Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Slavnost svatého Václava 28. 9. / Petr Šabaka

Když šlehne oheň nenávisti

Promluva na Slavnost sv. Václava – 28. 9.

„Následování Ježíše zahrnuje přijetí každodenních nedostatků a utrpení, a dokonce ochota k oběti života pro lásku k Ježíši“ (s. 177). Už jednou jsem uvažoval nad tím, že nám ze vztahu k nějakému člověku nezbudou sotva trosky. Zmizí počáteční poznávání plné exotiky, obdiv, radost ze spolupráce, kreativita či dynamika vztahu, a po prozření charakterových vad smísených se zraněními zůstává rutina, zvyk, všednost, fádnost a nedej Bůh se vše obrátí v nechuť, nezájem, nenávist. Až do tohoto bodu je jedno, zda jsme věřící či ne. Také je jedno, zda se jedná o vztah mezi manželi, rodiči a dětmi, příbuzenstvem, spolužáky, kamarády „z vojny“, bratry Václavem a Boleslavem…

Mezi posledními jmenovanými mohla růst vzájemná antipatie, nesnášenlivost. Václav se klidně mohl mnohokrát zpovídat ze své nelibosti k Boleslavovu světáctví, požitkářství, jednoduchosti, neomalenosti, hrubosti. Boleslavovi klidně mohlo vadit Václavovo „pánbíčkování“, jeho nezasloužená sourozenecká nadřazenost (Václav byl totiž starší). Vždyť jsou známé ony sourozenecké etudy.

Oheň nenávisti a závisti může dlouho doutnat, roky jen občas ucítíme jeho dým, až jednou vyšlehne se vší prudkostí. V případě Václava a Boleslava tomu bylo onoho rána ve Staré Boleslavi u dveří chrámu. Stanuli proti sobě, Boleslav tasil meč a udeřil…

Oba bratři měli možnost druhého zabít, ale jen jeden svůj úmysl uskutečnil. Václav se uchýlil k jinému způsobu jednání: odpustil. Proč? Třebas nemusel v tu chvíli mít jiný důvod než z lásky ke Kristu. Boleslavovi pak trvalo řadu let, než svou vinu přiznal, vyznal, litoval a umřel smířen se svou obětí – svým rodným bratrem.

Máme tedy vzory, můžeme se z jejich vztahu poučit, doutnajícím ohňům nenávisti předcházet. Aspoň mezi námi křesťany. Pro lásku Kristovu, smiřme se, přijměme svou rozmanitost, která může povrchnímu pozorovateli připadat leckdy naprosto protichůdná.

Autor: Šabaka Petr

Témata: kázání, homilie | Osobnosti, světci, svatí | všední den, každodenní, život | vztahy, přátelství

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

24. 11. 2024, 1. 12. 2024

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Dan 7,13-14; Žalm Žl 93,1ab.1c-2.5; Zj 1,5-8
Jan 18,33b-37

Reakce Evropy po první světové válce byla z hlediska křesťanství na první pohled zcela zdrcující. Většina států se vzdala křesťanství jako oficiálního náboženství a deklarovaly víru jako soukromou záležitost občanů. Jak v takovém světě může Ježíš vládnout? Kristus se v evangeliích cíleně vyhýbá provolání králem. Nikdy se nepostavil do čela politické síly. Jeho spása vede jinudy. Sklání se k nejposlednějším z lidí, pozvedá je, uzdravuje, dává naději. Vymítá démony a vede k rozhodnutí žít z dobra a zřeknout se Zla. Jeho království jako světlo proniká systémy, ekonomické koncepty, ideologie, protože je osobní, staví na důvěrném setkání člověka s Bohem, s Dobrem, které zasahuje srdce. Spása nabízená zdarma všem bez výjimky je stálý Boží vklad do světa a přikázání milovat zůstává neměnným zákonem.