Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Vánoce (cyklus B)
Svátek Sv. Rodiny / Rodina nazaretská: skutečně ideálem?

1. čtení Sir 3,2-6.12-14

2Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn, a potvrdil právo matky u potomstva. 3Kdo ctí otce, usmiřuje své hříchy, 4kdo si váží matky, jako by sbíral poklady. 5Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí. 6Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku. 12Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ. 13Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. 14Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti (jako náhrada) za tvé hříchy.


Kniha Sirachovce (asi z roku 180 před Kr.) je snahou o inkulturaci a aktualizaci židovské mudroslovné tradice v období ovlivněném řeckou kulturou. V teologii této knihy zaujímá první místo "bázeň před Hospodinem" (srv. 1,1-2,18): tato bázeň však zahrnuje také lásku a úctu k rodičům (Ex 21,17; Tob 4,3-4; Př 1,8).

Liturgický úryvek je převzatý z oddílu o ctnostech doprovázejících moudrost. Mezi těmito ctnostmi je také láska k rodičům. Sirachovcovy výroky jsou rozvedením čtvrtého přikázání desatera: Cti svého otce i matku. K tomuto přikázání jsou připojena i přislíbení:
a) Radost z vlastních dětí (v. 5, srv. Př 10,1; 15,20; 23,24-25; 29,3).
b) Vyslyšení modlitby (v. 5b - Bůh totiž slyší modlitbu spravedlivého, Př 15,29).
c) Dlouhý život (Ex 20,12; Dt 5,16), předmět touhy každého zbožného žida (později byla tato touha "nahrazena" tužbou po věčném životě).

Úcta k otci má konkrétní podoby: poslušnost vůči němu, péče o něj v jeho stáří. Taková služba je projevem milosrdenství (v. 14, lit. překlad "soucit" je oslabený): přinejmenším od sepsání Tobiáše (3. nebo 2. st. před Kr.) se milosrdenství považuje za "spravedlnost" par excellence (Tob 1,3; 2,10; 4,7-11; Mt 6,1-2 používá oba pojmy jako synonyma).

Projevy lásky k rodičům jsou znamením otevřenosti vůči Božímu milosrdenství, které může proudit na druhého člověka a zároveň obohatit dárce duchovním a hmotným požehnáním: odpuštěním hříchů, vyslyšením modlitby. Slova Sirachovcova bychom mohli shrnout Ježíšovým výrokem: "Blaze milosrdným, neboť oni dosáhnou milosrdenství" (Mt 5,7).





Mezizpěv Žl 127

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, - kdo kráčí po jeho stezkách. - Budeš jísti z výtěžku svých rukou, - bude ti blaze a dobře. *

Tvá manželka bude jako plodná réva - uvnitř tvého domu. - Tvoji synové jako výhonky oliv - kolem tvého stolu. *

Hle, tak bývá požehnán muž, - který se bojí Hospodina. - Požehnej tě Hospodin ze Siónu, - abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života. *





2. čtení Kol 3,12-21

Bratři! 12Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. 13Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. 14A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona spojuje všechno v dokonalost. 15Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte (za to) vděční. 16Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. 17Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. 18Vy ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. 19Vy muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. 20Vy děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. 21Vy otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu.


Tento úryvek bychom mohli charakterizovat jako "kodex rodinného života" (srv. Ef 5,22-6,9; Tit 2,1-10; 1 Pt 3,1-7). Normou a zdrojem tohoto "kodexu" je přitom sám Bůh. Boží odpuštění a dobrota proměňují srdce člověka a uschopňují jej k odpuštění, snášenlivosti a mírnosti vůči druhému. Tyto postoje nemají prýštit z falešných či sobeckých pohnutek, nýbrž z upřímné lásky (Řím 12; Ef 5,19-33). Jedině láska je tím svorníkem, který spojuje různé lidi v jedno tělo (v. 14). Kde vládne tato svornost a pokoj, může se projevit Kristovo slovo ("nauka") v různých podobách: skrze poučení, napomínání i chvalozpěvy. Vše se má konat "ve jménu Pána Ježíše", a proto také vztahy v rodině mají ztělesnit Kristovy postoje služby a lásky: podřízenost (vzájemná - Ef 5,21!), poslušnost, citlivé jednání. Vzorem rodiny se tak stává životní styl Pána Ježíše: on je zároveň pravým poutem každého rodinného společenství.





Zpěv před evangeliem

Aleluja. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj; nauka Kristova ať je u vás ve své plné síle. Aleluja.



Evangelium Lk 2,22-40

22Když nadešel čas očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, 23jak je psáno v Zákoně Páně: 'Všechno prvorozené mužského roku ať je zasvěceno Pánu.' 24Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata.

25Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný a očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. 26Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. 27Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. 28Vzal ho do náručí a takto velebil Boha:
29"Nyní můžeš, Hospodine, podle svého slova propustit svého služebníka v pokoji,
30neboť moje oči uviděly spásu,
31kterou jsi připravil pro všechny národy:
32světlo na osvícení pohanům
a slávu pro tvůj izraelský lid."

33Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. 34Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat 35- i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí."

36Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, 37potom sama jako vdova - bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. 38Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. 39Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. 40Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.


I v tomto textu se ukazuje chudoba Svaté rodiny: v den Mariina kultického očišťování (tj. 40 dní po narození dítěte - Lv 12,1-6) je podána oběť chudých - pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tento starozákonní rituál dostává svůj nový obsah: stařec Simeon a prorokyně Anna mohou vidět Boží spásu - Ježíše. Přitom se nesmí přehlédnout, že stařec Simeon byl člověkem Ducha a právě veden Duchem přišel do chrámu. Setkání s Ježíšem nechá vyprýštit chválu a proroctví, podobně jako po narození Jana Křtitele Zachariáš prorokuje a oslavuje Boha (Lk 1,67-79). Simeonovo proroctví přivádí Marii i Josefa k údivu (Lk 1,29; Lk 2,18). Ježíš je totiž víc než pouhé dítě (v. 40), a proto setkání s ním vede ke chvále, úžasu a zvěstování (v. 38).





K úvaze

Je asi dost běžné považovat za ideál křesťanské rodiny pokojný a vydařený život, nerušený nenadálými událostmi. Vždyť "pokojný život" je znamením Božího požehnání, ne? Poněkud odlišný "ideál" nám však ukazuje rodina nazaretská: její život nebyl vůbec jednoduchý, bez problémů. Ba naopak. Od začátku do konce problémy byly … a jaké. Už jen "divné početí": unesl to Josef se stoickým klidem? Ne tak úplně: chtěl přece Marii propustit. A pak úklady dítěti, únik do Egypta, návrat a opět strach o budoucnost. Problémy byly, skoro by se dalo říct, ještě větší než v mnoha jiných rodinách. Nepřehlédněme však, že Josef a Maria se nikdy nenechávali "determinovat" těmito nesnázemi, ale zůstávali otevřeni pro Boží "cestu": a vyplácelo se jim to. Bůh totiž vytvářel cestu tam, kde nebyla cesta. Na Josefovi a Marii je sympatické to, že přes tíhu "neřešitelných" potíží dokázali stát před Bohem a naslouchat mu. A nejen naslouchat, ale také přijmout jeho slovo do konkrétní životní situace. To není vůbec samozřejmé. Vždyť "v problému" je velmi svůdné "prorazit si cestu sám" a nechat Boha stranou.

Z toho je trochu patrné, že rodina nazaretská neměla "tři členy", ale spíš čtyři: tím čtvrtým byl samotný Bůh. A v této rodině nebyl "hostem", ale skutečným členem, který "měl co říct" do konkrétních problémů a plánů. To se mohlo uskutečnit díky otevřenosti Marie i Josefa: oba vytvořili pro Boha prostor nejen "slovy", ale hlavně jednoznačným postojem. Postavili Boha do středu své rodiny: od něj si nechali "nabourat" vlastní plány (Maria a Josef zřejmě zpočátku počítali s "normálním manželstvím", asi neplánovali nucený odchod ze své země a pobyt v Egyptě coby "exulanti"). Bůh nepřinesl vždy "klídek" do jejích životů: ani na začátku, ani později. Vždyť potulný kazatel z Nazareta vytvářel často "problémy" rodičům: nechoval se zrovna jako syn, který by jim "dělal samou radost". Které rodiče by potěšilo, kdyby ztratili syna a teprve po třech dnech ho našli v chrámu? A koho by nezarazila odpověď "copak jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce" (Lk 2,49)? Kterou matku by potěšilo, že syn upřednostňuje učedníky (srv. Mt 12,46-50)? A která matka by viděla s nadšením, jak vlastní syn umírá hanebnou smrtí na kříži?

Rodině nazaretské nebyl přisouzen lehký život, ale zato požehnaný: už samotná Maria chválí Boha za jeho divy v Magnifikat. A právě toto vědomí Boží blízkosti dodával Svaté rodině sílu přestát všechny nepříjemnosti. V těch těžkostech se Bůh osvědčil jako "Bůh s námi", jako Bůh, který nenechává tonout "v bahně" problémů, ale podává svoji pomocnou ruku. A tento Bůh "Emanuel" je stejný pro nazaretskou rodinu jako pro nás: včera jako dnes.





K reflexi

1. Základem dobrých rodinných vztahů není dobře míněná snaha, ale přijetí Božího daru: povolání, milosrdenství, lásky. Pokud přijímám konkrétní projevy Boží lásky, pak snadněji budu prokazovat lásku svým nejbližším.

2. Jaké místo má Bůh v našem rodinném středu? Je jen "vzácným" hostem, jako třeba při nedělní bohoslužbě?

3. Počítám s tím, že Bůh "může mít konkrétní záměry" s mojí rodinou?