Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus C)
7. neděle velikonoční

Cíl cesty: setkání tváří v tvář s Bohem slávy


C 1. čtení Sk 7,55-59a

Čtení ze Skutků apoštolů.
Štěpán, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!" Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědci si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže - jmenoval se Šavel. Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepřičítej jim tento hřích." A po těchto slovech skonal.

Toto čtení je závěrečnou částí oddílu o Štěpánovi (Sk 6,1-8,1b). Pokojný a pevný postoj mučedníka naplněného Duchem (Sk 6,3.5.10) je v přímém kontrastu s bouřlivým hněvem těch, kdo odporují Duchu svatému (Sk 7,51). Tak jako Duch předtím obdařil Štěpána nepřemožitelnou výmluvností (Sk 6,10), tak mu nyní prokazuje milost patření na Boží slávu, která se už dříve zrcadlila na jeho obličeji podobném andělu (Sk 6,15). Štěpán může nyní dosvědčit, co vidí jeho oči: vzkříšeného Ježíše stojícího po Boží pravici jako vyvýšený Pán a soudce. Toto svědectví vyvolává jeho násilnou smrt, která je jasným odrazem smrti Ježíšovy. Štěpánova poslední slova připomínají totiž slova jeho Mistra na kříži (Lk 23,34.46). Po těch slovech “zesnul” (dosl. řecky): jakoby se chtěla vyjádřit jistota, že Pán vyslyšel jeho prosbu a jednou ho probudí ke vzkříšení.




Mezizpěv Žl 96

Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí.
Nebo:

Aleluja.
Hospodin kraluje, zajásej, země, - radujte se četné ostrovy! - Spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu. *
Nebesa hlásají jeho spravedlnost - a všechny národy vidí jeho slávu, - všichni bohové se mu koří. *
Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, - svrchovaně vynikáš nade všemi bohy. *




2. čtení Zj 22,12-14.16-17.20

Čtení z knihy Zjevení svatého Jana.
Já, Jan, uslyšel jsem hlas, který mi řekl: "Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a na vstup branami do Města. Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, abych vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek (z Davidova kořene) a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda." Duch i nevěsta volají: "Přijď!" A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. Ten, kdo to zaručuje, říká: "Ano, přijdu brzy!" Amen, přijď, Pane Ježíši!


Dnešní úryvek z knihy Zjevení obsahuje závěrečná slova celé Bible. Úryvek je vymezen dvěma větami: “Hle, přijdu brzy” (v. 12.20) a “Amen, přijď, Pane Ježíši” (v. 20). Pán sám ujistil, že přijde brzy, a právě jeho ujištění vyvolává žhavou touhu po jeho blízkosti. Volání “Přijď” nevyvěrá jen z pouhé “lidské touhy”, ale prýští zároveň z podnětu Ducha (v. 17). Věřící tak prožívá stálé napětí: Pán už přišel (vtělením), je zde přítomný, ale jeho přítomnost dosud nezáří v plném světle! Proto se o Kristu používá označení “zářivá jitřní hvězda”: On ohlašuje onen zářný den, který nezná temnotu. V ten den Bůh plně odkryje prameny života: žíznivý se plnými doušky napojí živé vody a hladový přistoupí ke stromu života (srv. Gn 3,24).




Zpěv před evangeliem
Aleluja. Nenechám vás sirotky, praví Pán, jdu a zase k vám přijdu a vaše srdce se bude radovat. Aleluja.


Evangelium Jan 17,20-26
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: "Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich."


Jednota vyprošena Ježíšem je pro věřící již na zemi skutečností, kterou stačí v hloubce vztahů objevit a žít z ní. Není to jen něco zcela niterného, protože je zaměřena k tomu, "aby svět uvěřil..." v Ježíšovo poslání (v. 21), a tak "aby svět poznal..." (tj. zakusil) Boží lásku skrze učedníky (v. 23). Boží sláva však nemá jen tak protéci skrze učedníky ke službě světu. Oni sami mají vstupovat do její stále větší plnosti (v. 24 - 26; srov. Jan 1,14). "Být tam, kde jsem já" (v. 24) pak znamená totéž, co "já abych byl v nich" (v 26).




Detailnější poznámky
- Ježíš pozvedl oči k nebi: podle židovského pojetí nebe může symbolizovat samotného Boha (viz i Jan 11,41)
- častý výskyt slovesa ”dát” nás vede k rozpoznání Otce jako dárce par excellance
- v. 22: dal jsem jim slávu – touto slávou je účast na životě Syna, účast na věčném životě (srv. 17,2), které je už teď skutečností a má se naplno rozvinout (17,24). Sloveso ”dal jsem” je v perfektu: tím se vyjadřuje trvalost daru
- v. 23 – zdokonaleni v jednotě: v řečtině pasivní tvar, tj. dokonalá jednota je dílem Otce, pro kterou mají být učedníci otevřeni a přijmout ji. Komentář a rozvedení k tomuto místu se nachází v 1Jan 4,12: Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás je zdokonalena (tak podle řeckého orig., kde se vyskytuje pasivní tvar). To je typický Janův styl, jak vyjádřit podobnost věřícího s Bohem: tato podobnost se uskutečňuje jen tehdy, pokud učedník žije vztah lásky s dalšími bratřími a sestrami
- důraz na tak potřebnou jednotu poukazuje snad na rozdělení v janovské obci? Nemáme žádný důkaz ani náznak pro takovou domněnku: naléhavost se dá spíš vysvětlit tím, že tato jednota se má stále zdokonalovat, naplňovat
- v. 24: vidět slávu Syna: však tato sláva se už zjevila (srv. sedm janovských znamení a stereotypní zakončení … zjevil svou slávu), proč tato prosba? Učedníci viděli Synovu slávu, ale ještě ne plnosti. I v tom je růst … podobně jako je růst v jednotě, neustále zdokonalování, dovršování . Vidět tuto slávu znamená vidět tvář Syna, vidět ho tváří v tvář (ne jako v zrcadle, nepřímo a nejasně). Toto patření znamená i společenství, dokonalé společenství. A 1Jan vyjádřil i důsledek takového patření: Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest (1Jan 3,2).
- V. 25 - Spravedlivý Otče: tento přívlastek (spravedlivý) charakterizuje Boha spasitele (srv. Iz 45,21- Sdělte to dál, přibližte se! Jen ať se poradí spolu. Kdo to od pradávna ohlašoval? Kdo to oznamoval předem? Cožpak ne já, Hospodin? Kromě mne jiného Boha není! Bůh spravedlivý a spasitel není mimo mne.
1Jan 1,9 - Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti). Spravedlivý tedy znamená věrný a milosrdný




Dodatek
Jan od Kříže měl velice rád 17. kapitolu Janova evangelia a často ji polohlasně citoval. Několikrát i také citoval v Duchovní písni. V 39. sloce mimo jiné píše:
”… duše vlastní skrze účast tatáž dobra, které má Bůh skrze přirozenost; proto jsou opravdu bohy skrze účast, jak říká 2 Pt 1,4 (…abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti). Duše bude mít účast na samotném Bohu, takže bude konat v něm a spolu s ním dílo Nejsvětější Trojice.” (srv. Duch. Píseň 39,6)
”Ó duše, stvořené pro tyto velké věci a k takovým povoláním! Co děláte? Čím se zabýváte? Vašimi nároky jsou nízkosti a vaším jměním ubohosti. Ó, ubohá slepoto očí vaší duše, vždyť vůči tak velkému světlu jste slepí a k tak velkým hlasům jste hluší, a nevidíte, že zatímvo hledáte velikost a slávu, nepřestáváte být ubozí a nízcí, neznalí a nehodní tolika učiněných dober!” (Duch. Píseň 39,7)


Podněty k zamyšlení
1) Ježíšova naléhavá prosba o jednotu je velmi naléhavá: jakým způsobem žiji tuto jednotu s ostatními bratřími a sestrami?
2) Je pro mě touhou a ”modlitbou”?