Sekce: Knihovna
3. Na cestě ke svatosti
z knihy Profil osobnosti kněze po Druhém vatikánském koncilu
Koncil i následné dokumenty 57) zdůrazňují tradiční a nutné kněžské ctnosti (celibát58), chudoba, poslušnost). Spolu s úsilím o dokonalost a svatost a využíváním osvědčených prostředků zbožnosti se takto jeví kněz jako muž "evangelního radikalismu".59)
Z něho též vyplývá požadavek permanentní intelektuální formace. "Všemožně je potřeba kněžím usnadnit studium a osvojení evangelizačních a apoštolských metod,"60) říká II. vatikánský koncil a povzbuzuje kněze, aby se vzdělávali všeobecně i nábožensky, "a tak se lépe připravili na rozhovor se současníky." 61)
Zde lze připomenout výzvu Jana Pavla II. k pokání ve věci přijetí koncilu teologií. Papež se ptá: "V jaké míře se Boží slovo stalo plněji duší teologie a inspirátorem vší křesťanské existence, jak to požadovala věroučná konstituce Dei verbum?" 62)
Koncil od kněží očekává i jakousi pohotovost ducha,63) otevřenost a tvůrčí přizpůsobivost. Koncil nevidí kněžskou službu staticky, ale dynamicky. Počítá s tím, že kněz půjde spolu se svou církví cestami novými, protože "Duch svatý, který pobízí církev, aby razila nové cesty k setkání s tímto světem, vnuká a podporuje vhodné přizpůsobování kněžské služby."64)
Závěrem můžeme říci, že pokoncilní kněz tedy má být mužem Ducha a abrahámovské víry, jak sněm připomíná: "Proto musí vůdci Božího lidu kráčet ve víře a tak následovat příklad věrného Abraháma, který vírou uposlechl ... , aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat ... Vystěhoval se, ačkoli nevěděl kam jde."65)
POZNÁMKY
1) Komise "De disciplina cleri et populi christiani" se zabývala těmito tituly: O svatosti života kněží, O povinnostech a beneficiích kleriků, O územním rozdělení kněží, O sdruženích věřícího lidu. Tato čtvrtá předloha se stala později základem pro předlohu O laicích. (Srov. Planner F., Kněz a jeho poslání, Křesťanská akademie, Řím 1972, str. 13n.)
2) PO 2; "Tridentský sněm tedy nepodává úplnou nauku o kněžství. Spokojil se jen s tím, co bylo v té době nezbytné, a proto také neuvádí plné odůvodnění, proč Kristus ustanovil svátost kněžství. II. vatikánský sněm musel tedy tuto mezeru vyplnit." (Planner F., Kněz a jeho poslání, Křesťanská akademie, Řím 1972, str. 43)
3) PO 1
4) PO 2
5) tamtéž; Kněz "je tedy služebníkem církve jako tajemství, protože má moc svátostnými znaky v jednotě s církví zpřítomňovat zmrtvýchvstalého Krista. Je také služebníkem církve jako společenství, poněvadž - ve spojení s biskupem a v těsném spojení s presbyteriem - vytváří jednotu církevního společenství v harmonii různých povolání, charismat a služeb. A konečně je služebníkem církve jako poslání, protože buduje společenství věřících, aby zvěstovalo evangelium a vydávalo o něm svědectví." PDV 16
6) PO 3
7) PO 9
8) Synod v roce 1990
9) PDV 12, s odkazem na Propositio 7
10) 1 Petr 2,9
11) PL 38,1483 - Sermo 340
12) Jan Pavel II., Překročit práh naděje, Tok, Praha 1995, str. 36
13) PDV 12
14) Srov. 1 Jan 4,10
15) PDV 18
16) PO 3
17) Congar Y. J., Za církev sloužící a chudou, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 1995, str. 88
18) "Problém není jednoduchý. Znamení a odznaky jsou potřebné. Protože nositelem vznešeného úřadu je člověk, příliš podobný všem ostatním a snad i méně krásný nebo méně dobře vybavený, je nutné, aby byla jeho úřední osobnost jaksi oproštěna od příliš osobních a lidských mezí své individuality a jistým způsobem povýšena, poctěna odznaky důstojnosti. Nuže v tomto ohledu jsou možnosti omezeny na pár látek, pár barev, pár způsobů čestného pokrytí hlavy nebo dlouhých a širokých rouch." (tamtéž)
19) DK 44: "Pastýřská láska je zvláště dnes ohrožena tím, že se její smysl vyprázdní pouhým obřadnictvím. Nezřídka je možno pozorovat i u některých kněží vliv mentality, která nesprávně směřuje k tomu, aby se služebné kněžství zredukovalo na pouhé konání obřadů."Dělat" kněze, vykonat různé služby a zaručit, aby vše dobře fungovalo to by mělo být vším v životě kněze. Takové zúžení pojetí kněžské totožnosti a služby hrozí zatlačit život kněze do prázdnoty, jež je pak často vyplněna způsobem života, který neodpovídá vlastní službě."
20) Srov. PO 3
21) PO 4
22) Tamtéž
23) srov. EN 53, 54, 56
24) PO 4
25) EN 23
26) Srov. PO 11
27) PO 13
28) PO 5
29) PO 5: Kněží "učí tedy věřící, jak mají ve svých srdcích prozpěvovat Pánu duchovní chvalozpěvy a duchovní písně a tak stále vzdávat Bohu Otci díky za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista."
30) Tamtéž
31) PDV 21; "V tomto smyslu napsali synodální otcové: 'Tím, že kněz reprezentuje Krista jako Hlavu, Pastýře a Ženicha církve, stojí nejen v církvi, ale také vůči církvi [in Ecclesia - erga Ecclesiam ponitur]'". PDV 16
32) Srov. Mk 10,41-45
33) PO 6
34) Srov. tamtéž
35) PO 3
36) PDV 12
37) PO 2
38) Srov. PO 7
39) PO 20
40) PO 15
41) Tamtéž
42) PO 14
43) Tamtéž
44) PO 15
45) "Kněží pak musejí uznat, že laici mají také své významné místo v církvi, v jistých věcech mají větší zkušenosti a znalosti než kněží, mohou tedy být církvi velmi užiteční, jestliže se této jejich zdatnosti využije. Proto je jim třeba dát jistou svobodu v jednání." (Planner F., Kněz a jeho poslání, Křesťanská akademie, Řím 1972, str. 26)
46) PO 9
47) TMA 36
48) UUS 1
49) TMA 34
50) Srov. UUS 7
51) ED 70
52) ED 67
53) PO 6
54) Srov. AG 15
55) EN 57: "Má-li se hlásání evangelia setkat s účinkem v srdcích těchto zástupů, musí se (církev) obrátit se svým poselstvím na komunity věřících, které je pak mohou a mají zprostředkovat druhým." (srov. též EN 58)
56) RM 51
57) Srov. PDV 27-30; DK 57-67
58) "Při čtvrtém sněmovním zasedání, které začalo 14. září 1965, se dostala na řadu předloha o práci a životě kněží 14. října. Předpokládalo se, že rozprava bude velmi krátká a přece vyplnila devět plenárních zasedání.Úvodem k rozpravě byl přečten list svatého Otce kardinálu Tisserantovi, prvnímu z členů kardinálské předsednické rady. Píše se v něm, že někteří otcové snad chtějí mluvit též o kněžském celibátu v latinské církvi. Svatý Otec sice nechce omezovat jejich svobodu projevu; domnívá se však, že není vhodné, aby se o této tak ožehavé a důležité otázce veřejně diskutovalo. Při vhodné příležitosti sám svatý Otec připomene kněžím latinské církve důvody, proč je tento zákon mimořádně důležitý i v nynější době." (Planner F., Kněz a jeho poslání, Křesťanská akademie, Řím 1972, str. 16n)
Papež Pavel VI. tuto problematiku osvětlil v encyklice "Sacerdotalis coelibatus" ze dne 24. června 1967.
Srov. též DK 57-60
59) PDV 27: "Evangelní radikalismus je pro všechny křesťany bez výjimky základním a nezanedbatelným požadavkem, který vyrůstá z Kristovy výzvy následovat ho a napodobovat ho v hluboké vnitřní sounáležitosti vyvolané Duchem (srov. Mt 8,18nn; 10,37nn; Mk 8,34-38; 10,17-21; Lk 9,57nn). Tento požadavek se týká kněží nejen proto, že jsou 'v' církvi, ale také proto, že stojí 'v prvních řadách církve' [quodammodo praesunt], protože jsou připodobněni Kristu, Hlavě a Pastýři, připraveni ke svaté službě a posláni ji plnit s životností pastorační lásky. Důsledkem a projevem tohoto evangelního radikalismu je rozkvět rozmanitých ctností a morálních postojů, nezbytných pro pastorační život kněze, jako např. víra, pokora před tajemstvím Božím, milosrdenství a moudrost. Mocnějším výrazem tohoto radikalismu jsou různé 'evangelní rady' ... poslušnost, čistota a chudoba."
60) PO 19
61) Tamtéž
62) TMA 36
63) Srov. PO 15; PDV 28
64) PO 22
65) Tamtéž
POUŽITÉ ZKRATKY
AG Ad gentes
CD Christus Dominus
ČBK Česká biskupská konference
DK Direktář pro službu a život kněží
ED Direktář k provádění ekumenických principů
a norem.
EN Evangelii nuntiandi
LG Lumen gentium
OT Optatam totius
PDV Pastores dabo vobis
PL Patrologia Latina, J.P.Migne
PO Presbyterorum ordinis
RM Redemptoris missio
SC Sacrosanctum Concilium
Srov. srovnej
TMA Tertio millennio adveniente
UUS Ut unum sint
Zkratky biblických knih dle liturgického lekcionáře.
POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA
Dokumenty II. vatikánského koncilu, Zvon, Praha, 1995
NÁSLEDNÉ DOKUMENTY APOŠTOLSKÉHO STOLCE:
Christifideles laici, Zvon, Praha, 1990
Direktář k provádění ekumenických principů a norem,
Sekretariát ČBK, Praha, 1995
Direktář pro službu a život kněží, Sekretariát ČBK, Praha, 1995
Evangelii nuntiandi, Zvon, Praha, 1990
Katechismus katolické církve, Zvon, Praha, 1995
Pastores dabo vobis, Zvon, Praha, 1993
Redemptoris missio, Zvon, Praha, 1994
Tertio millennio adveniente, Zvon, Praha, 1995
Ut unum sint, Zvon, Praha, 1995
JAN PAVEL II.: Dopis kněžím k zelenému čtvrtku 1979,
Dopis kněžím k zelenému čtvrtku 1980,
In: Kněžství a eucharistie - dary Boží lásky
Křesťanská akademie, Řím, 1981
Dopis kněžím k zelenému čtvrtku 1994,
Sekretariát ČBK, Praha, 1994
Dopis kněžím k zelenému čtvrtku 1996,
Sekretariát ČBK, Praha, 1996
DALŠÍ POUŽITÁ LITERATURA
CONGAR, Y.J., Za církev sloužící a chudou,
Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1995
PLANNER, F., Kněz a jeho poslání,
Křesťanská akademie, Řím, 1972
RATZINGER, J., Ministers of your joy,
St. Paul Publications, Slough, 1989
RICHER, E., Kněžství, má lásko,
Společenství Blahoslavenství, Dolany u Olomouce, 1992
URBAN, J., Duchovní slovo pro dnes a zítra,
samizdat, 1975
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
Autor: Michael Slavík
