíšův hlas, stojí velkolepé poslání: dávat Kristu, přijímat a sytit druhé (Kristovým slovem, ale i "obyčejným slovem útěchy", "naděje", skutkem lásky, hmotnými dary). A stát se svědky zázraku, který neuvidí ti, kdo si ponechají (ze strachu? z nedostatku soucitu či víry?) svých pouhých pět chlebů pro sebe.





K aplikaci

1. Přečti si celou 4. kapitolu druhé knihy Královské a najdi společné prvky textů o Elíšových zázracích.

2. Představ si ty křesťany (z farnosti, z jiných denominací), kteří ti připadají "naprosto vzdálení". Pomalu předčítej uvedené druhé čtení a uvědomuj si, že ty konkrétní Boží dary (v. 4-6)… spojují tebe s těmi "vzdálenými".

3. Které "chleby" mohu nabídnout Kristu?