Akce K: 13. dubna 1950 přepadli komunisté všechny mužské kláštery

13. dubna 1950 přepadla komunistická Státní bezpečnosti v rámci "akce K" mužské kláštery na území celého Československa. Tímto začala likvidace mužských klášterů v socialistickém Československu. Řeholníci byli internováni a budovy uzmula do správy státní moc. Dějiny ale nakonec (opět) ukázaly, že Ježíšovo dílo lze pronásledovat, škodit mu, ale nelze ho zničit...

foto: moderni-dejiny.cz

Vzpomínky přímých účastníků zásahu akce K

Přepadli nás jedné pozdní dubnové noci 
(P. Martin František Vích)

V roce 1950 StB zlikvidovala kláštery v tzv. "Akci K". Vy jste to prožil v Českých Budějovicích…

Přepadli nás jedné pozdní dubnové noci. Rychle jsme si museli spakovat pouze to nejnutnější. Na dvoře bylo připraveno nákladní auto, autobus směr Hejnice čekal kdesi za městem. Už jsem seděl se spolubratry na korbě, a najednou slyším: „Vích ven!“ Tiše se ve mně ozvalo: „Co ode mě chtějí, Pane Bože!?“ Jeden z estébáků, který mi později pomáhal, mi řekl: „Máte dělnický původ, zůstanete tady, abyste uklidnil lidi, až přijdou ráno do kostela.“ Byla to hrozná noc. Estébáci rabovali v každé místnosti, hledali peníze a starožitnosti. Knihy a doklady z knihovny házeli z okna na náklaďák­…

Kdy došlo k vašemu definitivnímu zatčení?

K mému definitivnímu zatčení došlo pak 21. srpna 1953. Šel jsem do zpovědnice, u níž čekali chlapci Holečkovi, chystající se druhý den k prvnímu svatému přijímání, a nevěsta, která se měla vdávat. Sotva jsem otevřel dvířka zpovědnice, chopil se kdosi mých rukou, nasadil mi pouta a táhl mě ven. Potom mi zavázali oči a strkali mě z kostela. Ještě jsem slyšel hlasitý křik chlapců. Následoval více než čtyřiadvacetihodinový výslech. Soud se konal za půl roku, na den přesně čtyři roky po mém svěcení. prosince. Bylo nás souzeno dvanáct, a hlavou skupiny byl  určen P. Stanislav Sasina. Vyfasoval jsem deset roků a ztrátu všeho majetku. Po vynesení rozsudku Sasina vstal, a byť se ho snažili umlčet, řekl: „Raději bych přijal místo třiceti roků smrt, jen kdyby vás všechny propustili!“ A stařičký kněz Jenda Sukdolů z Borovan silným hlasem citoval z Ježíšova Horského kázání: „Radujte se a jásejte, když vás budou kvůli mně tupit a pronásledovat!“ Dupot ani křik jeho hlas nepřerušily. V mém bývalém působišti o mně šířili zprávu: „Měli jste faráře, který chtěl prokopat lipenskou přehradu a zaplavit celé Budějovice!“

(Z rozhovoru s P. Martinem Františkem Víchem, který byl odsouzen za údajnou velezradu ve vykonstruovaném procesu na 10 let.)

Když mi bylo patnáct let, přepadli komunisté se samopaly naši školu
(Petr Esterka)

Na gymnáziu jste prožil i zábor klášterů a církevních zařízení.

Kolem druhé hodiny v noci 13. dubna 1950 se náhle rozsvítilo v naší ložnici světlo. Dovedete si představit reakce pětadvaceti náhle probuzených hochů, když spatřili tři muže v kožených pláštích se samopaly v rukou? Když se ubezpečili, že v místnosti nejsou žádní dospělí, prohlásili, že přišli jen na kontrolu. Zůstali ovšem stát přede dveřmi, aby nás hlídali. Kamarád se dovolil na záchod a po návratu referoval, že dveře ředitelny jsou zapečetěné. Vidět to museli i všichni ostatní, tak se postupně na záchod trousil celý pokoj.

Jistě jste neusnuli.

Nemohli jsme zavřít oči a pořád jsme probírali situaci. Ráno čekaly dvě stovky studentů na pravidelnou mši svatou marně. Postrádali jsme učitele, nesměli jsme vejít ani do budovy školy. „Všichni studenti se shromáždí před kolejí, kde se bude hrát kopaná,“ zapraskal náhle školní rozhlas. Za normálních okolností bychom při takové zprávě zbořili zdi samou radostí, ale tentokrát jsme hráli bez zápalu. Mezitím se mezi nás dostali nějací studenti z Velehradu, kteří se přijeli podívat, co se děje v Brně a informovali nás, že u nich proběhl podobný zásah. Začalo se proslýchat, že s tajnou policií spolupracoval jeden z našich údržbářů. Byli jsme ve veliké nejistotě. Venku jsme museli zůstat až do večera.

Podle knihy Rozhodni se pro risk, kterou vydalo Karmalitánské nakladatelství
Několik kapitol z knihy naleznete zde

Přepadení gymnázia v Bohosudově
(vzpomíná P. Pavel Kučera)

Zažil jste likvidaci klášterů a církevních zařízení v rámci tzv. Akce K.

Už několik měsíců před osudným 13. dubnem 1950 se o nás začal zajímat Svaz mládeže, posílali nám nějaké pozvánky, ale my jsme nikam nechodili. Až když přišlo z Ústí nad Labem centrální pozvání adresované přímo vedení gymnázia, pan ředitel P. Opavský mě vyzval, abych jel já. Poslechl jsem. Všechno probíhalo v komunistických intencích. Na výzvy různých aparátčíků typu: „U vás v Bohosudově je spousta mladých lidí, taky byste se měli zapojit,“ jsem reagoval tím, že jsem dokola opakoval: „Vždyť je to přece dobrovolná záležitost.“ O žádném zapojování nemohla být z naší strany řeč.

V Bohosudově jsme měli pěknou kapelu, nehráli jsme často venku, ale tentokrát jsme se z nějakého vystoupení zrovna vraceli. Bylo už přítmí a všimli jsme si, že kolem ambitů a vůbec kolem celého prostoru kláštera se pohybují nějaké temné postavy. Bylo jich poměrně dost. Dalo se vytušit, že něco není v pořádku. Nechali nás vejít dovnitř, odložili jsme nástroje a chystali se spát, když jsem zaslechli hluk. Vrata se najednou otevřela a do dvora vjely policejní vozy s milicionáři. Dva tři chlapi dost hrubým způsobem vtrhli od ložnice, rozsvítili a začali nám nařizovat: „Vstávat, oblíknout, sejdeme se v jídelně!“ Že to mysleli vážně dotvrzovaly samopaly v jejich rukou. Od té chvíle jsme byli neustále pod dohledem. V jídelně se postupně shromáždili všichni studenti, pak přivedli i rektora Šitala. Nedali mu moc prostoru, jen nás vyzval, ať zachováme klid. Následně jmenovitě zkontrolovali, jestli nikdo nechybí. Celé to trvalo možná přes hodinu. Pak nám řekli, ať se vrátíme do ložnic, můžeme spát, ale nesmíme se nikam vzdalovat. Všude stáli strážní...

Člověk v takové atmosféře jistě neusne.

Pološeptem jsme debatovali, snažili jsme se vyznat v tom, co se děje. Pozdě k ránu jsme uslyšeli hukot motorů. Podívali jsme se z okna: nákladní auto naložené slámou couvalo průjezdem k naší kuchyni. Ráno zase vtrhli do ložnic a jeden chlapík s vousky nás začal instruovat, ať se jdeme podívat do kuchyně: „Ti vaši klášterníci tam měli ukryté zbraně!“ „V noci ke kuchyni couvalo vaše auto. Viděl jsem to z okna. Ty zbraně jste tam dali vy!“ řekl jsem. Chlapík ke mně skočil a křikl: „Ty, černý (měl jsem černé vlasy), ještě něco řekneš a dám ti takovou přes hubu, žes to neviděl!“

Mohli jsme se opláchnout a obléknout a pak jsme museli jít zase do jídelny. S kněžími jsme se už nesešli, za několik hodin jsme jen viděli, jak policisté přistavili autobus a naše kněze, magistry a scholastiky odváželi pryč.

Přistavili další autobus a pod policejním dozorem – všude byli chlapi se samopaly – nás odvezli do Děčína. Ocitli jsme se na jezuitském filosofickém učilišti. Zavedli nás do světnic. Bylo zvláštní si uvědomit, že ještě před několika hodinami tu filosofové byli, věci narychlo poskládané, poházené, některé postele neustlané...

Co jste jinak mohli dělat?

Nic, maximálně hrát karty a diskutovat. Byli jsme mladí, nebrali jsme to nijak tragicky. Po pár dnech náš dozor zřejmě dostal informaci, že nás můžou propustit. Tomu ovšem muselo předcházet pořádné školení. Mluvili do nás, že se nám otevře celý svět, že jsme byli jezuity ohlupovaní, a teď budeme mít všechno – i děvčata. Když jsme to vyslechli, mohli jsme dát vědět rodičům nebo příbuzným, aby si nás vyzvedli. Pro mě přijel strýc.

Více: Knězem navzdory - uprchlický farář a sám uprchlík P. Pavel Kučera

Další informace (odkazy):

• Akce K Násilná akce namířená proti mužským řeholím (USTR.cz)
• Akce "K" Koncem roku 1949 schválilo komunistické vedení likvidaci klášterů. Tomuto kroku předcházela politická a ideologická příprava, jejíž hlavním bodem mělo být zatčení a proces s významnými představiteli řádů. (totalita.cz)
• Tajné akce StB / Akce Kláštery  (ČT) Jedné dubnové noci roku 1950 změnili českoslovenští komunisté život 2376 mnichům. Ztratili domovy a skončili v internačních klášterech. 
• Akce K zlikvidovala přes 200 klášterů (ČT) Po únorovém puči v roce 1948 se komunisté v tehdejším Československu snažili ovládnout všechny důležité oblasti společnosti. Významnou položkou na seznamu jejich nepřátel byla také církev.