Josef Toufar nebyl nijak nadaný kazatel, nebyl ani zručný, ani sportovec, ani intelektuál, navíc neměl zdravé srdce. Byl ale bláznem pro Krista, neohlížel se na to co neumí, nesrovnával se s druhými lidmi. Šel ale houževnatě za svým cí Kristem se svými vlastními hřivnami, obdarováními i slabostmi. Svou sílu nacházel u Boha, v modlitbě. Jen tak mohl přinést trvalý užitek.
Svoji kněžskou práci završil v Čihošti, kde koncem roku 1949 došlo k události - pohybu křížku na oltáři - tzv. "Čihošťskému zázraku". Tato událost vyvolala pozdvižení – jak u lidí, tak u komunistů, kteří již rok vládli naší zemi. Do Čihoště začalo proudit velké množství lidí. Komunisté běsnili. Koncem ledna 1950 byl Josef Toufar zatčen a odvezen do Valdic, kde ho další měsíc komunističtí vyšetřovatelé týrali a vyslýchali brutálním způsobem až k jeho mučednické smrti. (Podle knihy: Miloš Doležal, Jako bychom dnes zemřít měli)
