Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus C)
5. neděle velikonoční

1. čtení Sk 14,20b-26
Misie v Lystře začala božskou úctou a skončila kamenováním (snad narážka na Šavlův souhlas s kamenováním Štěpána, Sk 8,1). Ani to však (díky podpoře ostatních učedníků, v. 20) nemůže zabránit dalšímu šíření radostné zvěsti (v. 21). V. 21 - 25 líčí jakousi Pavlovu pastýřskou péči o již založené obce a jejich počínající strukturální organizaci (ustanovení starších, v. 23). Kromě struktury však obce k další cestě potřebují především víru a trpělivost (v. 22, srov. 1 Sol 1,4n). První Pavlova misijní cesta pak končí opět v jeho "domovské" církvi - v Syrské Antiochii - svědectvím.



2. čtení Zj 21,1-5a
Boží stvořitelský plán jednou dojde svého konečného dovršení: Bůh stvoří nová nebesa a novou zemi (v. 1). Přece však to nebude pouhé zdokonalení současného světa, ale něco převratně nového, vždyť dřívější nebesa a dřívější země zmizí. Nová smlouva dojde svého plného uskutečnění: nevěsta okrášlená samotným snoubencem (vždyť sestupuje od Boha - v. 2!) bude konečně připravená na svatbu a na život v blízkém společenství se svým ženichem. Ona bude plně Jeho a On bude plně její. “Svatební radost” bude tak veliká, že “pohltí” veškerý zármutek, nářek či bolest. Bůh tvoří všechno nové (v. 5). Toto “nové stvoření” už započalo a probíhá právě teď, vždyť jsme tímto “novým stvořením” (2 Kor 5,17). “Hle, činím něco nového a už to raší. Nevíte o tom?” (Iz 43,19).



Evangelium Jan 13,31-33a.34-35
“Jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy” - tato ústřední věta dnešního úryvku se objevuje častěji v Janově evangeliu (15,12.17). Její přesnější překlad by však měl znít: “Tou láskou, kterou jsem já miloval vás, tou se navzájem milujte vy”. Ježíšova láska k učedníkům vyvolává pohyb vzájemné bratrské lásky: mezi nimi proto proudí jeho samotná láska, a ne její pouhé napodobení! Tento postoj Ježíš dokonce označuje jako “přikázání”. V Písmu je přikázání vždycky spojené se smlouvou. Nová smlouva tedy obsahuje nové přikázání. Novost tohoto přikázání spočívá v povaze této lásky, která je projevením samotné Kristovy lásky. Kristova láska, Kristovo nové přikázání nás “obnovují”, protože v nás obnovují “nové srdce”.



Detailnější poznámky

- Slovo nyní se vztahuje k “hodině” vydání, umučení a smrti Ježíše, k hodině Ježíšova přechodu k Otci. Tato “hodina” nastává Jidášovým vydáním (proto Ježíš řekl “nyní je oslaven…” po odchodu Jidáše)

- tato hodina, tj. toto “nyní” vyjadřuje i přechod mezi starým a novým “věkem” (viz Řím 3,21.26; 6,19.21; 11,5.30). U Lukáše se stejná myšlenka vyjadřuje slovem “nyní, teď” nebo “dnes” (např. 2,11; 4,21)

- janovské pojetí Ježíšovy smrti, která je zároveň oslavením, se zakládá na Iz 52,13 ("Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. – vyvýšením je u Jana ukřižování)

- oslavení je projevem slávy, viditelným projevem Božího majestátu skrze mocné skutky. A to se projevuje smrtí a vzkříšením Ježíše

- oslovení dítky by se dobře hodilo v kontextu paschální poslední večeře, která měla být rodinnou slavností: jeden z členů vysvětloval dětem smysl obřadu. Oslovení se hodí i tehdy, když považujeme tuto pasáž jako “řeč na rozloučenou”: v tomto lit. druhu umírající otec dává pokyny svým dětem

- novost přikázání lásky se nemá vysvětlit jako protiklad “starého přikázání SZ”. Tato novost je spíš spojena s novostí smlouvy, která se uzavírá při poslední večeři. Ježíšem se uskutečňuje Jer 31,31-34 (Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novu smlouvu. Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův. Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: »Poznávejte Hospodina!« Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat."). Tato nová smlouva bude zvnitřněna (interiorizována), umožní blízký vztah lidu s Bohem, poznání Boha (slovem poznání SZ mluva vyjadřuje vztah lásky, vztah tak blízký jako je intimní spojení mezi mužem a ženou – viz Gen 4,1: I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla). Témata ”blízkého vztahu”, vzájemného přebývání a poznání se objevují v celé řeči na rozloučenou (Jan 13-16).

- V. 34 - Milujte se navzájem jako jsem já miloval vás. ”Jako” (řecky ”kathos”) zde nevyjadřuje podobnost (i jinde u Jana), ale spíš původ, zdroj: tou láskou, kterou jsem já miloval vás, milujte se i vy. Ježíšova láska k učedníkům vyvolává pohyb lásky: jeho samotná láska proudí v nich, když milují bratry (a sestry) a jsou od nich milováni. Tato vzájemná láska je především stavem učedníků, jejich způsob existence v Synu. Teprve pak je činem. I Ježíš existoval z lásky Otce (Jan 15,9).

- V. 35 říká, že podle vzájemné lásky svět pozná Ježíšovy učedníky. Stejné téma se objevuje i v Jan 17,22.23 (Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.): svět bude ”přitahován” jednotou (tj. vzájemnou láskou) mezi učedníky, jednotou ”spočívající” na jednotě (tj. lásce, neboli vztahu vzájemného a nezištného darování sebe) Otce a Syna

- Přikázání lásky je odpovědí na ”problém” Ježíšova odchodu (v. 33): Ježíš odchází, ale bude nadále přítomen ”skrze vzájemnou lásku” – tato láska (nakolik bude autentická) bude dokonce jeho láskou (viz verš .34- tou láskou, jakou jsem miloval vás …), a ta prokáže jeho živou přítomnost mezi učedníky. Nakolik bude ve společenství církve ”Kristova láska”, lidé budou potkávat Krista.