Neschopnost odpouštět je vždy velkou překážkou. - archív citátů

Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Velikonoce - triduum
Zelený čtvrtek - večerní mše - Stůl slova - rozbor biblických textů / Aleš Opatrný

Zelený čtvrtek - večerní mše

Rozbor textu

1. čtení
Ex 12,1-8.11-14
Takto Židé chápali slavení: každý rok dělali totéž, tedy opakovali (a opakují) průběh paschální večeře a každý rok mohou nově prožívat, že Hospodin vysvobozuje. Nejen jejich předky tehdy, ale i je nyní. A jako křesťané, tedy příslušníci nového Izraele - vztahujeme toto osvobození právem také na sebe.


2. čtení
1 Kor 11,23-26
Toto dělá církev od Pavlovy doby stále: předává a vyučuje to, co od Pána přijala. Ať už má slavení eucharistie jakoukoliv tvářnost - víc barokní nebo víc civilní, slavnostní nebo obyčejnou, bílou, černou nebo žlutou, stále jde o to, abychom se jako Pavel drželi toho, "co jsme od Pána přijali". A Pán zřejmě předal opakování poslední večeře jako konstitutivní prvek církve: ti, kdo "setrvávají na lámání chleba" po způsobu apoštolů patři do sboru učedníků, tvoří Kristovo tajemné tělo. Neseme tedy dějinami nesmírné bohatství, které nějak nechceme ztratit a které nemůžeme vyměnit za něco jiného.


Evangelium
Jan 13,1-15
V 1 - Jan vidí důsledně Ježíšovo utrpení jako počátek vstupu k Otci. "Láska do krajnosti" spočívala v mytí nohou? To by nebylo přesné. Spočívala v tom, že Ježíš se snížil ke službě otroka, a to ne jen v tuto chvíli (srv. 2. čtení!)

V 3 - spojení toho, že Ježíš je tím, "komu dal otec všechno do rukou" a že je současně tím, kdo dělá službu otroka je fantastické. Je to klíč k porozumění Ježíšovi.

V 7 - nechápeme-li, není to tak divné. Nejsou to samozřejmé věci. A právě Petr byl člověk velmi přímočarý, který chtěl mít mnohdy až příliš brzy jasno.

V 14 - umývat nohy znamená dělat službu otroka. To také znamená být třeba bez práv (vůči těm, kterým myji nohy) To není jen tak!


K úvaze
Udělat někomu službu, třeba i namáhavou, není to nejtěžší. Ale spojit v sobě vědomí, že jsme Bohem přijati za vlastní (což je základ velké důstojnost křesťana) s ochotou, stát se třeba vůči bližnímu i bezprávným (tedy být v pozici otroka), to je silná věc. Je to podobná "nereálnost" a "nepraktičnost" pro běžný život, jakou se vykazuje Ježíšovo horské kázání. Není to ovšem snadný recept pro kohokoliv, ale je to rada pro učedníky! A přece to není všechno zas tak nemožné a neslýchané: máme-li někoho opravdu rádi, jednáme podobně. Ježíš ovšem nechce, abychom takto jednali jen vůči těm, kteří nám jsou nade všechny ostatní sympatičtí. A to je těžké.


Myšlenky k promluvě
Služba, sloužit, to jsou slova, která vypadají velmi dobře. A udělat někomu občas službu otroka, to může dokonce člověka naplnit hrdostí: hrdostí nad tím, jak se nevyvyšoval, jak se dokázal ponížit, jak dokázal překonat sám sebe. Jistě to není radost neoprávněná.

Ale služba, kterou dělá Ježíš apoštolům při poslední večeři, je symbolem, je poukazem na to, co znamená celý Ježíšův život. A poslední večeře, večeře, kdy se dává Ježíš svým učedníkům zcela a kdy se dává církvi na všechny časy a bez výhrad, je dovršením celého Ježíšova životního činu. Ježíš žil proto a žil tak, abychom mohli my žít z něho. Neprokázal nám jen jednou nebo několikrát jakousi službu či službičku: dává se nám zcela a dává se nám pořád. Znovu a znovu je nám ochoten odpouštět, znovu a znovu je nám ochoten dávat svůj život, znovu a znovu nám dává svou lásku jako zdroj našeho života. Cítíme to? Víme o tom? Je to pro nás skutečností? To nezáleží na tom, jak šťastně prožíváme svaté přijímání nebo jaké povznášející pocity máme při modlitbě. Záleží to na tom, jak plně žijeme v církvi. Jak je pro nás Ježíš skutečný jak v našich bratřích, tak v našem životě. Jak mnoho žijeme z jeho darů, které dostáváme sami nebo které dostávají naši bližní. Zkrátka - záleží na tom, jak je on přítomen v našem životě.

On s námi být chce. Chce s námi stolovat, chce s námi chodit po cestách našich všedních dní, chce být uprostřed nás vždy, když se setkáme, žil a žije pro nás. Bez výhrad, věrně trvale. Jako nikdo jiný.

 

Sesvolením převzato z knihy:
Aleš Opatrný, Stůl Slova,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství www.kna.cz

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Joz 5,9a.10-12; Žalm Žl 34,2-3.4-5.6-7; 2 Kor 5,17-21
Lk 15,1-3.11-32

V podobenství o milosrdném otci (dříve se nazývalo o marnotratném synu) potkáváme v zásadě jen tři postavy. Když sledujeme syny, oba ve své roli nějak selhávají, oba potřebují obrácení, aby porozuměli, co znamená otcova láska. Mladší neměl motivaci zůstat pracovat u otce. Je patrné, že by nebyl dědic. Měl lehkovážné srdce. Mnozí dávají za pravdu staršímu. Ale ani jeho srdce není zralé. Je spoutáno pocitem odpovědnosti za majetek a přes něj nevidí cenu života, svého ani bratrova! Se závistí a žárlivostí hledí na bratra, který si užíval… Starší bratr jen dře. Majetek mu neslouží, ale on slouží majetku. Jeho srdce je „těžké“. A jaké je naše srdce?

Zdroj: Nedělní liturgie

Přímluvy dle aktuálního dění pro 4. neděli postní cyklu C (30. 3. 2025)

(28. 3. 2025) Bůh nás vysvobozuje ze všech našich obav. Proto mu svěřme všechny, kteří jeho pomoc potřebují:

Terezie z Avily - výročí narození

(27. 3. 2025) Svatá Terezie od Ježíše, "Terezie z Ávily" (28. 3. 1515 Ávila – 4. 10. 1582 Alba de Tormes) Nic ať tě…

Klášter Drasty je svědectví o Boží moci

Klášter Drasty je svědectví o Boží moci
(26. 3. 2025) Ecclesia podcast tentokrát zavítal přímo mezi sestry karmelitky, aby společně nahlédli do jedinečného příběhu…

Časně ráno 25. března 1951 v zajateckém táboře v Severní Korei

(25. 3. 2025) Časně ráno 25. března 1951, na Hod Boží velikonoční, vylekal Emil Kapaun všechny ostatní zajatce. Přemluvil totiž čínské…

24. 3. 1944 zastřelili nacisté celou rodinu Ulmových (Polsko)

24. 3. 1944 zastřelili nacisté celou rodinu Ulmových (Polsko)
(23. 3. 2025) kvůli tomu, že ukrývali pronásledované židy. 

Přímluvy dle aktuálního dění pro 3. neděli postní cyklu C (23. 3. 2025)

(21. 3. 2025) Bůh slyší a zná bolest svého lidu[1]. Proto mu s důvěrou předložme své modlitby:

Zvěstování Páně

(21. 3. 2025) Bůh si zvolil svou cestu do světa prostřednictvím člověka, který se jmenuje Maria. (kardinál Joachim Meisner)