Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
21. neděle v mezidobí C / Za olympijské ideály stojí za to bojovat!

1. čtení Iz 66,18-21

Toto praví Hospodin: 18„Znám jejich skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu. 19Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo se zachrání, k národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k dálným ostrovům, které o mně neslyšely mluvit a neviděly mou slávu. Budou hlásat národům mou slávu. 20Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na velbloudech na mou svatou horu do Jeruzaléma - praví Hospodin - jako když synové Izraele přinášejí v čistých nádobách dary do Hospodinova domu. 21A také z nich si vezmu kněze a levity“ - praví Hospodin.



Zdá se, že tu máme velmi pozdní mesiánský text. Příchod Mesiáše bude znamenat sjednocení všech lidí v chrámu pravého Boha. Výlučnost Izraele tak bude překonána účastí všech lidí na kultu a kněžství. Zde přítomný důraz na sjednocení je potvrzen i srovnáním mezi v. 19 a Gen 10: národy jmenované u Iz 66,19 jsou přítomné i na tom místě (s výjimkou Róš). To poukazuje na to, že mesiánské období nově nastolí jednotu narušenou stavbou babylónské věže.





Mezizpěv Žl 116

Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. Nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, - oslavujte ho, všechny národy. *
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství - a Hospodinova věrnost trvá navěky. *





2. čtení Žid 12,5-7.11-13

Bratři! 5Pustili jste z hlavy, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny: 'Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. 6Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.' 7V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými dětmi. Vždyť kterého syna otec nekárá? 11Pokud ovšem taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo tou školou prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. 12Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. 13Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil.



Skrze životní zkoušky nás Otec chce dovést k „očištění“, ke svatosti. Je přirozené pociťovat smutek za takových okolností, ale na druhou stranu je možné nacházet posilu v samotném Bohu, který podporuje kulhajícího (tj. slabého ve víře).





Zpěv před evangeliem

Aleluja. Já jsem cesta, pravda a život, praví Pán; nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Aleluja.



Evangelium Lk 13,22-30

22Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. 23Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Řekl jim na to: 24„Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. 25Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: 'Pane, otevři nám!', odpoví vám: 'Neznám vás, odkud jste.' 26Tu začnete říkat: 'Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi nás na ulicích!' 27Ale on vám odpoví: 'Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!' 28Tam bude pláč a skřípání zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. 29A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. 30Ano, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“





Ti, kteří jsou v blízkosti Kristově, si kladou otázku: „Budeme zachráněni?“ Odpověď je jednoduchá a „zavrhuje“ lacinou spásu: nestačí znát Krista. Je třeba přijmout Boží slovo a usilovat o jeho uskutečnění.





K hlubšímu porozumění textu

Perikopa navazuje na dvě poslední předcházející podobenství o Božím království. Tento text má určité paralely u Matouše (7,13-14), kde se mluví o široké a úzké cestě do království.

23-26 „Je málo těch, kdo budou spaseni?“ Tato otázka vychází z názoru, že ne všichni budou mít podíl na zaslíbeném světě, který má přijít. Jaký je tedy vztah ke království, které hlásá Ježíš? Mistr na otázku neodpovídá, ale (jak je jeho zvykem), obrací se přímo na posluchače výzvou: „Vy se snažte vejít!“ Přesouvá tedy těžiště diskuze z obecné a teoretické roviny na rovinu osobní a konkrétní.
Kam vejít? Do dveří, které vedou do hodovní síně, kde probíhá radost bez konce.
Mnozí se budou snažit vejít, ale nevejdou – kdy budou o to usilovat? Ne během života (vždyť budou usilovat o opak – budou „se dopouštět nepravostí“, v. 27), ale tehdy, kdy už bude pozdě (v. 25). Tito lidé to tehdy budou „zahrávat“ na to, že Krista znali – mluví se zde v první řadě o Ježíšových současnících. Znát Ježíše však nemá žádný význam, pokud se nejedná o skutečné osobní společenství. Znát neznamená jen „teoretická znalost“, ale také osobní společenství („poznání“ v biblickém slova smyslu – Ježíšova odpověď „neznám vás“ tedy znamená „nemám s vámi vztah, nejsem ve společenství s vámi“).

27 „Kdo pácháte nepravosti“ – nejedná se o „dočasná selhání“, ale o stav netečnosti vůči evangeliu, vůči Kristu, je to kráčení po „neevangelní cestě“ (a nejen „občasné zahýbání doleva či doprava“).

29 Přijdou od východu, západu, severu i jihu – tj. odevšad. Je to motiv starozákonní, viz Iz 49,12; 43,5-6. I hostina je typickým SZ tématem, obrazem nadbytku a zajištění.

30 Někteří první (tj. Židé, oni byli jako první vyvolení, jako první slyšeli evangelium) budou poslední (tj. zůstanou venku), někteří poslední (tj. pohané) budou první (tj. vejdou na hostinu). Je důležité poznamenat, že věta „první budou poslední a poslední budou první“ může mít různý význam podle kontextu. V našem případě se nabízí výše uvedený výklad: nemluví se však o tom, že někteří první budou poslední „na hostině“. Podobenství nečiní rozdíl mezi těmi, kdo jsou připuštěni na hostinu.





Společné rysy prvního čtení a evangelia

Spása pro všechny národy.





K úvaze

Nedávný Coubertinův nástupce Killanin (bývalý předseda Mezinárodního olympijského výboru) řekl: „Za olympijské ideály stojí za to bojovat!“. I za vlast stojí za to bojovat, za pošlapanou čest rodiny, za uplatnění svého práva, za děti, za svobodu… A stojí ti za to bojovat a usilovat o život s Kristem? Nedáváš za to jen drobty? A možná je na místě se ptát, proč dáváš drobty (pokud vůbec): není to tím, že „nevidíš“ velikost ideálu evangelia? (na rozdíl od jiných ideálů). Každý usiluje o to, co poznává jako dobré – čím lepší, tím větší úsilí. A Ježíš toto ví velice dobře, proto nám předkládá dva důvody, proč usilovat o život podle evangelia (a o společenství s ním). Jeden důvod je negativní, druhý je pozitivní. Ten negativní: nezůstat jednou venku, kde bude jen bolest a pláč. Pozitivní: vejít na hostinu, setkat se svými drahými. A hostina znamená… bezstarostnost, hojnost, veselí a jásot, společenství, pohoda, jistota.

Usilovat, bojovat – co to znamená? Na pomoc nám přichází Pavel: „Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna.“ (1 Kor 9,24-26) Opakem úsilí je netečnost, indiference. Plavání podle proudu. Život podle toho, jak „to přijde“. Život bez smyslu, zmatené poletování sem a tam.

Znamená to, že evangelium je jen vypětí sil, zatnutí zubů, sparťanská výchova? To by opět nebylo… evangelní. Samotný Ježíš uměl odpočívat… Jak správně řekl sv. Jan Evangelista, když se jeden náhodný kolemjdoucí podivil, že tak svatý muž si hraje s koroptví: „Struna luku nesmí být stále napnutá, jinak praskne“ (tak podle jedné legendy). Někdy je čas „usilovat“, vydat své síly dobrému dílu (z lásky k bližním, ke Kristu), usilovat o osvobození od nějaké závislosti, někdy je čas si oddechnout – vychutnat si krásy přírody, Boží blízkosti, přátelství.





K reflexi

1. Představ si ty velké davy, které přicházejí k Hospodinu – a vzdej Bohu chválu, že má tak velkou moc, že si dokáže vyvolit (i dnes) lidi ze všech ras, národů: a tedy i lidi žijící v naší zemi.

2. Prožíváš těžké období? Nepříjemnou událost? Zkus z toho „vytěžit“!

3. Jak ve tvém životě konkretizovat „usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi“?