Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Advent (cyklus C)
3. neděle adventní C / Mesiánský komplex

Stále znovu se objevuje v dějinách pokušení “být Mesiášem” – jak nevzpomenout na různé "kvazimesiáše”, geniální politiky či myslitele?

1. čtení Sof 3,14-18a

14Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! 15Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin izraelským králem, zla už se neboj! 16V onen den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, Sióne, ať nejsou tvoje ruce malátné! 17Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz, plesá nad tebou v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou jásá jako ve dnech svátku.



Toto čtení tvoří závěr Sofoniášovy knihy, která hovoří o příchodu “dne Hospodinova”. Tento den bude dnem očisty pro všechny národy. Hospodin bude tříbit také vzpurný Jeruzalém a zanechá uprostřed něj lid pokorný a chudý, který se bude utíkat k Božímu jménu (3,12). Pro tento “zbytek Izraele” platí výzva, aby se radoval celým srdcem (v. 14) a odložil strach i malomyslnost (v. 16). Důvodem pro obě tyto výzvy je ujištění: Hospodin, tvůj Bůh, je ti blízko, je uprostřed tebe. On ti nově prokazuje svoji lásku (v. 17).





Mezizpěv Iz 12

Plesejte a jásejte, neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.

Bůh je má spása! - Bez obavy mohu doufat. - Hospodin je má síla a statečnost, - stal se mou spásou. - S radostí budete vážit vodu - z pramenů spásy. *

Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno! - Hlásejte mezi národy jeho díla, - zvěstujte vznešenost jeho jména. *

Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, - ať je to známo po celé zemi! - Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, - neboť nad vámi vládne Svatý Izraele. *





2. čtení Flp 4,4-7

Bratři! 4Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! 5Vaše ušlechtilost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. 6O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. 7Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.



Pavel byl zcela prostoupen a unášen blízkostí Pána. Toto můžeme jasně vytušit z následujících veršů, v jejichž středu stojí ujištění: Pán je blízko! Jeho blízkost proměňuje celý život křesťana: vyvolává radost (v. 4), ušlechtilé a dobrotivé jednání vůči druhým (v. 5), pokoj ve starostech (v. 6-7). Tato blízkost osvobozuje člověka k tomu, aby dokázal odevzdávat Bohu všechny své potřeby v modlitbě (v. 6). Jistota, že Bůh je blízko a že o nás láskyplně pečuje, dává vytrysknout už předem děkování, i když nejsou ještě vidět “plody” modlitby (v. 6). Boží blízkost obdarovává také pokojem, který je silnější než veškeré znepokojující myšlenky (v. 7).





Zpěv před evangeliem

Aleluja. Duch Páně je nade mnou, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst. Aleluja.



Evangelium Lk 3,10-18

10Lidé se ptali Jana (Křtitele): “Co máme dělat?” 11Odpovídal jim: “Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.” 12Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: “Mistře, co máme dělat?” 13On jim odpověděl: “Nevybírejte víc, než je stanoveno.” 14I vojáci se ho ptali: “A co máme dělat my?” Odpověděl jim: “Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.”
15Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. 16Jan jim všem na to říkal: “Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánku. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. 17V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.” 18Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.



Jan Křtitel přísně napomínal nově pokřtěné, aby neměli falešnou jistotu o vlastní spáse na základě pouhého křestního obmytí či svého původu od Abraháma (v. 7.8). Je třeba konkrétních projevů obrácení (v. 9). Proto Předchůdce Páně lidem ukládá, aby uplatnili solidární lásku (v. 10) jako předstupeň Ježíšova požadavku lásky (Lk 6,29). Celníkům a vojákům neříká, aby opustili své povolání (Židé jimi pohrdali, protože spolupracovali s okupantskou římskou mocí!), ale radí jim, aby jednali spravedlivě a respektovali práva i důstojnost druhých. Především však nasměrovává pozornost lidí na přicházejícího Mesiáše, a proto je jeho hlásání označeno jako radostná zvěst (v. 18). Je to evangelium v zárodku, evangelium, které pak dovrší Ježíš.





K hlubšímu porozumění textu

První část dnešního úryvku (v. 10-14), bez paralel v ostatních evangeliích, má pravidelnou strukturu: otázka a odpověď. Nejprve je tu obecné ponaučení (v. 10-11), a pak řešení dvou extrémních případů (v. 12-14).

Jedná se o etické učení s trvalou platností. Je to “konkretizace” výzvy k obrácení (v. 4), k “narovnání cesty Páně” (v. 8).

10 Možná zarazí, že podněty Jana Křtitele jsou příliš “ploché”, bez “křesťanské hloubky”. Je však třeba brát ohled na to, že se nacházíme nejen před Velikonocemi, ale dokonce ještě před celým Ježíšovým vystoupením, a tak není divu, že nemůže zaznít výzva k víře, k přijetí křesťanské zvěsti jako v Sk 2,14-36 (tam na stejnou otázku “co máme dělat?” Petr odpovídá: “Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.”).

11 Jídlo a oblečení patří k základním prostředkům nutným k životu: ať lidé nemají nic než to, co potřebují! Jan Křtitel nepředkládá žádný ideál chudoby, ale uskutečnění blíženské lásky. A ve stejném duchu bude jednat také Zacheus (19,8: “Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým”). U Lukáše je hamižnost hříchem “číslo jedna” – a právě solidarita umožňuje uniknout zkáze hříchu.

12-14 Výběrčí daní a vojáci, ač všeobecně znevažovaní kvůli spolupráci s nenáviděnou římskou mocí, nejsou vybízeni k tomu, aby opustili své povolání, ale aby je vykonávali spravedlivě. I výběrčí mohli být čestní lidé, i když Cicero nám zanechal výmluvné svědectví o zneužívání této funkce.

Jan zde nevystupuje jako prorok (v. 7-9.15-18), ale jako učitel moudrosti (10-14).

15 Slovesem “očekávat” se pozornost zaměřuje opět k budoucnosti – je Jan Křtitel ten slíbený Zachránce?

Rozvázat řemínky u opánku patřilo k službě otroků – a hle, Jan Křititel nepovažuje sebe ani za otroka ve srovnání s Mesiášem! On není “hoden” – v řečtině “hikanos”, což znamená schopný, způsobilý (“nemá na to”).

16-18 Oheň zde symbolizuje soud (jako běžně ve SZ). To je koneckonců potvrzeno následujícími verši. A tak vidíme, že zatímco Jan Křtitel očekával Mesiáše jako přísného soudce, který “zničí” zlé, Kristus ukázal jinou tvář svého mesiánství: on přišel povolat i zlé a nespravedlivé.

Janovo učení je označeno jako evangelium, protože ohlašuje příchod velkého Zachránce.




Společné rysy čtení a evangelia: Radost z Boží blízkosti.





K úvaze

Já nejsem… ten, který vás zachrání! Já nejsem Mesiáš! Jan Křtitel jasně a bez okolků vyznal, že on není tím, koho Židé čekali. A právě k němu vzhlíželi s nadějí, že by to mohl být on! Ale Jan Křtitel odmítl mesiánské pokušení, komplex “zachránce”. Toto jeho odmítnutí mesiánského poslání vyžadovalo hlubokou pokoru a pravdivost.

Stále znovu se objevuje v dějinách pokušení “být Mesiášem” – jak nevzpomenout v poslední době na reverenda Moona, případně na další “kvazimesiáše”, geniální politiky či myslitele? A tito samozvaní Mesiášové nacházejí v lidských srdcích kladnou odezvu – vždyť každý potřebuje Zachránce! Toho, který splní naše očekávání po šťastném životě. Jistě, my křesťané máme povědomí, že Ježíš je ten Zachránce – ale často očekáváme tuto záchranu spíš od lidí. My totiž Krista nevidíme, a proto se snadno upneme na nějakého člověka – možná na svého partnera, na kněze. Často nevědomky právě od těchto lidí očekáváme naplnění všech svých přání – především naplnění svého života, toho “vakua”, které se nezadržitelně vkrádá do našeho nitra. Anebo odejmutí nesnesitelně těžkého břemena: nemoci, rodinného problému, vlastní neschopnosti. Částečně je toto očekávání legitimní – lékař může uzdravit z nemocí, právník může podat cenné rady, jak se vymotat z nějakého sporu… ale existuje oblast, kde “nemáme” ani lékaře, ani právníka…

Jan Křtitel nepodlehl mesiánskému komplexu… nýbrž evangeliu! Hlásal totiž, že tento Zachránce teprve přijde! Nemusíme tedy složit ruce v klín a rezignovaně čekat na smrt (až to vše “konečně” skončí) – radostně můžeme čekat… ne na smrt, ale na Krista!

Přijde… a jeho ruka není krátká na spasení (Iz 59,1) – a dokonce ani tam, kde my sami a jiní “kvazimesiášové” na to mají “krátkou ruku”.





K aplikaci

1. Opět můžeš nahradit oslovení (Sióne, jeruzalémská dcero, siónská dcero, Izraeli) svým jménem (právem! vždyť ses křtem stal členem Božího lidu!). A vychutnej si tento text – přečti si jej pomalu (polohlasitě) jednou, dvakrát…

2. “O nic nemějte starost!” “To se Pavlovi snadno řekne”, pomyslíme si možná. Avšak neukvapujme se v zesměšnění této výzvy: apoštol není snílek vznášející se na oblacích! A proto nabízí zcela “realistický” návod, jak nepodléhat ustaranosti: “ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním”. Proč to nezkusit?

3. Očekáváš vůbec “Zachránce”? V kterých oblastech svého života bys rád zažil jeho dotek? A pokud cítíš, že nemáš žádnou touhu… pros o ni! Přitom se můžeš inspirovat slovy sv. Anselma:
“Nuže, Pane, můj Bože, pouč nyní mé srdce, kde a jak tě má hledat, kde a jak tě nalézat. Pane, nejsi-li zde, kde tě mám nepřítomného hledat? Jsi-li však všude, proč tě tu nevidím? Jistě přebýváš v nedostupném světle. Ale kde je to nedostupné světlo? Jak mám přijít k nedostupnému světlu? Nebo kdo mě povede a do něj uvede, abych tě v něm viděl? A pak, podle jakých znamení a pod jakou podobou tě mám hledat? Nikdy jsem tě, Pane, můj Bože, neviděl, neznám tvou tvář.

Pouč mě, jak tě mám hledat a zjev se hledajícímu. Nemohu tě hledat, nenaučíš-li mě tomu, ani tě nalézt, nezjevíš-li se. Kéž tě hledám svou touhou, kéž po tobě toužím, hledaje tě; kéž tě naleznu svou láskou, kéž tě miluji, nalézaje tě.”