Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
7. neděle v mezidobí – C / Stůl slova

Rozbor textu

1. čtení
1 Sam 26,2.7-9.12-13.22-23

Velmi zkrácený starozákonní text není jen slovem o slušnosti, ani portrétem rytířské ušlechtilosti Davidovy. Zobrazuje Davidův respekt vůči Hospodinovu pomazanému, tedy respekt vůči tomu, co náleží Hospodinu. A David, který se nezbavil svévolně svého pronásledovatele, byl stejně nakonec Hospodinem osvobozen.

2. čtení
1 Kor 15,45-49

Nedělní perikopy jsou cenným nahlédnutím do Písma, ale představují jen výsek z většího myšlenkového celku. Při výkladu některých pasáží, jako je právě tato Pavlova o problematice vzkříšení, by bylo třeba se zabývat větším celkem. A tak zamyšlení nad tímto úryvkem je možné jen jako sledování jedné dílčí myšlenky, byť velmi důležité.

V 45 - srovnání "prvého Adama", který je na začátku lidstva a hříchu - s "posledním Adamem", Kristem, který je počátkem obnoveného tvorstva, počátkem vzkříšení, vede k naznačení naší budoucnosti. Jako potomci prvého Adama jsme se narodili, potomky druhého se můžeme stát.

V 46 - Pavel připomíná Korinťanům jejich zkušenost: nejdříve žili jako každý jiný, "pozemský" člověk a potom přijali víru, Krista, Ducha - do jejich života přišla nová skutečnost.

V 49 - naše uvěření v Krista není jen věcí intelektu nebo určitého životního způsobu. Jde o proměnu, proměnu v podobu Kristovu.

Evangelium
Lk 6,27-38

Za lukášovskými blahoslavenstvími následuje řada Ježíšových výroků, které stavějí velmi obtížné etické požadavky. Zároveň je však zřejmé, že tyto požadavky odpovídají étosu Ježíšova života a že jejich naplňování vede k utlumení řetězců zla, které se po světě stále rozvíjejí. V podstatě se požaduje jednání podle Božího stylu. A odměnou za tato jednání není nikdo jiný a nic jiného, než Bůh sám. Stojí ale za povšimnutí, že splnění těchto požadavků není sankcionováno. Nikde se neříká, že člověk bude tak a tak potrestám, když je nenaplní. Jasné ale je, že nebude-li člověk takto jednat, bude jeho život mít kvalitu života hříšníka, ne kvalitu života Božího syna.

K úvaze
Vybídnutí k "nové spravedlnosti" , které je obsahem dnešní perikopy, není opravdu moudrostí podle tohoto světa. Je to vlastně zviditelnění Božího jednání v životě člověka. Tak, jak evangelium radí jednat, jedná Bůh s námi. A tak, jak Bůh vítězí skrze krajní projev lásky ukřižovaného Ježíše, může vítězit i skrze naše životy, pokud ponesou rysy Ježíšova jednání, tedy pokud vyhoví tomu, co zde evangelium říká.


Myšlenky k promluvě
1 Sam 26 Lk 6,27-38

V jednom časopisovém rozhovoru spisovatel Arnošt Lustig, žijící řadu let v emigraci, před třemi léty napsal: "Teď jde zemí českou nepsaný zákon, že šidit je přípustné, protože za to stejně nikdo nikoho nepostihne. Kupte si turistický zájezd do Tunisu. Po zaplacení se dostanete leda do Ruzyně. Firma zmizí dřív, než vám přistaví autobus k letadlu. Okradou vás a co? Nic, příště si dejte na lidi pozor. Z kapitalismu se v Čechách nosí to nejhnusnější, čeho se západní svět už dávno zbavil. ...Jsem otrávený. Ale zároveň říkám: už není totalita a lidi si můžou vybrat. Je tu tedy naděje, že začne být otrávená většina a najde si cestu, jak si poradit. Jak vrátit zemi čest, poctivost a slušnost."


Možná je to až moc drastické, ale možná vidíte skutečnost ještě hůře. Jisté je, že s nepravdou, nepřátelstvím, nepoctivostí se člověk setkával, setkává a vždy nějak setkávat bude. Jak rád by (každý, i křesťan) nastolil pořádek! A přece: Ježíš nemluví o nastolení univerzálního dokonalého pořádku pro všechny. To dělali a dělají jen diktátoři a totalitní ideologie a výsledky známe. Ježíš mluví o postoji toho, kdo přijal za své Boží království, kdo je ho už tady na zemi účasten. A říká tedy: milovat nepřátele, nastavit druhou tvář, odpouštět, dávat ... Uvědomme si: Ježíš nemluví o tom, co by měli dělat "ti druzí", ti nepoctiví - to je ostatně dobře známo a většinou je to obsaženo i v zákonech, alespoň v demokratických zemích. Ježíš mluví o tom, jak si má počínat ten, kdo patří do jeho království. Ten, kdo má být světlem světa a solí země, nikoliv soudcem světa a diktátorem, byť s nejlepšími úmysly. Ten, kdo je ochoten dopadat v životě jako jeho mistr a Pán. Je to tvrdé. Ale uvažme ještě jedno slovo Písma: "zkazí-li se sůl, čím se osolí?" Bůh si najde všude své věrné. Ale sami nemáme koho za sebe nastrčit. A také nemůžeme čekat s citovaným spisovatelem, až začne být otrávená většina a najde si cestu, jak si poradit. Bude dobře, když se to stane, pokud si poradí dobře, lidsky a demokraticky. Ale ani plnění Ježíšových slov, ani naplnění jeho zaslíbení není na toto vázáno. Naštěstí. A tak nezbývá, než krok za krokem se pokoušet žít to, co Ježíš říká. Nezlepšíme tím celý svět. Ale jistě tím zlepšíme sebe. A tím i svět, byť jen v malém kousíčku. Vždy to ale znamená mnohem víc, než jen nadávat a nekonečně víc, než se přidat ke zlu.