Sekce: Kázání

Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Zjevení Páně - Tři králové / Lectio divina

Boží slovo o Slavnosti Zjevení Páně se zcela zaměřuje na Ježíše jako na Mesiáše, krále a spasitele všech národů. On nepřišel pouze pro izraelský národ, ale také pro pohany – pro celé lidstvo.

Kapitola z knihy: Lectio divina
Vydalo: Karmelitánské nakladatelství



Lectio



První čtení: Izaiáš 60,1-6

Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahalí zemi a temnota národy, nad tebou však zazáří Hospodin, jeho velebnost se zjeví nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcery. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, poklady národů přijdou k tobě. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu chválu.


Dnešní čtení nám oslavným a básnickým jazykem přináší proroctví o putování všech národů do Jeruzaléma (srov. Jer 12,15-16; 16,19-21; Mich 4,1-3; Sof 3,9-10; Zach 8,20-23).
Prorok vidí karavanu, putující dvěma proudy do svatého města. V první skupině kráčejí synové a dcery Izraele, kteří se vracejí z vyhnanství (v. 4). Druhou skupinu tvoří příslušníci cizích národů, které přitahuje světlo a sláva Boží, jež osvětlují horu Sión. Izaiáš se obrací ke svým posluchačům slovy: „Vstaň, rozsviť se…rozhlédni se kolem a podívej se“ (v. 1.4). Skončila doba skleslosti a nářku, nastal čas radosti a naděje. Lidé mají povstat ze svého individualismu a pesimismu a přijmout jistotu nového života. Je nutné opustit temnoty a kráčet vstříc osvětlenému městu, jehož zář pochází od Boha: „Vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle“ (v. 2-3; Zj 21,9-27).

Boží plán zahrnuje všechny národy – jsou povolány, aby byly ozářeny světlem nebeského Jeruzaléma a přítomností Boha, který přebývá uprostřed svého lidu. Sám Bůh bude majákem, který bude přitahovat kroky národů, lidí a vládců k jejich Pánu. V Jeruzalémě se bude konat veliká oslava a budou odhaleny skryté věci. Evangelisté vidí naplnění proroctví v Ježíšově narození.



Druhé čtení: List Efesanům 3,2-3a.5-6

(Bratři!) Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno (z osvícení) Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, (když uvěří kázání) evangelia.


Svatý Pavel připomíná, že mu bylo svěřeno poslání hlásat evangelium pohanům, a vysvětluje, že se již naplňuje Boží plán spásy, který se týká celého lidstva, povolaného kráčet ve světle jediného Boha a Otce. Tajemství Božího úradku spočívá v tom, že všechny národy jsou povolány ke spáse a k jednotě: „Pohané mají stejná dědická práva a jsou údy téhož těla“ (v. 6). Apoštol Pavel spolupracuje na tomto Ježíšově poslání šířením evangelia.

Pravým znamením a nástrojem tohoto všeobecného Božího záměru spásy je církev. Jejím úkolem je vytvářet jednotu národů, hlásáním evangelia přivádět všechny lidi k víře v Ježíše Krista a přes všechny rozdíly a obtíže se snažit budovat pouta společenství a bratrství. Světu, který, ač rozdělen, touží po společenství, je třeba s radostí a vírou hlásat, že Bůh žije v dokonalém společenství Otce, Syna a Ducha svatého, že jednotlivé božské osoby tvoří jednotu a zároveň se od sebe liší, a že k účasti na svém životě volá Bůh všechny lidi. Skrze společenství s Kristem, který je hlavou církve, mohou lidé najít skutečné společenství mezi sebou. Narozením Božího Syna máme všichni tuto jednotu a tento všeobecný pokoj, po němž toužili lidé všech dob, na dosah. Ježíš naplnil tajemný Boží záměr – znovu sjednotit všechny národy. K tomu jsme také byli povoláni: abychom žili v pokoji jako praví bratři a sestry a jako děti jediného Otce.



Evangelium: Matouš 2,1-12

Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“ Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: ‘A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.’“ Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle – hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.


Zjevení Páně je veřejným představením spásy, kterou Ježíš přináší celému světu. Matouš ve svém úryvku předkládá několik historických prvků a starozákonních odkazů (srov. Iz 60,1-6; Nm 23-24; 1 Král 10,1-13; Mich 5,1) a hovoří o mimořádném zjevení, díky němuž mudrci poznali v Ježíši židovského krále a krále celého světa. Teprve v pátém století se vžilo přesvědčení, že mudrci byli tři (podle počtu jejich darů) a v osmém století jim byla přisouzena jména Kašpar, Melichar a Baltazar. Matouš představuje tyto mudrce jako učené muže, kteří jakožto zástupci pohanů opěvují důstojnost Ježíše, hlavní postavy evangelia. Hledají ho („Kde je ten narozený židovský král?“: v. 2), poznávají v něm Mesiáše: („Padli na zem a klaněli se mu“: v. 11) a sklánějí se před jeho prostotou a chudobou („Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato [jako králi], kadidlo [jako Bohu] a myrhu [jako člověku]“: v. 11bc).
Na rozdíl od nich se Herodes a celý Jeruzalém při zprávě o narození Mesiáše znepokojují (v. 3) a snaží se ho najít, aby ho usmrtili.

Betlémské dítě přináší radostnou zprávu. Musí však na sebe vzít podobu vyhnance a uprchnout do Egypta. Mesiáš je zároveň vyhledávaný i odmítaný, a jeho korouhví bude kříž. Ježíš je znamením odporu: jeho vlastní lid jej odmítá, zatímco ti, kdo přicházejí zdáli, jej plni naděje hledají. Betlém se stává novým Siónem – shromážděním všech národů (v. 5-6.8), zatímco Jeruzalém bude odvržen. Nový Boží lid, dědic dávných zaslíbení, je pokračováním starozákonního lidu, avšak tvoří jej ti, kdo s ochotným srdcem hledají a poznávají „jitřenku, která vzchází v srdci“ (2 Petr 1,19).







Meditatio



Boží slovo o Slavnosti Zjevení Páně se zcela zaměřuje na Ježíše jako na Mesiáše, krále a spasitele všech národů. On nepřišel pouze pro izraelský národ, ale také pro pohany – pro celé lidstvo. Příchod mudrců od východu znamená počátek sjednocení národů, které bude plně dovršeno vírou v Ježíše, až všechny národy poznají, že jsou dětmi jediného Otce a navzájem si jsou bratry a sestrami. Mudrci jsou prvními posluchači a svědky Krista. Stojí v čele velkého množství „pravých Božích ctitelů“, kteří budou duchovní sklizní mesiánské doby. Ježíš jako rozsévač přináší všem lidem dobré semeno Božího slova. Duch svatý způsobuje, že tato setba dozrává, a církev má v hojnosti sklízet plody této setby, kterou Ježíš zasel svým zjevením a oživil svou smrtí.

Jako ze společenství lásky mezi Otcem a Synem vzešlo Ježíšovo poslání, tak z vnitřního spojení Ježíše s církví pramení poslání učedníků, jehož konkrétním cílem je jednota mezi rasami, národy a jazyky. Láskyplnou jednotu mezi věřícími všech dob vytváří Boží slovo. Z něj se rodí víra a sestupuje do srdce každého člověka, který svůj život otevírá Boží pravdě, a tak se odevzdává Kristu. Všem, kdo ho hledají s upřímným srdcem, dává Ježíš jednotu víry a lásky. Tím se „všichni“ stávají „jedním“ natolik, nakolik přijímají Ježíše a věří jeho slovu: „Budeme s ním jedno ne proto, abychom mohli věřit, nýbrž proto, že jsme uvěřili“ (sv. Augustin).
V Ježíši mohou všichni lidé najít pravou jednotu a objevit, že plnost života znamená dát se do služby Kristu a bližním. Našim posláním je tedy milovat a zůstávat v jednotě.







Oratio



Otče svatý, tys nám poslal svého Syna jako spasitele všech národů. Chválíme tě, že se Ježíš zjevil jako náš král. Je to král bez královské koruny – místo ní přijme korunu z trní, protože pouze v jeho utrpení můžeme pochopit pravý význam jeho svrchované vlády, tak odlišné od vlády, po níž touží lidé.

Chválíme tě, Otče, za to, že Ježíš přišel jako spasitel všech lidí, aby shromáždil rozptýlené Boží děti a z jejich zraněného společenství plného nesvárů vytvořil sjednocenou rodinu, která kráčí ve světle a v záři tvé slávy. Všichni, židé i pohané, „mají stejná dědická práva a jsou údy téhož těla“ (Ef 3,6), a příchod mudrců od východu je počátkem této všeobecné svornosti národů. Pane, dej, ať stále hlouběji chápeme, že napětí mezi celkem a zvláštním vyvolením, které tak často popudilo lidi proti sobě, se vyřeší, jestliže pochopíme, že vyvolení je službou pro dobro všech lidí.

Pane, dej, ať se církev učí po vzoru mudrců od východu putovat k Betlému, aby se klaněla králi všech lidí, a současně vycházet z Betléma do celého světa, kde má plnit poslání, kterým ji Ježíš pověřil – jít ke všem lidem. Pomáhej křesťanskému společenství, aby dokázalo hledat ty, kdo jsou daleko nebo se cítí vyloučení z jeho středu, a přivádět je k naději a k životu. Dej, ať nikdy nezapomínáme, že na naše poslání mohou lidé reagovat i odmítnutím a násilím.







Contemplatio



Hvězda se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Když mudrci uviděli hvězdu, naplnila je nesmírná radost. Přijměme i my do svého srdce tuto velikou radost. Stejnou radost zvěstovali andělé pastýřům. Pokloňme se mu spolu s mudrci, vzdejme mu slávu spolu s pastýři, opěvujme ho spolu s anděly, protože „se nám narodil Spasitel – to je Kristus Pán“ (Lk 2,11).

„Bůh, Hospodin, je naším světlem“ (Žl 118,27): nepřišel v podobě Boha, aby pokořil naši slabost, ale v podobě služebníka, aby přinesl pravou svobodu těm, kdo byli spoutáni otrockými pouty. Celé stvoření může dnes oslavovat: nebe bylo dáno zemi, hvězdy se dívají z nebeské oblohy, mudrci opouštějí svou vlast, celá země se sbíhá k jeskyni. Ať nikdo nepřichází s prázdnýma rukama, ať zde není žádný nevděčník.

Oslavujeme spásu celého světa, zrození lidského rodu. Spoj se s těmi, kdo sestoupili z nebe, aby s radostí přivítali Pána. Kéž je i nám dopřáno čistýma očima spolu s nimi kontemplovat jako v zrcadle slávu Páně, abychom byli proměněni ke slávě skrze milost a dobrotu našeho Pána, Ježíše Krista. Jemu buď sláva a svrchovaná vláda na věky věků. Amen (Bazil Veliký, Homilie, 6).







Actio



Dnes si často opakuj a žij toto Boží slovo:
„Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo“ (Iz 60,1).